Ta jedna je značně nečitelná, byť je reprezentována známou, nikoliv však chvalně, tváří. Druhá se naopak chlubí hlavou ušlechtilou, ovšem útroby jsou trochu postarší, transplantované odjinud, uloženy jsou ale, zdá se, vpravo.
Nikdy dosud nebyla tak reálná možnost, že se do poslaneckých lavic nedostane tradiční strana, která dosud přežila všechny režimy a jejíž poslanci nepřerušovaně zasedají v parlamentu od konce světové války.
Navíc není zcela vyloučeno, že by pětiprocentní hranici mohla překročit strana dua Miloše a Mirka.
Úplné beznaději nemusí propadat ani zelení, podporovaní silnou skupinou umělců a intelektuálů. I když v případě úspěchu této formace by šlo skutečně o zázrak. Díky vyjmenovaným okolnostem připadají v úvahu různé možnosti koalicí, počínaje velkou, levicovou, přes menšinovou vládu s podporou komunistů, ve hře pochopitelně zůstává i vláda pravicová.
Co se v tuto chvíli zdá jisté, je vítězství sociální demokracie, které neohrozí ani Jiří Paroubek. Rozhodovat proto bude každý hlas a není nutné ztrácet hlavu. Naopak je nutné ji použít, zavřít obě oči a volit ty, jejichž programem není zadlužování státu, rozhazování peněz a zvyšování daní. Důležitý je systém, lidi si, bohužel, vždy vybírat nemůžeme.
