Při řešení finanční krize ve Francii se Sarkozy pokusil zalíbit jak bankám (stát poskytl poměrně výhodné úvěry a přitom slíbil nevměšovat se do jejich vedení), tak i voličům (zajistí, aby státní pomoc banky využily převážně k navýšení objemu úvěrů poskytovaných domácnostem a podnikům).
Nyní zjišťuje, že tato snaha nevede ke kýženému cíli. A tak tlačí na banky, aby rozdávaly úvěrů více, jinak je hodlá veřejně pranýřovat. A i když nakonec neuspěje, alespoň najde viníky možných dalších problémů. Politicky vypadá takové řešení elegantně. Z ekonomického hlediska naivně a sebevražedně zároveň. Naivně proto, že Sarkozy při udělování státní pomoci pravděpodobně opomněl stanovit tvrdé podmínky pro čerpání státní pomoci, jak to například učinila Británie, a nyní spoléhá na „morální závazek“ bank vůči národu.
A sebevražedně z toho důvodu, že Sarkozy tlačí banky do vydávání dalších půjček. Právě inflace úvěrů a hypoték přitom přivedla svět do finanční krize. Praxe, kdy úvěry byly dostupné jako rohlíky, musí být navždy minulostí. Jinak by byly veškeré státní dotace danajským darem.
Nyní zjišťuje, že tato snaha nevede ke kýženému cíli. A tak tlačí na banky, aby rozdávaly úvěrů více, jinak je hodlá veřejně pranýřovat. A i když nakonec neuspěje, alespoň najde viníky možných dalších problémů. Politicky vypadá takové řešení elegantně. Z ekonomického hlediska naivně a sebevražedně zároveň. Naivně proto, že Sarkozy při udělování státní pomoci pravděpodobně opomněl stanovit tvrdé podmínky pro čerpání státní pomoci, jak to například učinila Británie, a nyní spoléhá na „morální závazek“ bank vůči národu.
A sebevražedně z toho důvodu, že Sarkozy tlačí banky do vydávání dalších půjček. Právě inflace úvěrů a hypoték přitom přivedla svět do finanční krize. Praxe, kdy úvěry byly dostupné jako rohlíky, musí být navždy minulostí. Jinak by byly veškeré státní dotace danajským darem.
