10. března 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Šňupal opravdu kokain? Nenáviděl Beneše? Jaký byl skutečný, nefilmový Jan Masaryk

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 27Diskuse
Z filmu Masaryk | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z filmu Masaryk | foto: Bioscop
PRAHA Život i dosud nevyjasněná smrt Jana Masaryka obklopuje řada bájí. I nejnovější film Julia Ševčíka, čerstvě ověnčený dvanácti Českými lvy, zachází s historickou realitou dost svévolně: syn zakladatele československého státu kokain nešňupal a Edvarda Beneše miloval.

Jan Masaryk by byl pro historiky trochu záhadou, i kdyby roku 1948 zemřel přirozenou smrtí. Nevyrovnaný, psychicky labilní, plný protikladů. Muž mnoha talentů: hudebního, jazykového, rétorického, ale také osobnost bojující se skrytými démony. Veřejnost ho znala především z té lepší stránky, přestože o některých jeho eskapádách psal už prvorepublikový bulvární tisk.

Za války se díky svým projevům na vlnách rádia BBC, v němž neváhal použít i silnější výrazy, proměnil v celonárodní instituci, „našeho Jendu“. Jeho horší stránka veřejně vynikla teprve za únorové krize v roce 1948. Komunistický převrat Masaryk strávil v nečinnosti, nepodpořil ministry demokratických stran, kteří podali demisi, a nakonec se k úžasu mnohých přidal na stranu vítězů. O pár dní později byl nalezen mrtev pod okny svého bytu na ministerstvu zahraničí.

Životem i smrtí je Masaryk postava mýtotvorná. Již pár měsíců po jeho skonu vyšla kniha Jiřího Jirotky Zastaveníčka s Janem Masarykem – skoro sto stran vtipů, které vyprávěl, nebo historky, jichž byl aktérem. Podobnou kompilaci, a to již na 250 stranách, vydal v roce 1969 s titulem Úsměvy Jana Masaryka i Vladimír Thiele.

Diplomat a politik Jan Masaryk

Diplomat a politik Jan Masaryk

Film režiséra Julia Ševčíka jde zdánlivě proti mýtu „našeho Jendy“. Masaryk je na plátně zobrazen jako playboy, který se účastní bujarých večírků, nalévá se alkoholem, šňupe kokain a oddává se nespoutanému sexu.

A hlavně: léčí se v Americe skoro rok (v letech 1938 až 1939) na psychiatrické klinice, kde je nuceně hospitalizován poté, co se ve stavu nepříčetnosti vloupal k někomu do bytu a na piano si tam přehrával československou hymnu. Slovy „podle skutečných událostí“ upozorňují autoři filmu diváky v úvodních titulcích na to, že teď nám ukáží, jaký Masaryk opravdu byl.

Snímek Masaryk.
Snímek Masaryk.

Beneš nezradil

Filmový Jan Masaryk toho má s tím historickým však společného pramálo. Zápletka filmu je čirá fabulace. Ve filmu se Masaryk bezprostředně po Mnichovu přesouvá do Ameriky, kde trpí hlubokými depresemi, že nezachránil zemi, kterou jeho otec založil, a nechává se hospitalizovat v psychiatrické léčebně ve Vinelandu v New Jersey, tedy v zařízení, v němž se historický Masaryk léčil v letech 1912 až 1913 s lehčí formou schizofrenie.

Film se pak střihem vrací do doby mnichovské krize a měsíců, které jí předcházely. Ukazuje se, že během diplomatického boje o Československo jej prezident Beneš podrazil, když si za jeho zády objednal u Francouzů a Britů ultimátum, aby měl alibi pro další ústupky. Filmový Masaryk za to Beneše začne nenávidět, a dokonce si vyčítá, že ho nezmlátil. Nakonec si však Beneš někdy na podzim 1939 pro Masaryka přijede do léčebny a přesvědčí ho, aby se přidal k jím vedenému odboji.

Masarykův životopis sice stále obsahuje „bílá místa“ nebo nevyjasněné okolnosti, ale léta 1938 až 1939 mezi ně nepatří. Celý pobyt Jana Masaryka v americkém blázinci je smyšlenka scénáristů filmu.

Ve skutečnosti byl Jan Masaryk až do konce roku 1938 v Londýně, kde standardním způsobem rozloučil se svými britskými partnery a k 1. lednu 1939 odešel na takzvanou dovolenou s čekatelným (ministerstvo zahraničí mu platilo malý plat až do roku 1940, kdy bylo okupačními úřady likvidováno).

Do Spojených států přicestoval na počátku ledna 1939 a ihned zahájil širokou propagační, osvětovou a charitativní činnost ve prospěch židovských uprchlíků z Evropy. Jeho přednášky a další aktivity bedlivě sledovali diplomatičtí zástupci Česko-Slovenska a obsáhle o nich referoval americký tisk, takže je vyloučeno, že by byl v té době hospitalizován na nějaké psychiatrické klinice, byť jen krátkodobě. A v polovině dubna 1939 byl Masaryk již zpět v Londýně, kde se v plném duševním zdraví zapojil do činnosti formující se exilové vlády.

Skutečný Jan Masaryk nemohl Edvarda Beneše po Mnichovu začít nenávidět, protože celá historka s vyžádaným ultimátem je smyšlenka. Podle nepřímých britských a francouzských diplomatických pramenů, které cituje ve své knize Ani vojna, ani mír historik Vít Smetana, si nátlak měl vyžádat československý premiér Milan Hodža, jednající na vlastní pěst – ten to ovšem sám později důrazně popíral.

Celý text o tom, jaký byl Jan Masaryk ve skutečnosti, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 10. března.

V magazínu dále najdete:

  • Rozhovor s výtvarníkem Františkem Skálou o tom, k čemu je umění, a o jeho právě zahájené výstavě v pražské Valdštejnské jízdárně.
  • Rozhovor s nastupující šéfkou Akademie věd ČR Evou Zažímalovou o bádání rostlin i o její herecké kariéře a spolupráci například s legendárním režisérem Otakarem Vávrou.
  • 27Diskuse


Petr Zídek

Autor

Petr Zídekpetr.zidek@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.