Třeba takový Karel Kocher. Agent KGB a StB činný u Američanů, podle některých zdrojů spoluzodpovědný za sebevraždu ruského diplomata Ogorodnika. A když Kochera Američané v roce 1984 odhalili? Dva roky poté byl vyměněn za Anatolije Ščaranského, vězněného v Sovětském svazu, jenž se „provinil“ tím, že žádal o možnost vystěhování pro sovětské Židy.
Historka z archivů studené války? Ne tak úplně, jak právě vidíme v Británii. Třeba takový Andrej Lugovoj. Bývalý agent (bývalé?) KGB, podle londýnské policie podezřelý z loňské vraždy rovněž „bývalého“ Alexandra Litviněnka, ovšem již britského občana. Co s tím, když Lugovoj je teď v Rusku a Moskva ho nevydá? Prý tomu brání ruská ústava, ale pes je zřejmě zakopán jinde. Jak tvrdí ruské ministerstvo zahraničí, i Londýn odmítá vydat ruské občany podezřelé ze zločinů.
A jsme doma. Moskvě se silně nelíbí londýnský pobyt i aktivity Borise Berezovského či někdejšího čečenského předáka Achmada Zakajeva. Nevzpomíná Kreml tak trochu na „báječná léta s nepřítelem“ a možnost výměny zainteresovaných?
Konec vzpomínek, zní vzkaz nového britského premiéra Gordona Browna - místo kšeftu totiž následovalo vyhoštění čtyř ruských diplomatů z Londýna. Pro nostalgiky starých časů to oživuje studenou válku. Jenže opak je pravdou. Británie - za souhlasu opozice - dala najevo, že odmítá klást případy Lugovoj a Berezovskij na jednu studenoválečnou rovinu, že nejsou jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou. Možná, že Berezovskij je trochu cvok snící o demokratickém převratu v Rusku, ale není to vrah.
Ronald Reagan odmítal jadernou rovnováhu strachu jako nemorální, vyděračskou. Podobně teď Gordon Brown odmítl rovnováhu mezi vrahem a nepohodlným politikem.
Historka z archivů studené války? Ne tak úplně, jak právě vidíme v Británii. Třeba takový Andrej Lugovoj. Bývalý agent (bývalé?) KGB, podle londýnské policie podezřelý z loňské vraždy rovněž „bývalého“ Alexandra Litviněnka, ovšem již britského občana. Co s tím, když Lugovoj je teď v Rusku a Moskva ho nevydá? Prý tomu brání ruská ústava, ale pes je zřejmě zakopán jinde. Jak tvrdí ruské ministerstvo zahraničí, i Londýn odmítá vydat ruské občany podezřelé ze zločinů.
A jsme doma. Moskvě se silně nelíbí londýnský pobyt i aktivity Borise Berezovského či někdejšího čečenského předáka Achmada Zakajeva. Nevzpomíná Kreml tak trochu na „báječná léta s nepřítelem“ a možnost výměny zainteresovaných?
Konec vzpomínek, zní vzkaz nového britského premiéra Gordona Browna - místo kšeftu totiž následovalo vyhoštění čtyř ruských diplomatů z Londýna. Pro nostalgiky starých časů to oživuje studenou válku. Jenže opak je pravdou. Británie - za souhlasu opozice - dala najevo, že odmítá klást případy Lugovoj a Berezovskij na jednu studenoválečnou rovinu, že nejsou jeden za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou. Možná, že Berezovskij je trochu cvok snící o demokratickém převratu v Rusku, ale není to vrah.
Ronald Reagan odmítal jadernou rovnováhu strachu jako nemorální, vyděračskou. Podobně teď Gordon Brown odmítl rovnováhu mezi vrahem a nepohodlným politikem.
