Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

70 let poté: Čechoslovák usedl u Dunkerquu na válečný motocykl a vzpomínal

Lidé

  18:15
DUNKERQUE - Na stejném místě, na stejném stroji. Uběhlo 70 let od vylodění československých tankistů na Západě... Belgické Adankique si v těchto dnech připomíná příchod dalších spojeneckých vojáků po vylodění v Normandii. Posledního srpna 1944 se v rámci třetí spojenecké vyloďovací vlny konečně dostali do Francie i příslušníci Čs. samostatné obrněné brigády.

Charles Strasser po sedmdesáti letech na „místě činu“. Usedl na motorku, na níž jezdil za války. foto: Jan Plachý

Právě československý motorizovaný prapor našel útočiště v oblasti De Panne na jihu Belgie. Čtyři a půl tisíce mužů, pod velením generála Aloise Lišky, pak převzalo 6. října 1944 od spojenců obléhání francouzské přístavní pevnosti Dunkerque. Dobře si na něj pamatuje také osmaosmdesátiletý Charles Strasser, který přišel na frontu o pět měsíců později. Bylo mu teprve sedmnáct let a před válkou žil s rodiči v Československu.

Lidovky.cz: Jak se vám podařilo odejít z Československa?

Rodiče mě poslali v lednu 1938 do Anglie železničním transportem, bylo mi jedenáct let. Bylo to ještě před tím, než začaly jezdit známé vlaky, které organizoval Nicolas Winton. Bydlel jsem u anglické rodiny, ta za moji cestu musela zaplatit padesát liber a zavázat se, že se o mne postará až do mých 18 let. Z počátku jsem byl v Anglii sám, ale rodičům se nakonec podařilo opustit Československo také.

Čechoslovák Charles Strasser bojoval jako sedmnáctiletý u Dunkerque. Sloužil...

70 let poté: Charles Strasser se posadil na stroj, s nímž bojoval za války.

Lidovky.cz: Jak jste se dostal do Československé zahraniční armády?

Dokončil jsem střední školu a říkal jsem si, že každý by měl něco udělat, nějak pomoci. Na konci roku 1944 jsem šel na Československé velvyslanectví v Londýně a přihlásil se do armády. Musel jsem jim trochu zalhat, řekl jsem jim, že je mi osmnáct, ale bylo mi ještě sedmnáct let. Za nějakou dobu jsem dostal dopis, že se mám hlásit v Leigh on sea, kde bylo výcvikové středisko naší armády.  Dostal jsem vojenské číslo T3777, uniformu a absolvoval základní výcvik. Po dvou měsících jsem přeplul do Ostende a pak byl přidělen k jednotce obléhající Dunkerque ve francouzském Herzeele. Dostal jsem motocykl a začal jezdit jako motospojka. Každý den jsem najezdil přes padesát kilometrů mezi našimi jednotkami a velitelstvím.

Lidovky.cz: Kdy jste se znovu podíval do republiky?

Obléhání Dunkerquu

Spojenci už byli v Berlíně a Adolf Hitler po smrti. Tisíce československých vojáků ale i po konci války stále bojovaly u severofrancouzského přístavu Dunkerque  - v místech, kde Němci na rozdíl od Normandie vylodění Spojenců očekávali a kde se také pořádně opevnili. 

Dunkerque byl za války zničený z 95 procent. Místní nacistický velitel se Čechům urputně bránil ještě den po vyhlášení oficiální německé kapitulace. Proti Němcům stáli v Dunkerquu českoslovenští vojáci vojáci ze samostatné obrněné brigády generála Lišky. "V Dunkerquu bylo 12 tisíc Němců obklíčených 5 tisíci Čechy, kterým pomáhali Francouzi z hnutí odporu a taky Angličané," popsal pro Českou televizi před časem historik Jean-Marc Alcalay. Během obléhání přístavu padlo 200 Čechoslováků.

Osmého května 1945 jsme dostali rozkaz k návratu do Československa. Perimetr u Dunkerque převzaly kanadské jednotky. Odjeli jsme přes Německo až do Sušice, cesta nám trvala pět dní. Náš konvoj měl 68 vozidel různého typu, hlavně jely třítunové náklaďáky. Zpočátku nás jako doprovod jelo šest na motocyklů, ale dojely jen dva. Já to dokázal, moje motorka tu cestu vydržela. Spali jsme v takové hospodě nedaleko Sušice, museli jsme si sami udělat postele ze dřeva. Byli jsme tam asi měsíc a potom jsme odjeli do Prahy na slavnostní přehlídku  před prezidentem Benešem.

Lidovky.cz: Dostal jste se i do Teplic, kde jste žil s rodiči před válkou?

Chtěl jsem se podívat do Teplic, do Terezína a do Prahy. Dostal jsem od svého velitele propustku na sedm dní a musel přejet demarkační linii. Američané mě pustili bez problémů, ale Rusové se ptali, co tady chci. Podařilo se mi je uplatit anglickými cigaretami, které mi ještě zůstaly. Dostal jsem se až do Teplic, ale bohužel, nikoho dalšího z rodiny už jsem tam nenašel. Pak nás převeleli do Pardubic, ale já jsem v armádě zůstat nechtěl. Chtěl jsem jen přispět k osvobození, ale o vojenskou kariéru jsem nestál. Čekal jsem na doklady o demobilizaci z armády, ty pořád nepřicházely, takže jsem na ně musel čekat v Plzni, v americké zóně. Dostal jsem nakonec povolení na týden v Anglii.

Lidovky.cz: Jak jste se dostal k československé delegaci u norimberského soudního tribunálu?

Chtěl jsem se tam podívat, tak jsem zaklepal na dveře Československé delegace pro válečné zločiny. Otevřel mi kapitán Hochwald a já jsem se mu nabídl, protože se mi zdálo, že nemají dost lidí. Moji nabídku přijal a generál Ečer napsal dopis mému veliteli v Plzni. O tři dny později už jsem byl příslušníkem americké armády v Norimberku. Bydlel jsem v „Boys Town“ se samými Američany. Jako člen norimberské delegace jsem připravoval dokumenty pro převoz zajatých důstojníků SS do Československa a Polska. Ti potom stanuli před soudy těchto států. No a byl jsem postupně z vojína povýšen na seržanta. Pracoval jsem tam osm měsíců. Téměř denně jsem tam vídal Hermana Goringa, Rudolfa Hesse a další nacistické pohlaváry. 

Lidovky.cz: Co jste dělal po válce?

Po skončení práce v Norimberku jsem odjel do Anglie, kde jsem si hledal práci. Začal jsem prodávat v obchodě s fotoaparáty. Ale chtěl jsem se stát pilotem. Zaplatil jsem si leteckou školu a začal jsem létat pro svoji firmu. Prolétal jsem doslova celou Evropu. Moje první letadlo byl jednomotorový Auster.

Charles Strasser

  • Příští rok tomu bude šedesát let, co je Charles Strasser aktivním pilotem. Vlastní licence pro létání v Evropě i Spojených státech.
  • Před dvěma lety obdržel od tehdejšího ministra obrany Alexandra Vondry „Záslužný kříž Ministerstva obrany III. třídy“.
  • Před sedmdesáti lety, v řadách Československé zahraniční armády do Francie připlul, na historické setkání klubů vojenské historie v Adinkirque přiletěl vlastním letadlem z ostrova Jersey, kde žije. Ale tentokrát už mohl přistál přímo na letišti Calais/Dunkerque.
Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...