Hlavní stratég banky Henrik Drusebjerg řekl Bloombergu: „Británie nakonec skončí s dohodou, která bude tak mizerná, že budou kvůli ní muset vyhlásit nové volby. Možná nakonec Británie k žádnému brexitu nedospěje, protože dohoda, které mohou dosáhnout, bude velice špatná pro britské hospodářství.“
Hlasování o brexitu probudilo k životu nacionalistický sentiment, u něhož hrozí, že poškodí globální ekonomiku: Trump, italské referendum, volby v Německu a Francii. Více a více politiků bude podle Drusebjerga obhajovat bariéry obchodu.
...
Druhá zpráva se týká toho, že japonská vláda žádá po té britské regulérní pohovory na téma vyjednávání o brexitu. Den poté, co firma Nissan potvrdila svoje investice v severovýchodní Anglii, požádal japonský velvyslanec Kódži Curuoka o pravidelné schůzky. Britským poslancům a vyjednavačům řekl: „Samozřejmě že Japonsko nebude sedět u vyjednávacího stolu. Na druhou stranu jsme přátelé a jsme důležitý stakeholder, japonská ekonomická přítomnost v Británii je velmi signifikantní. Takže chceme mít vliv na to, jak se jednání budou vyvíjet.“
Tato japonská intervence znamená tlak na vládu Theresy Mayové, aby přišla s rozvodem, který přinese investorům důvěru.
Gideon Rachman se ve Financial Times zabývá fenoménem silných, autoritativních lídrů, strongmanů ve světové politice: od Moskvy po Manilu, od Pekingu po Budapešť, od Ankary po Dillí. „Strongmani“ budou mít tendenci dohadovat mezinárodní záležitosti spíše ve stylu „muž proti muži“, než aby se spoléhali na mezinárodní instituce a mezinárodní právo.
Vysoce personalizovaná diplomacie je jistě vzrušující, ale má i svoje slabá místa. To, co se zdá jako pevný svazek založený na přátelství, se může z minuty na minutu obrátit v hořký antagonismus. Trumpovo kolosální ego bude dalším faktorem v nestabilitě personalizované diplomacie. Na druhou stranu vzestup těchto „macho typů“ je doprovázen i vzestupem ženských političek, které mají daleko konsenzuálnější styl – Merkelová, Mayová a (možná) Clintonová. Vyhraje-li Clintonová, zasadí ránu nástupu „kultu strongmanů“.
...
Rachel Morarjeeová se ve sloupku pro Reuters táže, zda se může Čína vyhnout masivní finanční krizi. Čína se podle ní vyhne finančnímu kolapsu, ale nikoliv zadření úvěrů (credit crunch). Zadlužení narůstá mnohem prudčeji než HDP. Bankovní pohledávky narůstají, depozita stagnují.
Čínská vláda dokáže zabránit něčemu podobnému, jako byl pád Lehman Brothers, kamkoli může dovézt náklaďáky s hotovostí a zabránit útokům na banky. Vláda má také sílu pomáhat firmám v problémech. Čína má také relativně nízký zahraniční dluh, takže rychlý úprk investorů nehrozí. Korekce bubliny je ale pravděpodobná a zpomalení nárůstu úvěrů způsobí kaskádu bankrotů nebankovních finančních institucí, jejíž efekty se přelijí do reálné ekonomiky. Možná to nebude krize, ale určitě to bude bolet.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institutu pro politiku a společnost.
