Chce, aby do té doby ministerstvo obrany rozšířilo zbavení mlčenlivosti vojenským důstojníkům. Podle ministra obrany Martina Stropnického s tím nebude problém. Jednání se podle očekávání setkalo se značným zájmem veřejnosti. Na místě bylo také zhruba 20 novinářů, kteří s ostatními zájemci obsadili všechna místa k sezení v jednací síni.
Zbavení mlčenlivosti
Nečasová přišla k soudu s manželem a také obhájcem Eduardem Brunou jako první z obžalovaných zhruba 20 minut před začátkem jednání, které soudkyně Helena Králová zahájila krátce po 09:00. Fotografové a kameramani mohli pořídit záznam pouze před jednací síní, uvnitř soudkyně povolila novinářům pouze zvukové nahrávky.
ČTĚTE TAKÉ: |
Soudkyně zvažovala rozhodnutí o vyloučení veřejnosti z jednání při výsleších obžalovaných, které měly následovat po přečtení obžaloby. Před 11:00 nakonec hlavní líčení odročila na polovinu ledna kvůli námitce Pohůnkova advokáta Michala Hráského, podle kterého je nutné požádat ministerstvo obrany o zbavení mlčenlivosti u vojenských důstojníků. Mělo by se týkat období již od roku 2010, tedy dva roky před tím, než se staly první skutky popisované obžalobou, u kterých jsou zpravodajci již mlčenlivosti zbavení.
Podle advokáta totiž exředitelé rozvědky a zpravodajec potřebují pro svou obhajobu mluvit také o předchozích případech a metodách práce Vojenského zpravodajství. Vzhledem k tomu, že se chtějí vyjadřovat k utajovaným skutečnostem, lze předpokládat, že veřejnost nedostane možnost sledovat jednání v síni. V lednu se má pokračovat výslechem obžalovaných a jejich vyjádřením k tvrzením státního zastupitelství.
Podle Stropnického ministerstvo, když dostalo žádost o zproštění mlčenlivosti, soud upozornilo, že takové zproštění nebude patrně stačit, že bude potřeba zpravodajce zprostit mlčenlivosti o utajovaných informacích. „Upozornili jsme, že musíme tuto žádost dostat specificky na tuto kategorii, že to nemůžeme vydat sami,“ dodal s tím, že poté už další žádost ministerstvo nedostalo. Uvedl, že je v zájmu ministerstva, aby byla záležitost co nejdříve vyšetřena a zproštění se proto nebude nijak bránit.
Před odročením se řešila i údajná škoda přes 125 tisíc korun, kterou podle obžaloby způsobil Kovanda s Pohůnkem ministerstvu obrany. Nečasová prý organizovala rovněž sledování řidiče expremiéra a zaměstnankyně Úřadu vlády, na které zpravodajci údajně najali dosud nezjištěnou detektivní agenturu. Zmocněnec ministerstva obrany Jan Půrek uvedl, že na uhrazení škody ministerstvo trvá.
„V průběhu samotného trestního řízení jsem uvedl, že jsem připraven škodu uhradit, a na tom trvám,“ řekl Kovanda. Pohůnek naopak nevidí důvod, aby se cokoliv platilo. „Jsem přesvědčen, že k žádné škodě nedošlo,“ řekl.
Advokát Kovandy Jiří Matzner po jednání novinářům, řekl, že o zaplacení usiluje jeho klient více než rok. Obrana ale prý úhradu podmiňuje tím, že Kovanda uzná svou vinu, což generálmajor odmítá. „Rozhodně je pro něj nepřijatelné, aby se ministerstvo hlásilo s nárokem na náhradu škody a zároveň říkalo: my s vámi nemůžeme peníze vypořádat dokud neřeknete, že jste vinen,“ řekl právník.
|
Po odročení hlavního líčení hovořili s médii pouze někteří advokáti, obžalovaní se novinářům vyhnuli, nebo se odmítli vyjádřit. Obhájce Nečasové Eduard Bruna řekl, že se jeho klientka důkladně připravovala a mrzí ho, že se nedostala ke slovu. „Myslím, že je připravená perfektně,“ řekl s tím, že její výpověď zabere zhruba hodinu a půl. Podle informací ČTK mají proslov nachystaný i ostatní obžalovaní.
Žalobce Rostislav Bajger četl obžalobu zhruba hodinu. Čtveřici viní ze zneužití VZ. Obžalovaným hrozí až pětileté vězení zejména za zneužití pravomoci. Podle státního zastupitelství Nečasová zneužila rozvědku v roce 2012, když působila jako šéfka kabinetu tehdejšího premiéra Nečase (ODS). Nechala údajně sledovat jeho manželku Radku. Kauza vedla k pádu vlády. Nečas se s Nagyovou později oženil.
Kovanda, Páleník i Pohůnek již dříve odmítli tvrzení o sledování. Podle nich byla akce tzv. kontrasledováním, kterým se prověřovalo podezření o pohybu lidí kolem tehdejší Nečasovy manželky. Zadání se prý týkalo bezpečnostního rizika pro stát a úkol prý přišel „z nejvyšších míst“.