Existuje šťastná kategorie filmů tak pitomých, až jsou dobré. Taková díla mívají dlouhý život. A je jich málo. Ne každá hloupost má ale čáku stát se hloupostí legendární, kultovní. Potřebuje na to být hrdá, smělá, ujetě imaginativní. Po seznámení se s anoncemi na v Rusku natočenou americkou sci-fi Černá hodina jsem začal chovat naděje, že v tomhle případě by to snad mohlo vyjít. Mladí Američané bojují v Moskvě proti invazi neviditelných mimozemšťanů - na tom už se dá stavět. Nezbývá mi ale než konstatovat zklamání. Stupidity je v Černé hodině hodně, často je i výrazná. K té zázračné proměně kvantity v kvalitu ale nedojde - snad jen v některých pasážích třetího aktu. Jako celek ale Černá hodina není film tak špatný, až dobrý, spíš tak špatný, až strašně špatný.
Přesto je v něm možné najít jistou, takřka intelektuální dimenzi -nevtíravou polemiku s darwinistickým konceptem přežití nejsilnějšího. Černá hodina dokumentuje to, jak v podmínkách značně extrémních přežívá - pravda se ztrátami -skupinka lidí, pro jejichž rozhodování je typická důsledně konzistentní idiocie. Mají-li nějakou sílu, v hlavě se určitě neskrývá.
Ten nejdůležitější z nich se jmenuje Sean, hraje ho Emile Hirsch, který na sebe upozornil výkony ve filmech Útěk do divočiny nebo Milk. V Černé hodině ale působí jako laciná, v Číně vyrobená kopie Leonarda DiCapria, kterou tvůrci pořídili v tržnici dva dny před začátkem natáčení. Spolu s kamarádem Benem přilétá do Moskvy uzavřít skvělý obchod. Vyfoukne jim ho ale cynický Skyler (Joel Kinnaman). Na jeho obranu budiž řečeno, že pokušení podtrhnout tyhle dva donebevolající trouby by asi neodolal ani svatý František. Naši hrdinové zapíjejí žal v luxusním klubu Zvezda, potkají tam dvě krajanky - Natalii (Olivia Thirlbyová) a Anne (Rachael Taylorová). Krátí si čas přeříkáváním dunivě stupidních replik a čekají, co se stane.
Není nad dobrého elektrikáře
Stane se to, že přiletí mimouši. Jsou navíc, syčáci, neviditelní - díky 3D tahle jejich charakteristika získá na plasticitě. Chrabrý milicionář do jednoho zkusí šťourat pendrekem, což se mu hrubě nevyplatí. Mimouši neotálejí a pustí se do plnění svých úkolů - vyvražďování lidstva a konfiskace všeho možného. Ke spoutání a přitáhnutí si kořisti používají jakési světelné biče, účelný nástroj, jehož jedinou nevýhodou je, že omotán kolem kotníku postavy, již se tvůrci rozhodli ušetřit, spolehlivě selhává.
Hrdinové hledají úkryt, zatímco se desítky jejich bližních po kontaktu s mimouši mění v oblak digitálních pilin. Kupodivu ho najdou. Stráví v něm několik dní, jež si krátí přeříkáváním dunivě stupidních replik. Rozhodnou se svou skrýš opustit, za cíl si vyberou americké velvyslanectví - vcelku logická volba, jestli se dá od neviditelných 3D mimoušů, kteří vše živé mění v digitální piliny, něco očekávat, je to nepochybně respekt k principu diplomatické imunity.
Černá hodinaUSA 2011 |
Řídíce se zásadou, že pod svícnem bývá tma, se přesunují tak, aby byli pokud možno co nejvíc na ráně. Po drobných peripetiích dospějí k cíli. Ze zaměstnanců ambasády se sice již staly digitální piliny, díky vysílačce v kleci ex machina se ale dozvědí o jaderné ponorce, která má vyzvednout přeživší.
Pro hrdiny nastává čas seznámit se s géniem ruského lidu. Ve filmu ho reprezentuje např. jurodivý elektrikář, jenž svůj byt proměnil ve Faradayovu klec a sestrojil mikrovlnnou zbraň, která na mimouše skvěle funguje (kromě případů akutní potřeby, což ovšem dává Hirschovi příležitost rozehrát v obličeji celou škálu vystrašených výrazů). Má kámošku supermodelku, což se hodí.
Jak že začala válka?
Objeví se partyzáni vedení svalnatcem na koni, vyzdobeném staniolem nebo čím, který mluví, jako kdyby vypadl z nějakého sovětského válečného eposu. Až do poslední chvíle se hrdinové snaží sabotovat svou záchranu, vyrvat porážku ze chřtánu vítězství. Když například jedna postava zahučí do vody nedaleko záchranné ponorky, plave místo k ní na břeh a odtud se snaží prchnout co nejhlouběji do nepřátelského území. Je to ale marné - přežije.
Nakonec se objeví titulek „A tak začala válka“ následovaný scénou, v níž se zachránění trumbelíni válejí po mapě konstatujíce, že tak začala válka. O osud lidstva netřeba mít nejmenších obav. Od recenzenta asi není slušné rekapitulovat děj filmu v úplnosti. Cítím ale povinnost diváka na některé věci připravit. Já připravený nebyl.
