11. března 2013 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Dva roky od tsunami. Lidé z Fukušimy
žijí v maličkých 'krabicích'

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
V Sasaje stojí šedé obytné krabice v dlouhých řadách, každá s miniaturní verandou ze dřeva a prohýbaného plastiku a maličkou plochou štěrkem vysypaného zápraží. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V Sasaje stojí šedé obytné krabice v dlouhých řadách, každá s miniaturní verandou ze dřeva a prohýbaného plastiku a maličkou plochou štěrkem vysypaného zápraží. |
TOKIO Žít v malém provizorním domku není vždycky jen špatné. "Vždy jsem chtěla vědět, jaké to je, bydlet v malém bytečku, takovém, jako mívají novomanželé," říká třiašedesátiletá Icuko Suzukiová. "Uklizeno mám v mžiku," přitakává šedesátiletá Keiko Sugaharaová. "Chcete zapnout televizi? Natáhnete se semhle. Šálek kávy? Sáhnete támhle. Všechno je na dosah," dodává sedmdesátnice Sumiko Tojogučiová.

Je pozdní odpoledne a tyhle tři ženy sedí spolu s několika přáteli kolem skládacího stolu v komunitním středisku prozatímního ubytovacího komplexu Sasaja ve městě Fukušima. Všichni, kdo jsou kolem stolu, dříve žili ve městě Namie, kousek na sever od jaderné elektrárny Fukušima - a všichni odtud museli odejít, když zemětřesení a vlna tsunami 11. března 2011 způsobily jadernou katastrofu, která kontaminovala radioaktivitou části jejich města, napsal list The Japan Times.

Z Namie, která leží kousek od Fukušimy, je město duchů.

Suzukiová, Sugaharaová a Tojogučiová dokážou vidět lepší stránky na podivném zvratu, jaký jejich život nabral. Ale, žerty stranou, říkají, skutečným důvodem, proč dál žijí v maličkých jedno nebo dvoupokojových šedých krabicích, je fakt, že nemají ponětí, kam jinam by šly.

ČTĚTE TAKÉ:

"Kdybych měla někde nějakou práci, šla bych tam, ale nepracuju. Kdybych byla student, šla bych do školy. Kdybych byla pořád ve svém starém domě, zůstala bych tam až do smrti. Ale jsem tady. Měla bych se přestěhovat do jiného města? Mám tu zůstat? Nevím, nemám žádný směr ani cíl. Prostě jen žiju den za dnem," říká Suzukiová.

Dalších devět mužů a žen shromážděných kolem stolu souhlasně mumlá. Někteří z nich žijí v provizorních domcích, protože nemají peníze na to, aby se odstěhovali. Jiní zůstávají, protože pro ně místní komunita představuje potřebnou podporu.

Trvalé náhradní bydlení se nepodařilo postavit

Nejméně 157.000 lidí uteklo z domovů ve Fukušimě po jaderné katastrofě v roce 2011, po přívalové vlně tsunami a zemětřesení. Zhruba 32.000 z nich nyní žije v provizorních ubytovacích komplexech v této prefektuře. Zhruba 59.000 se nastěhovalo do dotovaných bytů, kde mají zdarma nájem, ale služby včetně elektřiny, vody a plynu si musí platit sami.

Toto uspořádání mělo původně fungovat dva roky. Ty už ale utekly a konečné rozhodnutí o finančním vyrovnání škod od provozovatele elektrárny, firmy Tepco, zatím nepadlo. Trvalé náhradní bydlení pro vystěhované se nepodařilo postavit. A většina evakuační zóny, která zahrnuje 11 měst a táhne se až do vzdálenosti 45 kilometrů od elektrárny, zůstává neobyvatelná. Vláda nyní plánuje prodloužit dobu, po kterou budou moci lidé zůstat v provizorních domech, na čtyři roky.

Podívejte se na srovnávací grafiku serveru Lidovky.cz

V Sasaje stojí šedé obytné krabice v dlouhých řadách, každá s miniaturní verandou ze dřeva a prohýbaného plastiku a maličkou plochou štěrkem vysypaného zápraží. Ty největší mají obytnou plochu asi 25 metrů čtverečních, nejmenší osm. Umístěné jsou v klidné čtvrti, jejíž hlavní ulici lemují prodejny automobilů, obchody se smíšeným zbožím a restaurace.

Domy jsou plné myší a pavučin

Domky a velká asfaltová plocha jsou stejně čisté a bezbarvé jako vojenská kasárna. "Je to tu k politování, ale člověk si zvykne," říká paní Sugaharaová.

Šizu Macumotová, třicetiletá žena v domácnosti, bydlí v Sasaje s osmiletým a čtrnáctiletým synem, zatímco její manžel pracuje a žije o několik hodin cesty dál. Jejich bývalý dům je v části Namie, která je natolik kontaminovaná, že vláda zatím ani nestanovila dobu, kdy bude možné začít s očistou. Kluci to podle ní zvládají dobře a nezdá se, že by se na nich podepsal stres. Ona sama nabírá sílu od dalších matek, které se navzájem podporují. "Vytváříme tu novou komunitu. Je to jiné než dřív. V Namie se vztahy táhly po celé generace, bylo to jako rodina. Teď je to spíš: 'Dejme se dohromady, ať to společně překonáme'," říká.

Z těch, kdo se sešli kolem stolu v komunitním středisku Sasaja, se do Namie nechce vrátit nikdo. "Všechno tam přebujelo, domy jsou plné myší a pavučin. Hnusně páchnou," říká Macumotová. "Nechci žít ve strachu. Nechci zpátky," dodává Tojogučiová. Všechny se shodují na tom, že během posledního roku se nálada jejich sousedů změnila. Ještě před rokem mnoho lidí v Sasaje doufalo, že se vrátí domů. Teď cítí, že je to nereálná naděje.

ČTK, Lidovky.cz
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.