Ceny Alfréda Radoka se udělují na základě ankety divadelních kritiků, které pořádá časopis Svět a divadlo. V průběhu loňského roku došlo ke sporům mezi pořadateli ankety a Nadací Alfréda Radoka, které v první fázi skončily rozhodnutím, že se ceny za loňský rok neudělí. Ale že anketa Světa a divadla bude zachována a její výsledky vyhlášeny. Začátkem roku se situace změnila, do hry vstoupil další subjekt – agentura CCL, která hodlala vystupovat v roli mediátora, což se jí ne úplně podařilo, ale výsledkem jednání byla nakonec dohoda. Ceny budou a o slavnostní ceremoniál se postará jedno z nominovaných divadel, pražské Studio Hrdinů.
Těžko říct, co vlastně Jan Horák a Michal Pěchouček z vedení Studia Hrdinů sledovali svým nápadem vytvořit z večera volně plynoucí diskusní pořad pro všechny a pro nikoho. Jestli se bezelstně odevzdali do vůle osudu spoléhajíce se na to, že v čiré improvizaci tkví spása, anebo s notnou dávkou škodolibosti rozehráli hru na trapné a ještě trapnější. Ať tak či tak, hlavním moderátorem zvolili režiséra Miloše Horanského, který coby programový krasoduch a žvanil učinil z večera neskutečnou záležitost.
Parodovat sám sebe
Okázale hovořil o tom, že dialog lze nalézt úplně ve všem, ale on sám vedl nesnesitelný monolog, v němž ještě navíc všechny nejapně poučoval. A přitom sám ani nedokázal zodpovědět prostý dotaz, kolik let letos uplyne od narození Alfréda Radoka, po němž je cena pojmenovaná. Prý to není důležité. Vůbec bylo viditelné, že o současném divadle nemá ani ponětí a ani nemá důvodu se jím zabývat. Kromě jiného, aniž by to tušil, napadal loňského i letošního laureáta dramatické soutěže Miloslava Vojtíška, který píše pod pseudonymem S. d. Ch., a svých úvah o škodlivosti apokalypsy v dramatu se hned tak nevzdal, zvlášť vtipné mu připadalo, že se jeden z nominovaných umělců jmenuje Šotek. Ale aby jako moderátor večera aspoň jednou větou připomněl, co se stalo v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, ho samozřejmě nenapadlo, neboť mluvil stále jen o sobě. Zazněly prý též hlasy, že šlo o super parodii ve stylu Studia Kroměříž, pak by ovšem bylo třeba vědět, koho Miloš Horanský parodoval. Že by sám sebe? Pro pořádek musí autorka přiznat, že i ona byla do tohoto Studia Kroměříž zatažena jako garant jednoho diskusního stolu, ale jakou roli má hrát, jí nebylo sděleno ani to neuhodla.
Děkovat netřeba
Na závěr se předávaly ceny, ale laureáti dostali pokyn, že nesmějí děkovat. Poté se zahrála hymna na teremin a publikum poslušně povstalo, čímž celá věc nabyla vrcholně groteskního rozměru. Jestli se pánové Horák s Pěchoučkem někde skryti dobře bavili, netuším, ale byl-li skutečně tento kuriózní happening v jejich režii, pak nechť vědí, že větší část publika otrávili. A v tomto chaosu samozřejmě nefungovala ani elementární organizace, takže se nikdo nedozvěděl, že kompletní výsledky ankety jsou uveřejněné v časopise Svět a divadlo číslo jedna a že je nominovaní mají na stolech před sebou.
Konečně vítězové
Aspoň, že se Lucie Trmíková, která byla něco jako dobrá víla, snažila zprostředkovat základní informace. Jinak výsledky ankety vypovídají o některých trendech a rozložení sil v českém divadle tak, jak je to jen u podobných hlasování možné. Vítězem jsou Mikuláškova Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J., pod kterými je podepsán tvůrčí tým brněnské Reduty operující dnes v Divadle Na zábradlí. Inscenace je vrcholem jejich brněnské éry a také je nominovala do vedení předního pražského divadla. Zde se nyní nacházejí v první sezoně a zatím ve stadiu hledání.
Zajímavé je, že Rajmontova Ruská zavařenina, kterou režisér nastudoval v ostravské Komorní scéně Aréna, zaostala za vítězem o pouhý jeden hlas, což je trochu fatální, protože Rajmont se po hubenějších letech v této režii opět našel. Titul divadlo roku si po právu odnesla Aréna, která delší dobu vykazuje výborné výsledky. Také Karel Dobrý vyzrál v zajímavou hereckou osobnost a nezaměnitelný typ – byl sice oceněn za roli Andreje Daniloviče ve Dni opričníka, ale v současné době hraje i jiné role, které stojí za to vidět, například Tartuffa v Národním divadle. Laureát v kategorii Hudba Emil Viklický napsal k Nebeského a Trmíkové inscenaci Kabaret Shakespeare skvělou muziku a je vážně škoda, že nemohla během večera zaznít místo pošetilého drnkání na teremin.
Mezi nominovanými i oceněnými figurují další zajímavá jména a anketa v určitých bodech odráží stav domácí divadelní tvorby. Je potřebná a ceny také. I proto by se s tímto kapitálem mělo zacházet opatrněji a nevystavovat ho zacházení, jakého jsme byli nyní svědky. Budoucnost cen zůstává nejasná: zda se Nadace Alfréda Radoka a redakce Světa a divadla domluví na další spolupráci, je po sobotním fiasku opravdu ve hvězdách.
Ceny Alfreda RadokaINSCENACE: Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J., autoři: Pavel Juráček, Dora Viceníková, režie: Jan Mikulášek: Národní divadlo Brno |