Tohle mezinárodní klání má kořeny ve Velké Británii a letos poprvé se jeho národní kolo díky české pobočce Britské rady uskutečnilo rovněž v České republice. Michal Babič vyhrál a tento týden pojede předvést svoje vystoupení na celosvětové finále do anglického Cheltenhamu.
Pravidla jsou jednoduchá. Maximálně během tří minut představit návštěvníkům v hledišti a odborné porotě usazené na jevišti jakékoliv téma z oblasti přírodních věd nebo medicíny.
Žádné videonahrávky ani promítání snímků nebo rozměrné tabule na psaní. Povoleny jsou pouze předměty, které si člověk dokáže sám přinést na pódium. Vystoupení hodnotí jenom porota.
Barvy před bílým pláštěm
Nabídka přihlásit se do soutěže vypadala na první pohled bláznivě, ale když Michal Babič přišel domů, nedalo mu to a zadal do internetu slovo FameLab.
Na YouTube pak sledoval, jak tříminutový limit zvládli účastníci v předchozích ročnících. Tak vida, ono to jde, řekl si a začal přemýšlet, jak vysvětlit obsah výzkumu, na kterém s kolegy pracuje už sedm let.
Chemik Michal Babič zahajuje svoji tříminutovou show, táhne kapalinu do kopce
"Od začátku mi bylo jasné, že musím diváky něčím zaujmout a zároveň jim předat korektní informaci. Takže z přemíry údajů získaných výzkumem je nutné vybrat to nepodstatnější a pak sice ve zjednodušené podobě, ale fakticky správně sdělit tuto zhuštěnou informaci lidem," říká Michal Babič.
Když vymyslel jak představení pojmout a poté ho přehrál kolegům, zaujalo je to natolik, že společně navrhli název vystoupení. Nakonec dospěli ke dvěma titulům "Kuličková past na mikroby" a "Nanokadeřník radí, jak se líbit buňkám". Právě s ním pojede vítěz českého kola na finále do Velké Británie.
PROČ PRÁVĚ TŘI MINUTY"Jsem polymerní chemik a spolu s kolegy mikrobiology a lékaři se snažíme rozvíjet nový medicínský obor, který se jmenuje regenerativní medicína a buněčné terapie. Ta spočívá v tom, že se do lidského těla voperují speciální předpřipravené buňky a ty pomáhají člověku zvládat určité funkce nebo procesy, které jeho nemocný organismus už nedokáže provést, například tvorbu inzulinu.
Lékař potřebuje vědět, jestli buňky zůstaly na místě, kde je potřebuje mít, zda je nezabil imunitní systém, jestli se dělí a pomáhají defekt léčit. Proto přicházím já jako nanokadeřník a připravuji speciální buněčné špiony, aby lékařům poskytli informace. Použiji k tomu černou kapalinu, která dokáže ve skleněné trubici ,téct‘ do kopce. Je to možné díky tomu, že v ní jsou rozptýlené magnetické nanočástice, jsou asi tisíckrát menší než lidská buňka, a kapalinu tak lze posunovat ,do kopce‘ magnetem. S nanočásticemi tak jde magnetickým polem nejen manipulovat, ale navíc je lze s jeho pomocí také zobrazit. Říká se tomu magnetická rezonance, MRI. A teď zbývá jediné, přimět buňky k tomu, aby měly o nanočástice zájem a aby je pohltily. Ale to není jednoduché. Buňky jsou velmi vybíravé, jsou to takové fifleny citlivé na to, jaký ,účes‘ nanočástice mají.
(V této chvíli bere Michal Babič do ruky tenisový míček a ukazuje, že o účesu nemůže být ani řeč, protože nanočástice jsou úplně lysé.) Proto já jako nanokadeřník přilepím na povrch nanočástic něco, co můžeme nazvat polymerní vlas, který je vyroben z polymerů, obrovských dlouhých řetězcovitých molekul. Když jich na povrchu nanočástic vytvořím tisíce, vznikne účes, buňka projeví o takovou nanočástici zájem a začne ji pohlcovat. Ale různé buňky mají různý vkus, proto je nutné pro náročnější buňky vytvořit pomocí jiných polymerových vlasů mnohem odvážnější účes. (Michal Babič bere do ruky tenisák se zrzavými copy.)
A kdyby nestačilo ani to, umíme na účes připevnit malé signální molekuly, které dokážou stimulovat speciální místo na buněčné membráně, kterému se říká receptor. A pokud dojde ke stimulaci receptoru signálními molekulami, tak se buňka naprosto bezvýchodně zamiluje do takové částice a pohltí ji. V momentě, kdy k tomu dojde, pozná lékař na magnetické rezonanci, kde se nanočástice, a tedy i buňka, nachází." Uplynuly tři minuty, představení končí a Michal Babič děkuje za pozornost. |
