7. května 2016 9:01 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Doplatil na lásku k motorkám. Bednařík byl rychlý při střelbě i v sedle suzuki

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Miloslav Bednařík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Miloslav Bednařík. | foto: Archiv Komety Brno
PRAHA Byl oblíbený, obdivovaný a slavný. Vždyť se v roce 1985 v italském Montecatini stal mistrem světa v trapu a rok na to ve východoněmeckém Suhlu dokázal nevídanou věc – titul totiž obhájil. V jedenadvaceti letech! A když v Soulu v roce 1988 vystřílel Miloslav Bednařík olympijské stříbro, ležel mu střelecký svět u nohou opět.

Měl však ještě jednu lásku – silné motorky. A jelikož na plný plyn nejen střílel, stala se mu tato druhá láska osudnou. Od Soulu ještě neuplynul ani rok.

Do obřadní síně v brněnských Židenicích nakukovalo červnové slunce. Sportovní střelec Miloslav Bednařík, kterému nikdo neřekl jinak než Béďa, je už ale neviděl. Nevnímal ani své nejbližší, ani střelecké a ostatní přátele, učitele z brněnského sportovního gymnázia, trenéry.

Zejména těm mladším kamarádům by spatřil v očích pořád ještě nevěřící otazníky a snad i větu: Béďo, neblbni, tak už toho nech, vstaň a uděláme zase nějakou legraci...

„Sešlo se tam přes tři tisíce lidí, do obřadní síně se vešel jen zlomek. Přijelo taky asi pětatřicet kluků na silných motorkách z celé republiky, kteří ho znali – tenkrát mělo takové mašiny v Československu jen pár nadšenců. Všichni jsme brečeli jako malí kluci, já ho měl jako syna. Když se jeden den nestavil, manželka už se ptala – kde je Béďa?,“ vzpomíná Zdeněk Strnad, bývalý motokrosový reprezentant a Bednaříkův kamarád.

Z toho nikdy nic nebude...!

Potkali se v roce 1979, když Strnad s motokrosem skončil a začal se v tehdejší Rudé hvězdě Brno, nynější Kometě, starat o kondiční přípravu sportovních střelců. „Tehdy jsme tam začínali společně, on přišel jako čtrnáctiletý bažant. Byl poněkud při těle a dost často slyšel, že z něho nikdy nic nebude. Zimní přípravu jsme dělali na Mísečkách na běžkách a on byl věčně na konci – vždycky dorazil celý červený,“ vybavuje si Strnad.

Ani tehdejší státní trenér Vlastimír Málek, nyní čtyřiaosmdesátiletá legenda, jenž Bednaříka objevil a přivedl do Brna, zprvu nerozpoznal jeho talent.

„Jenže on to vyvážil obrovskou snahou a zájmem o trap. To si přinesl z Olomouce, kde měl tátovu vpravdě střeleckou výchovu a silnou podporu. Ano, byl při těle, ale to byl vlastně pořád. Prosadil se až později,“ pokyvuje hlavou Málek, jenž vedl československé střelce na šesti olympiádách. „Je ovšem pravda, že do fyzické přípravy se Béďa nikdy nehrnul. Nebyl líný, spíš pohodový,“ přibližuje Málek.

Miloslav Bednařík.

Bednařík začal časem vozit medaile – nejprve dorostenecké, pak juniorské. V trapu, samozřejmě. V disciplíně, při níž se střílí dvouhlavňovou brokovnicí, ovšem už dávno ne na holuby. Ty nahradily hliněné či asfaltové kotouče velikosti popelníku, které speciální vrhací zařízení na střelnici vymršťuje do vzduchu různými směry.

V roce 1984 Bednařík ovládl juniorské mistrovství Evropy v Zaragoze, ještě zajímavější to bylo o rok později. Bednařík ve Francii znovu vyhrál mistrovství Evropy juniorů, ale poté jej šéftrenér Málek vzal na světový šampionát dospělých v italském Montecatini.

„Nikdo s ním nepočítal, nikdo ho neznal, jako juniora jsme ho museli postaršit,“ líčí Málek. „Malému obtloustlému Čechovi se napřed mnozí smáli, cože tam vlastně chce. Jenže brzy všem ztuhly rysy – Béďa vyhrál a nakonec mu tleskali i domácí Italové,“ usmívá se.

O rok později v Suhlu v tehdejší NDR Bednařík titul obhájil, už předtím získal s Jindřichem Paroubkem a Josefem Machanem zlato v družstvech. „V jednotlivcích Béďa řádil. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy zvedl svou berettu nad hlavu a zakřičel: Já su zase mistr světa! Slovutní střelci si drbali kštice, když prohlíželi Bednaříkův záznam. Z 225 výstřelů i s finálovou sérií chybil jedinkrát, což byl světový rekord, a jen třikrát použil druhou ránu. To už asi nikdo na světě nesvede,“ líčí v publikaci Zlatá kniha sportovní střelby Karel Felt.

Kostelecký: Béďa byl bůh

Vlastimír Málek sjezdil s Bednaříkem svět, denně jej však měl na očích jeho osobní kouč a nynější šéftrenér Komety Josef Machát. „Béďa možná nebyl příkladem v tréninkové píli, ale byl to mimořádný člověk. Nejen pro svůj talent, jaký se od té doby nenarodil – byl dobrosrdečný a kamarádský, nezkazil žádnou legraci, nikdy nikomu neodmítl pomoc. A jako střelec byl naprosto výjimečný. Obhájit titul mistra světa, to je obrovská věc, to zvládli už jen dva lidé, nikdo víc. Představte si, že z 25 terčů jich uměl trefit od pasu, jako kovboj, dvacet dva, a to postupně na všech pěti stanovištích! To je výkon,“ pokyvuje hlavou Machát.

Střelbu od pasu si Bednařík dovolil i při závodech. „Někdy měl takový náskok, že na mě mrkl, jestli souhlasím, já kývl a on poslední dva terče trefil od boku. Bylo to na Velké ceně Brna, ale i v Německu nebo Rakousku, a lidé šíleli. Dělal to pro ně, s tím by udělal kariéru v cirkusu,“ přitakává Málek.

Poslední Bednaříkovy měsíce zažil i David Kostelecký, olympijský vítěz v trapu z Pekingu 2008. „Na brněnskou střelnici jsem přišel v roce 1988, ve třinácti. Byli jsme mlaďasové ze střediska mládeže, na střelnici jsme dospělým střelcům mačkali knoflíky, aby terče vyletěly. Béďa byl pro nás bůh, vzhlíželi jsme k němu s obrovskou úctou. A jak trefoval terče od boku, to byl prostě mazec,“ vzpomíná Kostelecký a popírá, že by jeho olympijské zlato bylo víc než Bednaříkovy tituly mistra světa.

„Na šampionátu je to těžší. Tam máte i 150 soupeřů, na olympiádě čtyřicet. Já mám ze světa stříbro a bronz, ale zlato se mi ještě vyhrát nepodařilo,“ srovnává Kostelecký.

Ani jemu neunikla Bednaříkova vášeň, jízda na silné motorce. „Párkrát jsem ho viděl jet na zadním kole. Nemyslím, že by se předváděl. Prostě to měl rád, jen tak blbnul. A pokud vím, na starém a po roce 1987 i na novém brněnském závodním okruhu dosahoval velmi dobrých časů, snad i rekordních.“

První motorku získal Bednařík, příslušník ministerstva vnitra Československé socialistické republiky, malou kulišárnou. „Po prvním titulu mistra světa v roce 1985 v něm Rakušané viděli boha. Na jedněch závodech tam vyhrál dvě flinty od italského výrobce Beretta, už za jednu jste si mohli pořídit velmi slušný automobil. Ty tam prodal, zaplatil motorku a nechal si ji poslat,“ říká Vlastimír Málek.

„Pak mi volal šéf střelnice z Olomouce, kde měl Béďa trvalé bydliště, že tam má Béďa japonskou motorku Kawasaki 900, co přišla poštou! No to byl průšvih jako vrata, vždyť my jsme jako příslušníci vnitra museli hlásit i to, když se nás cizinec zeptal, jak se dostane autem do Prahy... Pak se to řešilo až u ministra, který nakonec svolil – když prý je Béďa mistr světa, tak ať má motorku. Samozřejmě jsme dávno předtím všem politrukům předložili příběh, že šlo o sázku s rakouskými fanoušky, kterou Béďa vyhrál a oni mu za titul motorku koupili,“ usmívá se Málek.

„Jezdil rád a rychle, byl to pro něj adrenalin. Nedalo se mu to zakázat,“ kroutí hlavou Machát.

„Trenéři a činovníci na mě naléhali, abych mu to rozmluvil, že na mě dá, a podobně,“ přibližuje Bednaříkův starší kamarád Strnad. „Říkal jsem mu, ať neblbne, že je mistrem světa v brokové střelbě, a ne na motorce, ale bylo to marné. Až mu jednou někde v zatáčce ustřelilo kolo, udržel to, ale přijel k nám pobledlý a kawasaki prodal. Po olympiádě v Soulu si ale pořídil novou, Suzuki 1100, a to byl malér.“

Smutný epilog

Přišel osudový den, pátek 16. června roku 1989. „Béďa jel domů do Slatiny po olomoucké silnici. Dole pod kopcem svítila červená, před ním stál autobus a v něm mladí střelci z Rudé hvězdy, co jeli na opušťák, a mávali na něj. Chtěl se předvést, tak na zelenou postavil motorku na zadní, protáhl se kolem autobusu a vyrazil do kopce, na tachometru měl sto šedesát. Jenže těsně za vrškem v protisměru odbočovali popeláři doleva a Béďa skončil pod jejich koly. Nešlo s tím nic dělat, jel strašně rychle,“ smutní Bednaříkův kamarád Zdeněk Strnad. „Měl pět smrtelných zranění,“ chmuří se šéftrenér Komety Josef Machát.

Čtyřiadvacetiletý Bednařík byl ženatý, jeho choť Silvana zamířila po roce 1989 do Německa a později se znovu vrátila do Brna. Šampionův otec Miloslav Bednařík se dál věnoval sportovní střelbě a zásoboval Kometu Brno talenty z olomoucké líhně.

Někomu by to mohlo připadat, jako by hledal ztraceného syna. „Teď máme v Brně Vláďu Štěpána, už vyhrál dorostenecké mistrovství republiky. Třeba bude dobrý jako Milan,“ doufal Bednařík starší před čtyřmi roky.

  • 1Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz