Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
21. listopadu 2016 13:36 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Berlusconi, Trump a lekce pro Ameriku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Spokojený Donald Trump | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spokojený Donald Trump | foto: Reuters
Musím se se čtenáři podělit o některé pár dní staré články z The New York Times, protože jsou podle mého soudu všechny vynikající. Velmi mne pobavil text Beppa Severgniniho, italského novináře. Ten sám miluje Ameriku, ale má teď pocit jistého zadostiučinění či fair play.

V Berlusconiho dobách se prý Itálii každý smál a Američané se cítili privilegovaní Italy nadřazeně poučovat. „Teď jsme na tahu my,“ směje se Severgnini.

Američané nám Italům vždy říkali, že si nezvolí někoho, kdo se chová k ženám jako k sexuálním hračkám. Sedmdesátníka, který se více stará o svoje vlasy než o svět. A přiznejme si – vedle Trumpa vypadá Berlusconi jako Churchill. Neurážel sousedy a zahraniční mocnosti, nezpochybňuje NATO a nestavěl kolem Itálie zeď migrantům. Neradi sice říkáme, že jsme vám to říkali, ale... my jsme vám to říkali. My Italové vám Američanům nyní rádi pomůžeme, protože jsme s Berlusconim něco zažili a oba chlápci jsou si dost podobní. Například oba považují Putina za obdivuhodného lídra, Berlusconi dokonce za kamaráda.

Také Berlusconi – ještě jako kandidát – vždy říkal, že svůj nedostatek zkušenosti s legislativním či exekutivním prostředím vyváží jeho přirozený politický talent. Jako Donald. Včas pochopil, že důležité je pouze to, jak se cítí voliči. Voliči 21. století, vytrénovaní sociálními sítěmi, jsou buď s vámi, nebo proti vám. Jako ve sportu.

Přesto si, američtí přátelé, dejte pozor. Když byl Berlusconi třikrát u moci, opakovaně odmítal řešit svoje konflikty zájmů, schválil legislativu, která pomohla jeho byznysu, útočil na soudy, unavovaly ho detaily a při dlouhých schůzích se nudil. Stále vykládal vtípky o ženách i homosexuálech a pořádal lascivní večírky (bunga bunga) v residenci premiéra. Bude nyní z Bílého domu vykřičený dům? Čas ukáže.

Američané měli tendenci vidět ve svých lídrech to lepší ze sebe samotných. Evropané – a především Italové – se už naučili s tím moc nepočítat. Italský novinář, spisovatel a politik Luigi Barzini začal svou slavnou knihu z poloviny 60. let „Italové“ (do češtiny dosud přeložena nebyla) slovy: „Být upřímný sám k sobě je nejvyšší forma patriotismu.“ Po padesáti letech to stále platí.

Italové také nabízí naději: přežili jsme Berlusconiho, stejně jako Američané přežijí Trumpa. USA nejsou Rusko ani Turecko a Trump není ani Putin, ani Erdoğan. Je to zvolený vůdce silně zakořeněné demokracie a přátelské země.

Můžeme jen doufat, že Amerika teď bude o něco méně chtít poučovat ostatní o tom, co je a co není dobrá vláda.

Souhlasím. Ale otázka je, zda takový svět, kde alespoň někdo má právo trochu poučovat či sám být alespoň v něčem světu příkladem, není přece jen o něco lepší. Jak vůbec bude fungovat svět, kde nebude nikdo v oblasti demokracie vzorem a příkladem? Svět, kde budou mít všichni „upřímné“ máslo na hlavě?

...

Ruslan Puchov, šéf nezávislého moskevského think tanku Centrum pro analýzy a strategie, píše pro NYT, že Rusko se neraduje z Trumpova vítězství, jak si leckdo myslí. Demokraté se snažili Tumpa poškodit nařčeními, že Putin pracuje na jeho vítězství. I nyní leckdo tvrdí, že se v Kremlu slaví.

Přitom představa, že Putin podporuje Trumpa, prý vůbec nevychází z reality. Ani ruská média, ani ruští analytici nebyli z Trumpa nikdy nadšení. V Rusku prý naopak panují z Trumpa obavy, protože nikdo neví, co se chystá v zahraniční politice dělat. Jeho vyjádření jsou zmatená a protiřečí si. Jeho pomocníci a poradci zastávají celé spektrum protichůdných názorů na americkou bezpečnostní a obrannou politiku.

Trumpovou prioritou je domácí politika a důležité bezpečnostní posty obsadí klidně zkušenými jestřáby z republikánské elity, která je k Rusku tradičně nepřátelská.

Na rozdíl od amerických médií prý ta ruská nikdy nepodceňovala Trumpovy šance, často byl srovnáván s Reaganem, který je v Rusku chápán jako úspěšný a charismatický prezident s tvrdou zahraničněpolitickou linií.

Co by mohlo Rusku konvenovat, je jistý nápřah americké politiky k většímu izolacionismu, což nebylo vidět jen na Trumpově, ale také na Sandersově kampani. Velká část americké populace je unavena nekonečnými vojenskými kampaněmi na Blízkém východě a podobně. Otázka je, kdy se to reálně projeví v zahraniční politice. Pokud se to projeví, podle Puchova až za hodně dlouho.

Představa, že si Američané a Rusové znovu rozdělí svět do sfér vlivu, je nesmysl. V dohledné době jistě ne. Trump nemá žádný zájem dělat Moskvě ústupky – musel by bojovat s republikánským establishmentem, stálo by ho to hodně energie, a navíc ani není jasné, jaké by z toho pro Ameriku pramenily výhody.

Hlavní problém rusko-amerických vztahů pramení z ruské ambice vrátit se do globální arény jako mocnost, která znovu dominuje bývalým sousedům SSSR. Tyto ruské aspirace ovšem pro Ameriku nejsou přijatelné.

Mohlo by se to změnit pouze v případě, že by Ameriku zaměstnala nějaká velká konfrontace například s Čínou. Jedině pak by Američané rychle potřebovali Rusy jako spojence, resp. neagresivní soupeře.

...

A nakonec tento podnětný komentář Davida Leonhardta. Bylo by nesmyslné počítat s tím, že se Trump úplně změní. Prezidenti se většinou snaží dělat alespoň něco z toho, co slíbili. Zároveň je ale nesmyslné kritizovat Trumpovy pokusy chovat se více demokraticky a ohleduplně. To je třeba vždy vítat. Navíc je Trump schopen měnit názor.

Reince Priebus jako zkušený republikánský politik na klíčové pozici personálního šéfa Bílého domu je volba, která není v rozporu s americkými demokratickými hodnotami. Samozřejmě že jmenování rasisty Stephena Bannona do spíše šaškovského postu šéfa poradců je popření amerických hodnot. Tečka. Na druhou stranu je nesmysl kritizovat a „bannonizovat“ jakékoli projevy normality. Ano, Trump je pokrytec, ale lepší pokrytectví než autoritářství.

Je to nyní na republikánských lídrech. Ti mají patriotickou povinnost zastávat se pluralismu, rovnosti, tolerance, disentu a vlády práva. Stavět se nominacím, které jsou s tím v rozporu. Republikáni se rádi prezentují jako obránci svobody. Teď Amerika potřebuje, aby tomu dostáli.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

  • 5Diskuse
Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz