Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Koule - bolestný příběh atletky Heleny Fibingerové

Kultura

  14:00
PRAHA - Dnes si chrastí s náramky, na krku má činčilu, na Moravě pekárnu a jihoamerickou haciendu. A v ní sedm set sošek prasátek - "jo, sarapatičky, to je moje". Také sedí v televizní radě, ale nemá čas se na televizi dívat, má frmol.

Helena Fibingerová foto: Lidové noviny

V nové hře Davida Drábka Koule, která bude mít premiéru příští úterý na rozhlasové stanici Vltava, vzpomíná fiktivní koulařka Milena na svůj bolestný život sportovkyně. Režisér Drábek téma rozkošatil do nejbizarnějších poloh. Milenu, která nápadně připomíná někdejší československou koulařku a současnou členku televizní rady, jistou Helenu F., v rozhlase i na divadle ztvární Pavla Tomicová.

Jedno velký dynamo

Milena: Ale smutek je taky z kořenky života, abych tak řekla...

Moderátor: Ale vy s ním dokážete zacvičit ajncvaj, nebo ne?

Milena: Ale tak zaklepu to... Já jo, já jsem jedno velký dynamo. Zvedám lidičky, co jsou pohozený u silnice jak hadroví panáčci, zdvíhám je, takhle jim fouknu do peříček a povídám -vzlétni zpátky do života, je krásný den... Nikdo přeci nevíme, na jak dlouho to tady máme vyměřený, může mě před rozhlasem srazit tirák, já nevím, tak se herdek radujme z každý pěkný písničky nebo upečený housky, ne?


Bývaly to krušné časy, když ještě házela koulí a musela s ostatními kámoškami zobat anabolika, vzpomíná ve hře Milena. Jedna měla bíbr jako Matuška, druhá zase basovala jako Laufer. Ale Milena vydržela a vydobyla "tý naší zemičce" respekt. "Těch kydů různejch chytrolínů já si už vyslechla, že bych z nich upletla futrál na kombajn. A kdo byl v mý zmučený kůži? Jen já."