Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Konec jedné produkce znaků. Eco ovlivnil vše, čím se zabývá sémiotika

Kultura

  6:00
Umberto Eco byl známý především díky své beletristické tvorbě. V českém prostředí se oblibě těší jeho úspěšná prvotina Jméno růže a pozdější román s titulem Pražský hřbitov. Nejde však o beletrii bez přesahů. Projevy teoretických prací v románech a celkově Ecovu práci v oblasti sémiotiky přibližuje čtenářům serveru Lidovky.cz Martin Švantner, vyučující z katedry Elektronické kultury a sémiotiky Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Umberto Eco ovlivnil takřka všechno, s čím se sémiotika ve dvacátém století potýkala a potýká dodnes. foto: ČTK

Lidovky.cz: Jaký význam mělo dílo Umberta Eca pro sémiotiku?
Umberto z Boloně do jisté míry ovlivnil takřka všechno, s čím se sémiotika ve dvacátém století potýkala a potýká dodnes. V nejranější fázi jeho práce (v disertaci Otevřené dílo) to byla otázka recepce a teoretické reflexe nejen (post)moderního umění. Vrcholem jeho zralých let je pokus vybudovat architektoniku všeobecné sémiotiky v Teorii sémiotiky. Vrchol to byl mnohými kritizovaný a jistě v mnohém nedotažený, avšak co do jeho intelektuálního vzmachu se jedná o nepřekonaný projekt. A jak si sám Eco v pozdním díle Kant a ptakopysk uvědomil, také o projekt neuskutečnitelný.

Ostatně v poslední zmíněné knize se věnuje i v současné době aktuální otázce vztahu sémiotiky a kognitivních věd. Mimoto Eco inspiroval k otázkám po vztahu biologie a sémiotiky, byl jedním z těch, kdo se zasloužil o popularizaci díla zakladatele obecné sémiotiky Charlese Sanderse Peirce a byl tím, kdo vzbudil zájem badatelů o historiografické otázky znakové teorie.

Eco a sémiotika

Sémiotika se zabývá teorií znaků. V Teorii sémiotiky Umberta Eca figuruje znaková funkce jako korelace výrazu a obsahu. Zakladatel moderní sémiotiky Charles Sanders Peirce (na kterého Eco v mnoha ohledech navazuje) znak popisuje jako něco, co zastupuje něco jiného v nějakém ohledu.

V letech, kdy psal Eco Teorii sémiotiky, pojímal znak jako výhradně kulturní fenomén (tedy přesně opačným způsobem, než jakým se o znaku uvažovalo v antice). I v tomto ohledu došlo k přehodnocení v díle Kant a ptakopysk, ve kterém mezi znaky zahrnuje i přírodní jevy.

A to stále není všechno: v čem je Eco snad nejinspirativnější – sémiotika pro něj nebyla „pouze“ vzrušujícím teoretickým dobrodružstvím, ale i kritickým nástrojem aplikovatelným na kulturu, kterou žijeme, a které chceme porozumět.

Lidovky.cz: Jak byste charakterizoval Ecovo pojetí sémiotiky?
To je těžká otázka, Eco tematizoval širokou škálu otázek a problémů, pokud bychom to ale velmi zjednodušili, tak v rané fází to byla především jeho teorie kódů, která měla sjednotit různá sémiotická paradigmata v pozdním období pak jeho svébytná interpretace Charlese Sanderse Peirce v rámci kognitivních věd. Je však třeba dodat, že Eco vždy prosazoval, že sémiotika je především kritickým zkoumáním logiky kultury, toho jak se v dané kultuře utváří význam a toho, co daná kultura považuje za významné a proč.

Lidovky.cz: Do jakého „proudu“ se řadí?
Lze říci, že vytvořil svůj vlastní proud.

Lidovky.cz: Jak se projevuje sémiotika v jeho beletristických dílech?
To je dobrá otázka, široká veřejnost zná Umberta Eca především jako autora románů psaných rozmáchlým, až barokním stylem zdánlivě popisujícím dějinné události a postavy. Jeho texty označované jako beletrie spojují na jedné straně odkazy na historické osobnosti a události a na straně druhé se vyznačující nespoutanou fantazií.

Kdo je Martin Švantner?

Mgr. Martin Švantner Ph.D. je odborným asistentem na katedře Elektronické kultury a sémiotiky (Fakulta humanitních studií UK), vědeckým pracovníkem Centra pro Historii a teorii vědy (Filozofická fakulta Západočeské univerzity), vyučujícím na Katedře sociologie (FF ZČU).

Zaměřuje se na dějiny sémiotiky, dílo C. S. Peirce, aktuální otázky teoretické rétoriky a teorie argumentace, sémiotiku hudby a současnou sociálně-filosofickou teorii (dekonstrukci a sémiotiku v sociálních vědách, problémy diskursivní analýzy, sociologii jazyka).

Nejslavnější je asi Ecovo „nastudování“ Sherlocka Holmese jakožto scholastického polyhistora Viléma z Baskervillu. To je samozřejmě pouze jasně viditelný povrch. Ecovy texty až závratně převracejí, překrucují. Často znejisťují čtenáře v jeho navyklých způsobech, jak přistupovat k textu románu, a to nejen na rovině obsahu, ale i formy, například Kdo je tedy Simonini? Nezdá se nám Daphne? Kdy mluví Baudolino „pravdu“..?

Eco často do románů, chtělo by se říci přepisoval, ale mnohem spíše právě překrucoval to, co nastudoval z dějin estetiky, sémiotiky, historie, sociálních věd a filosofie jazyka. Když si vezeme např. při čtení Jména růže k ruce jeho Umění a krásu ve středověké estetice, je to více než zjevné. Eco tedy má s patosem „historického románu“ společného jen velmi málo, snad onen smysl pro epičnost vyprávění a spojování konkrétních osudů s velkými historickými pohyby. Někdy říkám studujícím, že Pražský hřbitov je inspirující studnicí pro studium mediální manipulace a dějin spin doctoringu.

Tajné služby jen opisují noviny, říká k WikiLeaks Umberto Eco

I když tedy Eco, jak říkal, psal romány „o víkendech“, je jasné, že co se sémiotické teorie týče, jedná se v mnohém o spojité nádoby.

Lidovky.cz: Co pro sémiotiku znamená jeho odchod?
Smutnou zprávu na jedné straně a na straně druhé konec jedné produkce znaků, která obohatila naše znalosti o tom, co to může být znak a jaké jsou jeho funkce. Ironicky a poněkud pateticky poznamenáno, příliš se toho nezmění, sémiotika funguje jako obor, který nezávisí na jednotlivci a to mj. i právě díky Umbertu Ecovi.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!