Lidovky.cz: Na začátku ledna v Obecním domě zazní Koncert pro varhany a orchestr č. 1 nazvaný „Symphonia gregoriana“, který FOK přesně před 60 lety mladému skladateli premiéroval. To byl rok 1954 a otec velmi mladý, pětadvacetiletý. V jaké fázi osobního života se tehdy nacházel?
Myslím, že v ne zrovna snadné, byl čerstvě ženat a pokud byla premiéra po Štědrém dnu, byl i čerstvým otcem, protože můj bratr Kryštof se narodil rovnou pod stromeček. Takže se táta měl co ohánět, což mu ale moc potíží nečinilo, pracovitost byla u něj téměř posedlostí.
Lidovk.ycz: To je o něm známo. Jaké byly ještě jeho další typické vlastnosti? A co slabiny - měl-li nějaké?
Táta byl vždycky konzistentní v názorech, velice laskavý i k nám dětem, nikdy mě třeba nepočastoval nějakou ironií nebo odsudkem, když slyšel mé první písničky, právě naopak. Byl neuvěřitelně slušný a když se někoho zeptal jak se má, čekal, že mu to ten druhý řekne, u táty to nebyla fráze, opravdu ho to zajímalo. Pokud jde o slabiny, přesto, že byl výtečný pianista a varhaník, nebyl jinak moc manuálně zručný, domácí kutilství ho minulo, a když na něco takového došlo, zavánělo to dramatem.
Lidovky.cz: Co z toho jste po něm zdědil?
Asi to, jak měl rád lidi a rád si s nimi povídal. To mě taky baví. Bohužel jsem nezdědil jeho pracovitost, to spíš David. Já nemám sebemenší problém nedělat nic. Vydržím to třeba celou dovolenou. To by pro tátu bylo něco nepředstavitelného.
Lidovky.cz: Nevadila vám doma jako dětem a později "puberťákům" neustálá přítomnost hudby?
To vůbec, vnímali jsme to jako něco úplně přirozeného. A táta se taky nikdy nevymezoval proti hudbě, kterou jsme poslouchali my, s opravdovým zájmem si ji poslechl, a když jsme přinesli domů Beatles, začal na jejich písničkách učit hudební formy. Byl velice tolerantní a hudební nápad poznal okamžitě, ať už to byla vážná muzika nebo rock.
Lidovky.cz: S otcem jste tvořil uměleckou dvojici jako autora a recitátora ve dvou projektech: Elce pelce a Labyrint světa a ráj srdce. Jak na ně vzpomínáte?
Nejvíc vzpomínám na Komenského Labyrint, který jsme spolu hráli mnoho let. Je to krásná skladba a táta ji hrál jako improvizace, takže se vždy něco drobně měnilo. Byl také mistrem v registraci varhan, to je zvláštní alchymie, jak použít a nakombinovat ty rejstříky a táta to uměl dokonale. Vždycky jsem se těšil, jak to bude znít a nikdy jsem nebyl zklamaný.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Vnímám vás jako multiinstrumentalistu - stejně jako vašeho bratra Kryštofa. Ale jak to máte s varhany?
To by bylo velmi nadsazené, říct, že jsem multiinstrumentalista, přesnější by bylo: Hraji špatně na několik nástrojů. Ale pokud jde o varhany, ani jsem se nepokusil, to je trochu jiná disciplina. Já jsem rád, že si aspoň něco jsem schopen zahrát na klavír.
Lidovky.cz: Novinkou současného provedení Symphonie gregoriany je angažmá vokálního souboru Schola Gregoriana Pragensis vašeho bratra Davida. Zpěváci předzpívají před každou částí skladby úryvek gregoriánského chorálu, který ta část zpracovává. Sledujete Davidovu činnost?
Samozřejmě, je to paradox, že tátův základní zdroj inspirace byl vždycky chorál, ale ani by ho nenapadlo někoho z nás nutit, aby se jím profesně zabýval. A David si tuhle cestu našel úplně sám, řekl bych, že to dělá na opravdu světové úrovni a táta z toho taky vždycky měl radost.
Lidovky.cz: A co vy sám víte o gregoriánském chorálu?
Pro mně je to asi nejspirituálnější hudební vyjádření, jednohlas, oproštěný od doprovodné harmonie, exaltovaného výrazu, velkého vibrata, celá ta muzika jako by byla stoprocentně ve službách obsahu, který sděluje.
Lidovky.cz: Nedílnou součástí Symphonie gregoriany je obligátní varhanní part. Otec často skládal pro varhany, ale byl i aktivním interpretem svých skladeb. Tvořil a cvičil je doma na klavíru nebo dokonce disponoval nějakými "domácími" varhanami?
Táta psal u klavíru, ale občas, když šlo o varhanní věci jezdil třeba do Chebu, kde mohl pracovat přímo u varhan. Později, po revoluci, si pořídil takové malé domácí varhany a taky je dost využíval.
Lidovky.cz: Jak vnímáte po otcově smrti zájem o jeho skladby a život jeho díla vůbec doma i ve světě?
Myslím, že by táta měl radost, jak se jeho věci pořád hrají. Asi byste dnes těžko hledali studovaného varhaníka, který by se nesetkal s jeho skladbami. Řekl bych, že i když jsou jeho kompozice velmi moderní, některé i dost divoké, vždycky je tam kus muziky, melodie, která se vám vryje do paměti a zůstane. A možná, že právě proto mají interpreti jeho skladby rádi.
