Dvacetimetrový kráter ve Stromovce. Jako by tam dopadl dělostřelecký granát, jako bychom viděli tát věčně zmrzlou půdu na Aljašce, kde takové díry vznikají. Jenže v Praze jde o stavbu tunelu, o to, jak se město snaží zachránit před dopravním kolapsem, i o to, jak přistupuje ke svým občanům.
Ohlédněme se o půl roku nazpět. Když se v prosinci začala zpevňovat půda nad tunelovou štolou shora namísto zdola, jak velel původní plán, magistrátní Odbor ochrany prostředí ve svém stanovisku uvedl: „Na základě posouzení všech podkladů jsme dospěli k závěru, že stavba nemůže mít nepříznivý vliv na ochranu přírodní památky Královská obora.“ No, těžko být prorokem, což teď vidíme všichni a pro Aktuálně.cz to dokládá šéf odboru městského investora Jiří Toman: „Zemina se propadla do tunelu. Je to věc, která se stává.“
Jistě, zemina se propadnout může, navíc proti použitému postupu nic nenamítalo ani ministerstvo životního prostředí. Ale jedna otázka stejně vrtá hlavou. Když stavebníci věděli, že jdou do nejrizikovějšího úseku, proč na povrchu předem neumístili varování před vstupem? Takhle to vypadá, že se riziko snažili před Pražany utajit.
