9. února 2015 6:25 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Barnevernet nemá pro děti pochopení,
říká bývalá pracovnice norského úřadu

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 23Diskuse
Na případy odebírání dětí norským sociálním úřadem Barnevernet poukázala kauza... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na případy odebírání dětí norským sociálním úřadem Barnevernet poukázala kauza... | foto: ArchivMAFRA
PRAHA Pro norský sociální úřad na ochranu dětí Barnevern pracovala 40 let. Prošla si prací přímo v terénu a rozhodovala také o tom, zda je lepší dítě biologickým rodičům rovnou odebrat. “Zákon na ochranu dětí fungoval v Norsku dobře, nyní se ale vymáhá úplně jinak. A není to k dobru dětí,” říká v e-mailovém rozhovoru pro Lidovky.cz Solfrid Alstadová.

Lidovky.cz: Na jaké pozici jste pro Barnevern pracovala?
U norského orgánu sociálně-právní ochrany dětí jsem pracovala čtyřicet let, a to na hlavní pracovní poměr. Prvních dvacet let jsem působila v několika institucích, dalších dvacet let jsem se věnovala práci konzultantky pro ochranu dětí na prvním oddělení v okrese Modum (zhruba 25 km západně od Oslo; poznámka redakce).

Kdo je Solfrid Alstadová?

  • Vystudovala právní ochranu dětí a následně si dodělala doktorát z psychosociálních studií.
  • Pro norský úřad Barnevern pracovala 40 let. Začínala v ústavu pro mládež v okresu Oslo, dále působila jako výkonná asistentka v dětském domově, kde kromě práce s dětmi a jejich rodinami měla na starosti i administrativu. V nepřítomnosti vedoucího zodpovídala za chod ústavu. Vedla i kojenecký ústav, kde mimojiné koordinovala spolupráci ostatních ústavů v okresu.
  • Do důchodu odešla po čtyřiceti letech neustálé služby.

Lidovky.cz: Co konkrétně bylo náplní vaší práce?
Když jsem například pracovala v mládežnickém ústavu v okresu Oslo, hlavní náplní byla aktivní účast v životě dospívajících dětí. Bydleli zde chlapci ve věku 15 až 21 let. Musela jsem jim zajistit jídlo, oblečení i doučování. Hlavně jsem ale byla jejich kamarádka a pomáhala jsem jim s rozvojem sociálních schopností. Cílem bylo navést tyto mladé lidi na správnou cestu a podporovat je v jejich životních volbách.

Poté jsem byla zaměstnána také v kojeneckém ústavu či dětském domově. Byli zde chlapci i děvčata od dvou do devíti let, a to do doby, než se rozhodlo o jejich dalším osudu nebo dokud nebyli dáni k adopci. Někteří se vrátili zpět k rodičům či příbuzným, další putovali k náhradní rodině.

Lidovky.cz: Dostávala jste do rukou i udání, tedy podezření na nestandardní jednání v rodině?
V roce 1992 jsme se odstěhovala do okresu Modum, protože tam manžel zdědil pozemek. Hledala jsem práci ve zdejším ústavu coby konzultantka pro ochranu dětí u tzv. prvního oddělení. Všechna hlášení veřejnosti o neobvyklých věcech v jejich okolí a žádosti rodin o pomoc směřovaly sem. To vše jsme zkoumali a vždy se snažili nalézt řešení, které by bylo v nejlepším zájmu dítěte. Přitom jsme se museli držet zákona o ochraně dětí.

Lidovky.cz: Jak vnímáte kritiku Barnevernu? Údajně případů, kdy úřad odebírá děti rodičům, je poměrně dost.
Abych mohla na tuto otázku odpovědět, musím vysvětlit podstatu norského zákona o ochraně dětí a to, jakým způsobem má fungovat. Byl přijat v červenci 1992, pouhý měsíc předtím, než jsem nastoupila na pozici konzultantky. Řídila jsem se podle něj tedy téměř dvacet let. Jeho účelem bylo posílení legální ochrany dětí a rodin. Odbornými posudky se do té doby zabýval příslušný městský úřad, po přijetí zákona to získala na starosti nově vzniklá celokrajská agentura Fylkesnemnd. Hlavní pravidlo znělo: umožnit dětem vyrůstat u svých rodičů. Odebrání dětí bylo možné pouze v extrémně vážných případech. Podle zákona bylo nutné pomoct dětem „ve správnou chvíli.“

Lidovky.cz: Pokud tedy Barnevernet obdrží oznámení, že je v rodině podezření na jakékoli nestandardní chování, jaký postup následuje?
Pokud úřad obdrží stížnost – ať od veřejnosti, či soukromou – musí se jí zabývat neprodleně, nejpozději do sedmi dnů od obdržení. Rozhoduje se o tom, zda úřad zahájí vyšetřování, či zda stížnost odloží. Právo zasáhnout je uplatňováno tehdy, pokud se dítě nachází v akutní a závažné situaci. Vyšetřování předpokládá maximální spolupráci s rodiči, školou, školkou či zdravotnickým zařízením. Bez souhlasu a vědomí rodičů se zasahuje pouze ve velmi výjimečných případech. Zákon z roku 1992 zároveň předpokládá širokou spolupráci s jinými orgány a institucemi, což zajišťuje včasné podchycení situace již v počátku. Vyšetřování by mělo trvat maximálně tři měsíce, ve výjimečných případech jej lze prodloužit na šest.

Lidovky.cz: A jaké pravomoci Barnevern v Norsku má?
Během vyšetřování má značné pravomoci. Nemůže mu být odepřena kontrola domácnosti a může si vyžádat komunikaci s dítětem o samotě. Ostatní instituce jsou povinny na vyžádání Barnevernu předat veškeré informace související s případem.

Lidovky.cz: Může přímo úřad rozhodnout o tom, zda dítě rodičům odebere?
Po skončení vyšetřování může přikročit k pomocné službě, která je dobrovolná, až na chození do školky. Vše se děje na popud krajské komise. Pokud ale Barnevern shledá, že zvolené řešení dítěti neprospívá, může krajské komisi navrhnout žádost o převzetí dítěte. Rada je tvořena jedním vedoucím – právníkem, a dvěma laickými soudci. Zákon o Barnevernu má také dva dodatky. Jeden o akutním odebrání dítěte z rodiny, druhý o předběžném rozhodnutí o jeho umístění. To se vztahuje např. na děti, které jsou již někde umístěny.

Čtěte rozhovor k tématu

Lidovky.cz: A tvrzení, že úřad odebírá děti mnohdy preventivně, aby předešel případnému násilí v rodině či dokonce sexuálnímu zneužívání?
Celý zákon nechává určitý prostor pro vlastní úsudek těch, kteří podle něj rozhodují. Spolupráce napříč institucemi v minulosti zamezovala příliš častému výskytu akutních řešení případů, zejména tedy odběrů. Podle mě to fungovalo dobře mnoho let. Aby bylo dítě odebráno z rodiny, musely být splněny velmi specifické podmínky. Úplně výjimečné ale odběry nejsou, sama jsem jich několik nařídila - doopravdy však pouze v případech, které si to vyloženě žádaly. Občas bylo potřeba dítě odebrat a zachránit jej, a později, pokud to bylo možné, se mělo navrátit k původní rodině. Osobně jsem vyslovila silný nesouhlas s tím, že se během posledních pěti let zvyšuje počet odběrů.

Lidovky.cz: Co víte o případu Evy Michalákové? Mluví se o něm v Norsku?
O tomto případu nic nevím. Ale podle toho, co jsem viděla v mém okresu, hádám, že to samé se stalo mnohým dalším. Mezi ústavy v různých okresech totiž můžou být velké rozdíly. Osobní úsudek hraje doopravdy velkou roli.

Dalších 160 kauz, kdy v zahraničí úřady odebraly českým rodičům jejich potomky,...

Lidovky.cz: Znáte ze své praxe nějaký takový případ?
Můžu uvést příklad, na jehož průběh jsem sama dohlížela. Dítě, jinak úplně zdravé a v pořádku, bylo odebráno otci na základě jediného incidentu. Krátce na to Barnevernet vydal doporučení dát dítě k adopci. Otec se bránil soudní cestou a svoje dítě získal zpět. Kdybych o případu byla rozhodovala já, nedošlo by to tak daleko a případ by se ani nedostal k soudu. Tohle by se vůbec ještě před pár lety nestalo.

Lidovky.cz: Takže i v Norsku je znatelná kritika Barnevernu?
Nyní ho v Norsku kritizuje mnoho lidí kvůli tomu, že odebírá příliš dětí, ale i protože nezakročí včas. Došlo k několika případům, kdy děti doopravdy trpěly. Barnevernet má velké pravomoci, a proto je důležité, aby se krajská komise případy zabývala do hloubky a adekvátně reagovala. Mnoho rodin v Norsku má nyní k úřadu velkou nedůvěru. V některých okresech se nechová jako pomocník a rádce, ale jako striktní autorita. Pracovníci nejsou schopní vybudovat důvěru mezi rodiči a dětmi, což často končí špatně. Barnevernet je z toho nervózní a rozhodne se pro odběr dětí, aby jim pomohl. Neuvědomuje si přitom, že odebrání od rodiny představuje pro děti vysoce traumatický zážitek, ke kterému navíc mohlo dojít na základě omylu.

Psali jsme

Lidovky.cz: I následná pěstounská péče je ale terčem kritiky. Jak podle Vás v Norsku funguje?
Ohledně pěstounství jsem také poměrně skeptická. Stát se pěstounem totiž v Norsku není příliš obtížné a s tolika odběry dětí je po nich stále velká poptávka. Nikdy jsem nepochopila, proč jsou požadavky pro pěstouny o tolik nižší než pro ty, kteří mají zájem o adopci dítěte. Když je dítě poprvé odvedeno do pěstounské rodiny, vymezí Barnevernet poměrně přísná pravidla pro styk s biologickými rodiči a dalšími příbuznými. Pracovníci úřadu se často domnívají, že biologičtí rodiče se mohou pokusit všemožnými prostředky zamezit tomu, aby se děti v nové rodině přizpůsobily. Nechápou přitom, že dětem rodiče přirozeně chybí a že jejich vlastní úsudek mohl být mylný. Občas si Barnevernet vynutí účast na schůzkách dětí s rodiči, někdy i hlasité odposlechy telefonních hovorů, když děti volají svým rodičům. Vykazují nulové pochopení a důvěru v děti. Následně sklízejí totéž.

Lidovky.cz: Současná praxe Barnevernu je podle vás nedostačující?
Sama vidím, že zákony se někde vymáhají úplně jinak než před pár lety. A není to k dobru dětí.

Rozhovor přeložil Adam Englund, Hana Mazancová
  • 23Diskuse
Hana Mazancová

Autor

Hana Mazancováhana.mazancova@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.