Při řešení finanční krize ve Francii se Sarkozy pokusil zalíbit jak bankám (stát poskytl poměrně výhodné úvěry a přitom slíbil nevměšovat se do jejich vedení), tak i voličům (zajistí, aby státní pomoc banky využily převážně k navýšení objemu úvěrů poskytovaných domácnostem a podnikům).
Nyní zjišťuje, že tato snaha nevede ke kýženému cíli. A tak tlačí na banky, aby rozdávaly úvěrů více, jinak je hodlá veřejně pranýřovat. A i když nakonec neuspěje, alespoň najde viníky možných dalších problémů. Politicky vypadá takové řešení elegantně. Z ekonomického hlediska naivně a sebevražedně zároveň. Naivně proto, že Sarkozy při udělování státní pomoci pravděpodobně opomněl stanovit tvrdé podmínky pro čerpání státní pomoci, jak to například učinila Británie, a nyní spoléhá na „morální závazek“ bank vůči národu.
A sebevražedně z toho důvodu, že Sarkozy tlačí banky do vydávání dalších půjček. Právě inflace úvěrů a hypoték přitom přivedla svět do finanční krize. Praxe, kdy úvěry byly dostupné jako rohlíky, musí být navždy minulostí. Jinak by byly veškeré státní dotace danajským darem.
- 1. listopadu 2008 11:37