Václav Havel má pochopitelně blíž k chápání politiky jako divadla. Je ze své podstaty příznivcem velkých gest a teatrálních výstupů a prohlášení. Zaujat svým hereckým výkonem není schopen vidět, kdo ho do do této hry obsadil a kdo ji ve skutečnosti režíruje. Jeho předností je schopnost cítit absurditu, jeho nedostatkem, že ji v nové podobě úspěšně vytváří. Rozhodně však nemá na to být arbitrem, to už začíná být tragikomickou figurkou a byla by škoda, kdyby se na závěr své kariéry právě takto vtiskl do paměti publika...