Předstoupit před posluchače den poté, co jsem razantně změnil zavedený rytmus „jejich“ rádia, a chtít diskutovat o nutnosti změn, je odvážné. Jaromír Ostrý, šéfredaktor Českého rozhlasu 2 Praha, nově definovaného jako „Dvojka“, se k tomu kroku odhodlal a hned zkraje prvního týdne nového vysílacího schématu vstoupil do jámy lvové v živém pořadu. A čelil jednoznačné kritice.
I když je druhý program veřejnoprávního rozhlasu míněn jako rodinný, to, co změna přinesla, je krok zpátky. Je jisté, že dopoledne mají mezi posluchači převahu lidé v domácnosti – matky pečující o děti a důchodci. Rádio si ale naladí také řidiči na cestách a ti, jimž práce umožňuje poslouchat. Jestliže jim tedy nová koncepce „Dvojky“ od samého rána nabízí dámské tlachání o problémech stokrát omletých, není divu, že se posluchač vzpouzí. Právě matky na mateřské se chtějí dozvědět víc než posté jak zdravě jíst. Právě ti, kteří nejsou přímo v pracovním a společenském koloběhu, potřebují z rádia nové informace, nové podněty. Poslouchali denně po ránu chytré lidi, kteří hodnotili dění a vyprávěli o tom, čemu rozumí. Dnes jim v rádiu povídají o tak „zásadních“ věcech, jako je co k snídani, jak rádi vstáváme, jestli umíme hubnout…
Přitom záměr je asi jednoduchý: přitáhnout k stanici, jejíž poslechovost stagnovala nebo klesala, širší okruh posluchačů. Ale to jsme u typického omylu dnešních dní: tím, že nasadíme omšelé písně (výběr se sice obměnil, přesto zůstává dvacet třicet let vzadu) a poněkud ohraná jména, nezajistíme příliv nových posluchačů, a už vůbec ne čerstvou krev do vysílání. „Dvojky“ je mi líto. Přes den zní tak znaveně, jako nové seniorsky bodré znělky Václava Postráneckého.
O autorovi| MARTA ŠVAGROVÁ redaktorka LN
