Personalistické blogy po celém světě poukazují na trend, který do jisté míry zaskočil personální agentury. Ne snad tím, že by šlo o něco revolučního, ale tím, jak se rozmáhá a jak mu jdou firmy i uchazeči o zaměstnání vstříc. Lidé hledající práci totiž čím dál častěji sázejí na své známé a zkoušejí získat práci prostřednictvím svých kontaktů.
Funguje to nevinně. Kamarád se ve svém zaměstnání jen zeptá, jestli náhodou není potřeba nějaká nová pracovní síla, a pokud ano, pohotově přispěchá s doporučením. Výhody jsou jednoznačné. Za pokus totiž člověk nic nedá a nic neztratí. Uchazeč se navíc dostane přímo do povědomí firemních personalistů, a vynechá tak mezikrok u personálních agentur.
„Současná situace na pracovním trhu je specifická a do určité míry i ojedinělá - dosud se totiž pracovní trh vyvíjel, dalo by se říci, předvídatelně. Nyní, v souvislosti s ekonomickou krizí a především s nejistotou, se zaměstnavatelé a samozřejmě i zaměstnanci chovají poněkud odlišně od dosavadních zvyklostí,“ usuzuje Josef Rajtr z personální agentury Majora.
Zaměstnavatelé dále vykazují daleko méně volných pozic, než tomu bylo v minulosti. Navíc, pokud už chtějí nějaké volné pozice obsadit, daleko raději se spoléhají na doporučení a reference vlastních zaměstnanců, spolupracujících firem, známých či kamarádů. Výhoda pro firmy je jasná - nemusí platit personálním agenturám.
Uchazeči na nový firemní trend poměrně rychle přišli, možná ho dokonce i iniciovali svým aktivním hledáním nové práce prostřednictvím přátel. Obě skupiny (potenciální zaměstnavatelé i zaměstnanci) tak vyšachovávají z celé hry o zaměstnání personální agentury.
Ale i lidé, kteří si práci udrželi, se začali chovat trochu jinak. Na serverech zaměřených na lidské zdroje se objevují první nejistá varování, že ze zaměstnanců se tajně stávají uchazeči o novou práci. Chuť na změnu pozice stoupá, ale bez zbytečných okázalostí a vyřvávání na pracovišti. Podle britského serveru MSC-headhunters.com jde hlavně o dobře placené zaměstnance. Každý desátý se zajímá o novou práci a téměř každý třetí by ke změně přistoupil i za cenu menšího snížení platu. A jak jinak tihle zaměstnanci pátrají po nových možnostech než přes přátele?
„Dřív bylo běžné, že zaměstnanec dal současnému zaměstnavateli výpověď, aniž měl jistotu nástupu u jiné firmy, ale mohl předpokládat, že vhodnou pozici najde. Dnes zaměstnanci daleko více preferují jistotu současného zaměstnání,“ popisuje chování zaměstnanců v Česku Josef Rajtr. „Pokud by práci hledali, opět by dali přednost doporučení kamarádů a známých, podobně jako jejich méně šťastní nezaměstnaní kolegové.“
Táňa Panýrová, firemní personalistka, která vedla personální oddělení Českého Telecomu, KB nebo Komerční pojišťovny, říká, že uchazečům o práci mnohdy ani nezbývá nic jiného než se poptat známých; jednoduše proto, že klientem personálních agentur jsou firmy.
„Pokud agentury dostanou zakázku, hledají vhodného kandidáta. Pokud ale dostanou životopis od hledajícího jednotlivce, v lepším případě ho založí do své databáze, běžněji však zahodí. Rozhodně se nestává moc často, že by aktivně nabízely do firem CV, které k nim doputuje samo od sebe,“ říká Panýrová s tím, že tento pracovní styl personálních agentur nový trend hledání přes přátele ani v nejmenším nenaruší. S tímto názorem ale kontrastují slova Josefa Rajtra, který přiznává, že z jeho pohledu poptávka po službách personálních agentur klesá. Především ze strany zaměstnavatelů.
S touto situací se mohou agentury elegantně vyrovnat zdůrazněním faktu, že mohou nabídnout více kandidátů na jednu pozici, a že si tedy klient může vybrat. „Také kandidáty předem motivují pro obsazovanou pozici a odmítají ty nevhodné namísto firemních personalistů. Tento servis personalista od známých nedostane,“ upozorňuje Panýrová. „Agentury za kandidáty ručí, motivují je, zjistí předem podmínky, za kterých je kandidát ochoten pracovat, a ulehčí tak personalistům vyjednávací pozici. Vždy nabídnou několik kandidátů a ověří reference. Doporučení od známých, kterým personalista věří, je ale zase tou nejlepší referencí a takto získaný zaměstnanec představuje sázku na jistotu.“ Podle Táni Panýrové nařčení z protekce u velkých firem nehrozí.
Proto platí, že pokud si to mohou dopřát, hrají firemní personalisté na obě strany. Využívají jak osobních doporučení, tak služeb personálních agentur. Stejně vypočítavě se ale chová i většina uchazečů. Obvykle totiž také využívají všechny cesty, tedy personální agentury, inzeráty i síť svých známých. Někteří si dokonce cíleně budují síť známých jen za tímto účelem. Nevýhody kamarádského doporučení přesně kopírují výhody agentury. Tím, že z procesu obsazování volných míst agentury vypadly, se pro řadu uchazečů o práci stává budoucí zaměstnavatel velkou neznámou. Agentury totiž kromě dalšího servisu působí částečně i jako garant určité serióznosti potenciálního zaměstnavatele a uchazeče podrobně instruují.
Mezinárodní personální společnost Manpower má na celou situaci také svůj pohled. „Najít práci je stále těžší. To v krizi nikoho nepřekvapí. Co ale mnohé překvapit může, je to, že pro firmy je těžké najít vhodné zaměstnance i v době rostoucí nezaměstnanosti,“ říká Tomáš Brožek z Manpoweru. „Je stále složitější najít na přehlceném internetu vhodnou pracovní nabídku, a proto se lidé stále více obracejí při hledání práce na své přátele.“
Pro dobré personalisty to podle Brožka znamená jediné. Nestačí už vyvěsit inzerát na internet a čekat na vhodné uchazeče. Schopný „recruiter“ má mít širokou síť osobních kontaktů, být aktivní v různých sociálních sítích a také v zájmových a oborových spolcích.
