Vlasta Chramostová, herečka
Jak je důležité MÍT Vaculíka….? Já toho mám... sklerózu... inkontinenci… artrózu... ten strojek na srdce..a teď na stará kolena se o mě ucházejí už jen ti dva PÁNOVÉ ….a ještě k tomu MÍT Vaculíka, to si snad ani nezasloužím . Padesát let mám Milotu a ten mě nutí to takhle napsat abych byla vtipná.
Srandičky… srandičky... Ale já vím ,že červenec 1926 vrhl na gril života jednoho kreativního VALACHA do ne moc veselého dvacátého století. Napsal milióny slov až- zatím- po to poslední "Moje diktatura"…. MÍT nebo NEMÍT Vaculíka to není otázka - TO JE OČ TU BĚŽÍ……
Olga Sommerová, režisérka
Ludvík se tyčí v hrstce posledních Mohykánů mužnosti, patriarchálně přísný a nesmlouvavý, riskující, že na sebe poštve ochránce lidských práv, když chce zlodějům usekávat ruce, či vyvolá hněv dětských psychologů, když odmítá řádění rozmazlených spratků antiautoritativně vychovávaných rodiči, kteří ignorují čtvrté Boží přikázání Cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
Ludvík je pro mne pevný bod ve vesmíru, jehož názorovou integritu nenahlodal ani totalitní, ani demokratický režim. Nedostali ho estébáci , které provokoval svou neochvějností, a nadále coby hlasatel zdravého rozumu odkrývá absurditu obecní a vysoké politiky s odzbrojující logikou chytré horákyně.
Míti Vaculíka je důležité i pro rozkvět jazyka českého, neb jeho myšlení slovem je originálním šperkem na těle českého společenského a duchovního prostoru. Ludvík je fenomén, Ludvík je národní poklad. Pokud by bylo oslavenci co prominout, odpustila bych mu naprosto všechno, dokonce jako žena velkoryse pomíjím, že mu nejdou pod nos krasavice, které se oblékly do kalhot místo do sukní, protože tuto jeho libůstku chci tolerovat. Dnes už totiž vím, že Ludvík Vaculík je feminista.
P.S.: U příležitosti krásných půlkulatých narozenin Lvice Olga zdraví s láskou Lva Ludvíka!
Kateřina Tučková, spisovatelka
Je důležité mít Vaculíka. A v určité době pro mě bylo dokonce "klíčové" mít Vaculíka. To bylo tehdy, když jsem se rozkoukávala a ke konci 90. let seznamovala se vším, co hýbalo českou literární scénou a co jsem nestihla zažít. Pro mě, pro ročník 1980, se stal zásadním zdrojem informací jeho Český snář, který mi přinesl nedocenitelný vhled do prostředí disentu, který přede mnou bez příkras, syrově odhalil jako svět konkrétních, živoucích lidí se svými chybami i přednostmi, a zbavil ho glorioly hrdinů. Kterých jsem si pak vážila o to víc, protože jsem ucítila jejich tep. Vážím si ho a ctím ho tak přesně pro to, proč mu to dodnes řada lidí nedokáže zapomenout. A taky pro to, že Vaculík a jeho tvorba jedno jest, že je jeden z těch autorů, kteří svou literaturu i žijí. Co ještě dodat? Možná to, že i kdyby mou knihovnu v budoucnu pohltila elektronická čtečka, tak několik svazků, včetně těch Vaculíkových, v ní rozhodně zůstane.
Eva Salzmanová, herečka
Já mám nejraději na panu Ludvíkovi tu jeho divošskou nekorektnost.Tedy když například napíše, že všechny ženy, které nosí kalhoty,nejsou pro něj ženy, protože ukazují zadky. Anebo že, jda nakoupit, rozhodne, že kdo krade, má se mu useknout ruka. Odsuzuje jahody v lednu a cestování lidí. Někdy má na jednu věc dva názory - kdo tohle dnes dokáže? Dnes jsou všichni lidé nesnesitelně korektní a nikdo není divochem. V tom je cena Ludvíka Vaculíka, že on ano. Nahradit ho by nikdo nedokázal.
Helena Klímová, psycholožka
My máme Vaculíka od svatby, můj muž mi ho dal tehdy, byli kolegové-psavci. Madlu jsem přijala z lásky. Chodili jsme k nim odkoukávat, jak se správně dělá rodina, a Martin, Ondráš a Janek nám zato říkali "teto" a "strýcu". Koledovali u nás jako tři králové, čekala jsem prvorozeného Michala a Ludvík halekal až se sousedům okna třásla: "Helenóóó! Ty máš největší břicho v celé Prazééé!" Tehdy bylo by mi lépe nemíti Vaculíka.
Jindy, přesněji loni, slavili jsme narozeniny Otky a Jiřiny, Vaculík po chvíli opustil náš obývák plný přátel a když byl trochu pobloumal mezi knihami, lehl si do mé postele a tam usnul. No toto!
Ale odedávna i naopak: u nás nebo u kamarádů, Ludvík začal zpívat a požádal mne o dvojhlas. To bylo pro mne vůbec ze všeho nejpěknější. Zpívat s Vaculíkem se mi líbilo ještě maličko víc než mít ho v Literárkách za šéfa, ale i to bylo naprosto výborné: odkoukávala jsem, jak se správně dělají noviny...
...jak dodržet počet slov (200) - tedy krátce: Vaculíka třeba mít jako smělého vyhlašovatele správných mravů, jako radost z chytré originální tvořivosti, jako horizont směřování, jako milovaného kamaráda, jako (199)
UNIKÁTNÍ FOTOGALERIE |
Eva Kantůrková, spisovatelka
Je velký spisovatel; měl moc rád maminku a rozuměl tatínkovi; je vícepočetný otec nadaných dětí a vnuků; ctí svou ženu; je staromileckým kritikem nešvarů; nezapomněl odkud pochází; žije proto, aby psal; vyvolává pocit jistoty; stará se o své lidi; nikdy si nedá pokoj; umí se odpoutat jak barevný balón; je škarohlíd; není závistivý; cení si přátel; má nápady; je autorem mnoha přitažlivých veřejných gest; nestydí se za to, co si myslí; dovede být spolehlivý; nesnáší jiné autority, kromě svojí; je věrný; vyvolává lásku a obdiv; má se rád i se svými nectnostmi; povýšil češtinu na královskou řeč; není intelektuálský;hodně ví; nutí přemýšlet; je soucitný; je nesnesitelný; je laskavý; nebojí se odpovědnosti; co drží, drží pevně; je věrohodný; je podnikavý; má rád pěsničky; jeho nepřátelé ho uznávají; nikdy není směšný; je chlap. A to ho znám jen z části, něco jsem vyčetla z knih.
Lucie Zídková, redkatorka LN
Je důležité míti Vaculíka, protože je to vůdce smečky. To nejsou moje slova, ale slova paní Vaculíkové, která ho zná – jak jinak - nejlíp na světě. Je to jeden z posledních představitelů klasického mužství v jeho dobyvatelské, a zároveň tak půvabně zranitelné podobě. Jeho mužství si myslí, že vládne světu (a především ženám), a přitom je ovládáno (ženami). A my ženy s ním a těmi několika dalšími zbylými exempláři vymírajícího druhu klasického muže tu hru na ovládané rády hrajeme. A oni vědí, že to z lásky k nim hrajeme, ale dělají, že to nevědí. Krásný začarovaný kruh.
Zvláštní je, že na jistý druh lidí působí myšlenky Ludvíka Vaculíka jako hadr na býka. Stojí to za zamyšlení, protože on "provokuje" přesně tím, co by mělo být v základu našeho uvažování. Co předchází všemu naučenému, všemu vybádanému: selským rozumem. Svými Posledními slovy v těchto novinách pak pokouší čtenáře: kolik selského rozumu ještě vydrží? A diví se, že mu to Lidovky tisknou a nikdo nic nenamítá. Přeju mu, aby to tiskly ještě hodně dlouho. Protože je dobré, ba dokonce nezbytné míti Vaculíka. Ale jen když má vedle sebe paní Vaculíkovou.
Dora Kaprálová, literární publicistka
Jak je důležité mít Vaculíka? O tom jsem právě přemítala u plotu v městečku S., když mě v takovém rozpoložení zastihla místní paní knihovnice na penzi Milena W.. A říká mi osmdesátiletá Milena W. nad přezrálými rajčaty:"Zasněná, zasněná?" Já po sousedsku, "kdepak, kdepak, jak je důležité mít Vaculíka přemýšlím". A na to ta vzácná paní z městečka S.:" Jo, holka, to je velký úkaz. Literát, všechna ta slova jeho, knihy, činy hrdinské. A pak taky, povím ti, pak taky...To asi není jen tak, to je asi dost problematické, s tolika feromónama na světě žít". Slovo feromóny znělo i s čárkou nad písmenem "o" jako nějaký osvědčený postřik proti lesním broukům. Tak vroucně a procítěně to ta milá paní Milena W. pronesla, že jsem najednou s jistotou pochopila vše. Včetně toho, jak je důležité mít Vaculíka
Petra Hůlová, spisovatelka
Říci něco na téma Ludvík Vaculík znamená nejdřív ze všeho překonat ochromení úctou. Vážím si Vaculíkovy odvahy za minulého režimu, vážím si některých jeho knih. Nevážím si jeho vztahu k ženám a způsobu, kterým z toho literárně těží. Fuj. Ráda čtu Vaculíkovy příspěvky v LN "Poslední slovo" i když mi někdy vstávají vlasy hrůzou. Jako v případě toho posledního z 19.7., kde Vaculík píše: "Zakazuji prodej pozemků cizincům, protože to vlastně vede ke skryté okupaci." Tohle, že říká naše morální autorita?
Anna Šabatová, Český helsinský výbor
Dar jazyka, kritické myšlení, valašská tvrdohlavost, statečnost. To je Vaculík. Nenapodobitelná jazyková skladba a provokující úvahy o světě kolem nás mne provázejí od šedesátých let minulého století. Můj první čtenářský zážitek s Vaculíkem byla Sekyra. Časově mi už trochu splývá s jeho odvážným vystoupením na sjezdu spisovatelů v roce 1967. A tak ho vnímám dodnes – skvělý spisovatel a veřejně angažovaná osobnost. Přesné myšlení a svébytná forma. Často s Ludvíkem také nesouhlasím, ale vždy mi stojí za to si ho přečíst a zamyslet se
Markéta Hejkalová, spisovatelka a překladatelka
Ze tří povrchních a sobeckých důvodů: Ludvík Vaculík je pro mě důležitý, protože čte moje knížky a píše mi o nich krásné dopisy, jezdí na můj Podzimní knižní veletrh a je okouzlující muž. A také pro tajemné hloubky pod čtivým povrchem jeho knih.
Jelena Mašínová-Kohoutová, spisovatelka
Je to 44 let a 22, co volal mi do divadelní redakce Orbisu Kohout Pavel, abych z našeho domova na Hradčanech přivezla hned do vinohradského Národního domu prášky pro kolegu, který na sjezdu spisovatelů pronesl tak odbojnou řeč, že jeho samého zděsila. Tys byl to, Ludvíčku. Dostals ode mě valium na uklidnění, ale i librium zas na povzbuzení potom. Jsem ráda, že účinkuje dodnes. Ta Jelena, co vysloužila si od Tebe refrén "Mašínová ruší!"
Čtěte také |
Martin C. Putna, literární historik
Ludvík Vaculík jest skvělým důkazem, že někdy tvůrce musí projít mládím po boku hnutí, jež usiluje zničit staré věci - aby ve své zralosti krásu starých věcí ocenil lépe než ti, kdo ničitelským mládím neprošli.
Jan Burian, hudebník
Člověk, který překvapuje, provokuje, je zkrátka jiný, než bychom potřebovali, abychom měli svůj "klid na práci". Osciluje mezi zemitým sedláctvím, konzervativismem a tradicí a rebelským popíráním téhož. Člověk, který si dovoluje, vždycky všechno vidět trochu jinak, než by se hodilo, a pokaždé vchází jinak oblečen, než by se slušelo ve společnosti nás se sebou už jaksi spokojených... Člověk, kterého potřebujeme víc, než jsme si ochotni připustit. To je ten spisovatel, nepříjemné svědomí národa. Zapomeňme na chvíli na sebe a poděkujme, že ho máme...
Jan Rejžek, novinář
Ludvíka Vaculíka je důležité míti jako vzor novinářský, spisovatelský, občanský, když už třeba ne partnerský. Přeji mu, aby ještě napsal víc než dva tisíce slov a v parafrázi věty Davida Drábka, aby se při četbě jeho fejetonů Čechům i nadále ovary zachvěly.
Ivan Gabal, sociolog
Osloven Lidovými novinami zabývám se Vaculíkem, čtu seznam jeho knih, na některé se i rozpomínám. Poptal jsem se také okolo a dospívám k nezvratnému zjištění: Kdyby se byli komunisté řídili Vaculíkovými radami včas, asi bychom tady a možná i jinde měli nějaký polidštěný komunismus dosud, nepochybně jiný, který by se ani ke komunismu nehlásil, ani se mu nepodobal, protože by se předělal sám, z gruntu a dávno, zavřel něco grázlů z 50. let a pak se rozpustil, třeba v bidetu. Vaculík měl s polidštěním komunismu vážný úděl, ale tehdy, jenom tehdy. A byla by tu s ním nepochybně také sranda a živo místo ruských tanků a toporného Husákova vexláklandu.
Jak by se to asi líbilo samotnému Vaculíkovi dnes, kdyby to tehdy šlo podle jeho Dva tisíce slov? Já bych neodepsal dvacet let života, třeba studoval v cizině a něco vykonal, tady by vzniklo pár dobrých knih, divadel a filmů. .... Že se tím ale komunisti neřídili, poslali na Vaculíka estébáka a nedali si poradit, byla jejich zpupnost. Nemůžou říct, že jim to nikdo zavčas neřekl. Řekl a napsal, čímž je důkaz nepoučitelnosti komunismu podán i Vaculíkem. A protože to včas napsal a řekl, byl pozbaven odpovědnosti za orgie servilnosti a sebeprznění které nastaly potom. Mohl se tím lidsky i literárně bavit.
Ač jsme se neznali, často jsem se bavil s ním, bavil se jeho fejetony nad svou pitomou situací a trochu se i zevnitř čistil. Z Kundery jsem měl depresi účastníka barbarství, ze Škvoreckého chandru, že jsem nezdrhnul, z Vaculíka hospodskou katharzi. Z jeho katharze na mne šlo fyzické nucení ulevit si tím, že něco musím dělat. Nejsme s Vaculíkem známí ani kamarádi. Proč bych se taky měl kamarádit s felčarem, co mi ordinoval projímadlo podvracečství místo milenky. Ostatně, asi by se se mnou ani nekamarádil. Moje tehdejší manželka by ho nepochybně zaujala mnohem víc než moje hrdinské úmysly.
Jakub Horák, producent
Nějak se nám rozdělila společnost. Ti bohatší a schopní považují ty neúspěšné za jakýsi obtížný póvl, bránící v růstu HDP a způsobující vyšší zadlužení; a ti chudší zas v těch bohatých vidí jen zloděje a podvodníky. Jako bychom přestali být jedni lidé a spousta textů v novinách se nese v téhle optice - a mezi tím stojí osamoceně Vaculík, dívá se na to svýma očima a tam kde druzí pro les nevidí stromy, občas napíše něco takového, že člověk jen překvapeně pokýve hlavou a řekne si - jak to, že jsem na tohle zapomněl. Měl bych míň číst a víc sám přemýšlet, řeknu si vždycky. Hodně štěstí a díky, pane Vaculíku.
Jaromír Dinosaurus Štětina, senátor
Tuhle jsem viděl v přístavu dubový sloup. Byl otřískaný, obrostlý ústřicemi, vyšisovaný sluncem, zarostlý do dna. Kde nejsou sloupy, není kam uvazovat lodě. Mít pořádný sloup je pro přístaviště důležité. Skoro jako mít Vaculíka.
