Letošní patnáctý ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka, jak zní celý název oblíbené podzimní akce, charakterizuje motto Zdání a bytí. Festival se koná od 7. do 17. listopadu a podle dramaturga Petra Štědroně všechny inscenace také výrazně oscilují mezi virtualitou a skutečností. „Snažili jsme se opět přivézt to nejlepší z německojazyčné divadelní produkce a dalším znakem letošního ročníku je i to, že se nám podařilo dát dohromady vesměs inscenace mladých režisérů.“
Hoffmannův Zlatý kořenáč, který má být divadelně košatou podívanou, režíruje Sebastian Baumgarten. Je ročník 1969 a před třemi lety byl vyhlášen v Německu režisérem roku. Pohybuje se mezi obory, režíruje i operu a například v příštím roce má nastudovat v Bayreuthu Wagnerova Tannhäusera.
Švýcar Max Frisch není dnes častým hostem na českých jevištích, i když v 60. letech na nich nechyběl. Curyšský Theater am Neumarkt nabídne jeho text Biografie: Hra, který si pohrává s možností, co by bylo, kdybychom mohli změnit běh svých životů. Text se u nás v roce 1968 uváděl pod názvem Kdybych mohl začít znovu.
Letos se také festival vrací k milované i nenáviděné skandalistce Elfriede Jelinekové a dá se předpokládat, že její hra Rechnitz (Anděl zkázy) bude stejně kontroverzně přijata jako před šesti lety Dílo v režii Nicolase Stemanna. Jde o site specific v produkci curyšského Schauspielhausu a zároveň one-woman-show vynikající herečky Isabelle Menkeové. Jelineková si tentokrát za námět vybrala dramatickou epizodu z konce 2. světové války, kdy na zámku Rechnitz panstvo s gestapáky mučilo a povraždilo 200 židovských dělníků na nucených pracích. V Curychu se tento výrazně politicky angažovaný text uvádí pokaždé jinde a v Praze jej diváci uvidí v Rudolfinu, což má svou symboliku, protože zde úřadoval Reinhard Heydrich.
V druhé půlce festivalu se vrátí Staatsschauspiel Dresden a uvede pozoruhodný projekt s názvem Lulu. Jde o gesamtkunstwerk maďarského režiséra Davida Martona, který je momentálně „ve floru“ a režíruje v celé Evropě. Využívá nejenom Wedekindův text, ale i operní zpracování tématu Albana Berga. Podle Štědroně se Martonovo režijní vidění utvářelo pod vlivem dvou osobností současné režie, Christopha Marthalera a Franka Castorfa. Uvidíme tedy, nakolik je pověst vycházející režijní hvězdy oprávněná. Festival uzavře současná hra Láska a peníze, jejímž autorem je na německých scénách frekventovaný britský dramatik Dennis Kelly. V berlínském Deutsches Theater ji nastudoval Stephan Kimmig, který na sebe v Praze před několika lety upozornil výtečnou inscenací Horváthovy hry Víra, naděje, láska.
Cena Josefa Balvína, kterou festival uděluje za nejlepší inscenaci německojazyčného textu na domácím jevišti v uplynulé sezoně, směřuje letos do Národního divadla. Obdrží ji Dočekalova inscenace hry Elfriede Jelinekové Co se stalo, když Nora opustila manžela. Festival by v příštím roce měl rozšířit svou profilaci a úzce spolupracovat s Burgtheatrem a drážďanskou činohrou. „Rádi bychom exportovali drobnější domácí produkce do Německa,“ uvedla ředitelka Jitka Jílková. Další novinkou je i založení klubu přátel festivalu, který členům po zaplacení ročního příspěvku nabídne různé výhody. Více na www.theater.cz.
