LN Myslíte na publikum, když točíte filmy?
Každopádně. Ale je hodně evropských filmařů, kteří nic takového nedělají a na publikum jednoduše kašlou. Když děláte film, tak prostě musíte myslet na lidi, netočíte pro své nejbližší příbuzné. Nejde o nic prvoplánového, ale někde vzadu ve své mysli máte uloženou otázku, která se neustále vynořuje: Bude se to lidem líbit?
LN Liší se nějak výrazně reakce evropského a amerického publika?
Liší, ale rozhodně to není tak, že by Evropané byli jednoznačně vstřícnější a vnímavější, zatímco Američané tupí. To je předsudek. Amerika je tak velká země, že v ní najdete velmi inteligentní publikum, ale samozřejmě i to úplně blbé.
LN A co filmová kritika? Někteří tvůrci tvrdí, že ji docela ignorují...
Za mlada jsem býval na kritiky hodně citlivý a dost jsem si je bral, ale postupem času jsem si vytvořil odstup a beru to tak nějak filozoficky. V zásadě tu platí jistá úměra: čím víc lidí film vidí, tím víc je těch, kterým se snímek líbí, ale i těch, kteří ho nesnášejí. Neexistuje film, který by se líbil všem.
LN Nicméně pravděpodobnost, že se některým ze svých filmů trefíte do vkusu řady lidí, je dost vysoká, každý váš film je docela jiný, nikdy se neopakujete. Jak si vybíráte témata?
Už mé první dva filmy byly naprosto odlišné, dost se mi to líbilo. Říkal jsem, že bych to takhle mohl dělat pořád, člověk si tím zachová tvůrčí svěžest. Francouzi říkávají, že režisér má jedno téma, kterým je posedlý, a točí celý život vlastně jen jeden film. To by mě nebavilo, já chtěl dělat pokaždé něco jiného. To znamená také se vždycky něco nového naučit, což je součást mého tvůrčího procesu. Proto točím pořád různé filmy, různé žánry a různá témata. Dalo by se říct, že každý můj film je reakcí na ten předešlý. Někdy mám prostě chuť se k něčemu vyjádřit, natočit politické drama o rasismu nebo trestu smrti, pak si od toho potřebuji odpočinout a udělám komedii nebo muzikál.
LN Nicméně dá se ve vašich filmech vystopovat něco, co je spojuje? Nějaký motiv, detail...?
Ne. Snad jen to, že mě vždycky zajímá dobrý příběh. Ten stojí na začátku každé mé práce. Neohlížím se na to, jestli nějak souvisí s tím, co už jsem natočil, když mě fascinuje, usiluji o jeho realizaci. Jedinou konstantou mých filmů je tedy silný příběh a pak já sám. Jsou to prostě moje filmy, odráží se v nich můj pohled na svět, byť je to prostřednictvím nejrůznějších témat, ale pořád je to můj pohled.
LN Většinu svých filmů jste natočil v Hollywoodu. Nicméně to v žádném případě nejsou typické produkty hollywoodské fabriky, ale filmy, které mají svou jedinečnost. Jak se vám ji podařilo ubránit?
Bylo to hodně těžké a postupem času je to stále těžší. Mezi náklady na film a tvůrčí svobodou funguje nepřímá úměrnost: čím dražší film točíte, tím víc lidí vám do toho mluví. To je holt ekonomika. V americkém systému točím filmy už třicet let, vlastně je pravda, že většinu mých filmů financovali američtí producenti, ale stále se považuji za britského režiséra, který jen náhodou využívá dobře fungující americký systém filmové výroby. Spousta evropských tvůrců je posedlá eurocentrismem a pořád vykřikuje: Evropa! Evropa! Ale já mám prostě Ameriku rád.
LN Takže rozhodně netrpíte předsudky vůči americké produkci. Sledujete ji? Co vás v poslední době zaujalo?
Americký filmový průmysl je hodně zajímavý. Většina toho, co se v Americe vyprodukuje, jsou komerční blbosti, ale Hollywood je tak velká mašina, že se občas povede i něco pozoruhodného nebo dokonce skvělého. Není toho moc, ale když se něco takového objeví, stojí to za to. Třeba film Až na krev. Rád ocením výbornou filmařinu, takže tenhle titul se mi opravdu moc líbil. Ale výborná je třeba i malá, nijak drahá komedie Juno. Když je film dobrý, tak je prostě dobrý, neexistují žádná kritéria, která by měl dobrý film splňovat. Tyhle dva americké filmy jsou pro mě tím nejlepším, co jsem v poslední době viděl, a těžko bychom našli dva rozdílnější filmy.
LN To dobře ilustruje váš princip pestré tvorby. Točil jste nejen rozdílné žánry, ale i filmy s velkými hvězdami, nebo naopak s docela neznámými herci či neherci. Je to hodně rozdílná práce?
Točit s neznámými tvářemi je riziko, může to být úplné fiasko, ale můžete tím také hodně získat. Jde jen o to, co z nich jako režisér dokážete dostat. Když se to povede, stojí to za to. Při natáčení s hvězdami často musíte čelit nejrůznějším manýrám, spousta hvězd je opravdu náročných a problematických, ale minimálně stejný počet z nich se chová naprosto profesionálně. Třeba Robert De Niro.
LN S ním jste točil Angel Heart. Jaký je na place?
De Niro je nesmírně zkušený, takže má na režiséra velmi vysoké nároky, ale pracovat s ním bylo vlastně strašně jednoduché, je to skvělý herec. To Mickey Rourke byl tehdy takové zlobivé dítě a podle toho jsem se k němu také musel chovat. On se tak trochu zbláznil, ale to bylo až poté, co se mnou udělal Angel Heart. Režiséři, kteří s ním točili potom, to museli mít fakt těžké.
LN A jak vypadala spolupráce s Madonnou? To není moc dobrá herečka, ale ve vaší Evitě odvedla velmi dobrý výkon. Jak jste to dokázal?
Madonna je obvykle dobrá, když hraje a zpívá zároveň. Když má ale jen hrát, tak to není nijak závratné. Její výhodou je, že to ví. Hodně tvrdě pracovala, chovala se naprosto profesionálně, dala do toho filmu všechno, takže si na ni nemůžu stěžovat.
* LN Před více než třiceti lety jste začínal jako režisér reklam. Dnes je v téhle situaci spousta mladých filmařů. Můžete je ujistit, že je to dobrý start kariéry?
Pro mě bylo natáčení reklam něco jako filmová škola. Točil jsem čtyři roky každý týden. Tehdy to pro mě byla jediná možnost, britský filmový průmysl zažíval období recese... Díky reklamě jsem se naučil řemeslo. Ale po čtyřech letech jsem toho měl plné zuby a chtěl jsem natočit film. To už je pak ale otázkou štěstí a připravenosti.
* LN Natočil jste několik muzikálů a hudebních filmů. Je pro vás osobně hudba stejně důležitá jako pro vaše snímky?
Na rozdíl od svých dvou synů nejsem muzikant. A nejsem ani člověk, který si hned po ránu musí něco pustit. Ale mám hudbu jednoduše rád a poslouchám to, co mě právě baví. Teď je to třeba Händelův Mesiáš, na něm jsem založil svou poslední práci.
* LN Co se chystáte točit?
Napsal jsem scénář na motivy knihy, respektive hry, kterou uvedlo anglické národní divadlo. Jmenuje se to Coram Boy, je to takový dickensovský příběh z osmnáctého století. Teď budu muset opět podstoupit ten ponižující proces žebrání o peníze...
* LN Vzpomenete si, který film vás připravil o nejvíce energie a který vám naopak přinesl nejvíce radosti?
Největší zábava byla při natáčení The Commitments, tenhle film jsem točil s velkou radostí. Parta mladých lidí, kteří ve filmu hráli, opravdu nebyly žádné hvězdy a do všeho se vrhali s velkým nadšením. Bylo to snad jedinkrát, kdy jsem nemusel čekat, až herec dorazí z karavanu na plac. Oni byli na place všichni pořád, bavilo to je i mě. Nemohl jsem ani dospat, těšil jsem se, až vstanu a začneme točit.
* LN A ta nejproblematičtější zkušenost?
Pink Floyd. To byla jednoznačně nejhorší zkušenost mého života. Vůbec mě netěšilo tenhle film točit, bylo příšerné. Tím hlavním důvodem byl Roger Waters, ostatní se moc neprosazovali, ale komunikace s Watersem byla naprosto zoufalá.
* LN Viděla jsem řadu filmů, které byly nepovedenými plagiáty vašeho snímku Angel Heart. Těší vás, že je vaše práce kopírována podobně jako plátna velkých mistrů, nebo vás to štve?
V zásadě mi to nevadí. Myslím, že z každého mého filmu už si někdy někdo něco vypůjčil. Ale opravdu mě štve, že se má točit remake mého filmu Sláva. To je pro mě přibližně totéž, jako by mě někdo přepadl a chtěl mi ukrást peněženku.
Každopádně. Ale je hodně evropských filmařů, kteří nic takového nedělají a na publikum jednoduše kašlou. Když děláte film, tak prostě musíte myslet na lidi, netočíte pro své nejbližší příbuzné. Nejde o nic prvoplánového, ale někde vzadu ve své mysli máte uloženou otázku, která se neustále vynořuje: Bude se to lidem líbit?
LN Liší se nějak výrazně reakce evropského a amerického publika?
Liší, ale rozhodně to není tak, že by Evropané byli jednoznačně vstřícnější a vnímavější, zatímco Američané tupí. To je předsudek. Amerika je tak velká země, že v ní najdete velmi inteligentní publikum, ale samozřejmě i to úplně blbé.
LN A co filmová kritika? Někteří tvůrci tvrdí, že ji docela ignorují...
Za mlada jsem býval na kritiky hodně citlivý a dost jsem si je bral, ale postupem času jsem si vytvořil odstup a beru to tak nějak filozoficky. V zásadě tu platí jistá úměra: čím víc lidí film vidí, tím víc je těch, kterým se snímek líbí, ale i těch, kteří ho nesnášejí. Neexistuje film, který by se líbil všem.
LN Nicméně pravděpodobnost, že se některým ze svých filmů trefíte do vkusu řady lidí, je dost vysoká, každý váš film je docela jiný, nikdy se neopakujete. Jak si vybíráte témata?
Už mé první dva filmy byly naprosto odlišné, dost se mi to líbilo. Říkal jsem, že bych to takhle mohl dělat pořád, člověk si tím zachová tvůrčí svěžest. Francouzi říkávají, že režisér má jedno téma, kterým je posedlý, a točí celý život vlastně jen jeden film. To by mě nebavilo, já chtěl dělat pokaždé něco jiného. To znamená také se vždycky něco nového naučit, což je součást mého tvůrčího procesu. Proto točím pořád různé filmy, různé žánry a různá témata. Dalo by se říct, že každý můj film je reakcí na ten předešlý. Někdy mám prostě chuť se k něčemu vyjádřit, natočit politické drama o rasismu nebo trestu smrti, pak si od toho potřebuji odpočinout a udělám komedii nebo muzikál.
LN Nicméně dá se ve vašich filmech vystopovat něco, co je spojuje? Nějaký motiv, detail...?
Ne. Snad jen to, že mě vždycky zajímá dobrý příběh. Ten stojí na začátku každé mé práce. Neohlížím se na to, jestli nějak souvisí s tím, co už jsem natočil, když mě fascinuje, usiluji o jeho realizaci. Jedinou konstantou mých filmů je tedy silný příběh a pak já sám. Jsou to prostě moje filmy, odráží se v nich můj pohled na svět, byť je to prostřednictvím nejrůznějších témat, ale pořád je to můj pohled.
LN Většinu svých filmů jste natočil v Hollywoodu. Nicméně to v žádném případě nejsou typické produkty hollywoodské fabriky, ale filmy, které mají svou jedinečnost. Jak se vám ji podařilo ubránit?
Bylo to hodně těžké a postupem času je to stále těžší. Mezi náklady na film a tvůrčí svobodou funguje nepřímá úměrnost: čím dražší film točíte, tím víc lidí vám do toho mluví. To je holt ekonomika. V americkém systému točím filmy už třicet let, vlastně je pravda, že většinu mých filmů financovali američtí producenti, ale stále se považuji za britského režiséra, který jen náhodou využívá dobře fungující americký systém filmové výroby. Spousta evropských tvůrců je posedlá eurocentrismem a pořád vykřikuje: Evropa! Evropa! Ale já mám prostě Ameriku rád.
LN Takže rozhodně netrpíte předsudky vůči americké produkci. Sledujete ji? Co vás v poslední době zaujalo?
Americký filmový průmysl je hodně zajímavý. Většina toho, co se v Americe vyprodukuje, jsou komerční blbosti, ale Hollywood je tak velká mašina, že se občas povede i něco pozoruhodného nebo dokonce skvělého. Není toho moc, ale když se něco takového objeví, stojí to za to. Třeba film Až na krev. Rád ocením výbornou filmařinu, takže tenhle titul se mi opravdu moc líbil. Ale výborná je třeba i malá, nijak drahá komedie Juno. Když je film dobrý, tak je prostě dobrý, neexistují žádná kritéria, která by měl dobrý film splňovat. Tyhle dva americké filmy jsou pro mě tím nejlepším, co jsem v poslední době viděl, a těžko bychom našli dva rozdílnější filmy.
LN To dobře ilustruje váš princip pestré tvorby. Točil jste nejen rozdílné žánry, ale i filmy s velkými hvězdami, nebo naopak s docela neznámými herci či neherci. Je to hodně rozdílná práce? Točit s neznámými tvářemi je riziko, může to být úplné fiasko, ale můžete tím také hodně získat. Jde jen o to, co z nich jako režisér dokážete dostat. Když se to povede, stojí to za to. Při natáčení s hvězdami často musíte čelit nejrůznějším manýrám, spousta hvězd je opravdu náročných a problematických, ale minimálně stejný počet z nich se chová naprosto profesionálně. Třeba Robert De Niro.
LN S ním jste točil Angel Heart. Jaký je na place?
De Niro je nesmírně zkušený, takže má na režiséra velmi vysoké nároky, ale pracovat s ním bylo vlastně strašně jednoduché, je to skvělý herec. To Mickey Rourke byl tehdy takové zlobivé dítě a podle toho jsem se k němu také musel chovat. On se tak trochu zbláznil, ale to bylo až poté, co se mnou udělal Angel Heart. Režiséři, kteří s ním točili potom, to museli mít fakt těžké.
LN A jak vypadala spolupráce s Madonnou? To není moc dobrá herečka, ale ve vaší Evitě odvedla velmi dobrý výkon. Jak jste to dokázal?
Madonna je obvykle dobrá, když hraje a zpívá zároveň. Když má ale jen hrát, tak to není nijak závratné. Její výhodou je, že to ví. Hodně tvrdě pracovala, chovala se naprosto profesionálně, dala do toho filmu všechno, takže si na ni nemůžu stěžovat.
* LN Před více než třiceti lety jste začínal jako režisér reklam. Dnes je v téhle situaci spousta mladých filmařů. Můžete je ujistit, že je to dobrý start kariéry?
Pro mě bylo natáčení reklam něco jako filmová škola. Točil jsem čtyři roky každý týden. Tehdy to pro mě byla jediná možnost, britský filmový průmysl zažíval období recese... Díky reklamě jsem se naučil řemeslo. Ale po čtyřech letech jsem toho měl plné zuby a chtěl jsem natočit film. To už je pak ale otázkou štěstí a připravenosti.
* LN Natočil jste několik muzikálů a hudebních filmů. Je pro vás osobně hudba stejně důležitá jako pro vaše snímky?
Na rozdíl od svých dvou synů nejsem muzikant. A nejsem ani člověk, který si hned po ránu musí něco pustit. Ale mám hudbu jednoduše rád a poslouchám to, co mě právě baví. Teď je to třeba Händelův Mesiáš, na něm jsem založil svou poslední práci.
* LN Co se chystáte točit?
Napsal jsem scénář na motivy knihy, respektive hry, kterou uvedlo anglické národní divadlo. Jmenuje se to Coram Boy, je to takový dickensovský příběh z osmnáctého století. Teď budu muset opět podstoupit ten ponižující proces žebrání o peníze...
* LN Vzpomenete si, který film vás připravil o nejvíce energie a který vám naopak přinesl nejvíce radosti?
Největší zábava byla při natáčení The Commitments, tenhle film jsem točil s velkou radostí. Parta mladých lidí, kteří ve filmu hráli, opravdu nebyly žádné hvězdy a do všeho se vrhali s velkým nadšením. Bylo to snad jedinkrát, kdy jsem nemusel čekat, až herec dorazí z karavanu na plac. Oni byli na place všichni pořád, bavilo to je i mě. Nemohl jsem ani dospat, těšil jsem se, až vstanu a začneme točit.
* LN A ta nejproblematičtější zkušenost?
Pink Floyd. To byla jednoznačně nejhorší zkušenost mého života. Vůbec mě netěšilo tenhle film točit, bylo příšerné. Tím hlavním důvodem byl Roger Waters, ostatní se moc neprosazovali, ale komunikace s Watersem byla naprosto zoufalá.
* LN Viděla jsem řadu filmů, které byly nepovedenými plagiáty vašeho snímku Angel Heart. Těší vás, že je vaše práce kopírována podobně jako plátna velkých mistrů, nebo vás to štve?
V zásadě mi to nevadí. Myslím, že z každého mého filmu už si někdy někdo něco vypůjčil. Ale opravdu mě štve, že se má točit remake mého filmu Sláva. To je pro mě přibližně totéž, jako by mě někdo přepadl a chtěl mi ukrást peněženku.
