26. května 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Kliďas Kaláb zemřel
během dostihu pod tělem svého koně

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Žokej Zdeněk Kaláb | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Žokej Zdeněk Kaláb | foto: Archiv Kristýny Kalábové a Josefa Vymazala
PRAHA Miloval rodinu a své tři dcery, jezdil do Brna do práce, staral se o dům i o pole. Ale jeho další velkou láskou byli koně. Dokonce si splnil sen a pečoval o ně doma. Žel, právě koně se stali jeho osudem. V neděli 2. května 2010 jej na dostihovém závodišti Dvorska na jihu Brna při výběhu ze zatáčky do cílové roviny zalehl jeho kůň Richie.

Amatérský rovinový jezdec Zdeněk Kaláb, který pár dní předtím oslavil 46. narozeniny, po převozu do brněnské nemocnice svým zraněním podlehl.

Nebe se otevřelo a všechny přítomné začal skrápět déšť. Nebo spíše slejvák. Těch přítomných nebylo málo – u kostela v Blažovicích na Brněnsku se tlačilo na čtyři stovky lidí, mezi nimi množství těch od koní, z nichž mnozí nesli věnce ve tvaru podkovy. Všichni se přišli rozloučit se Zdeňkem Kalábem. A právě po začátku smutečního obřadu se spustil liják.

„Dostal jsem povolení odejít... Zde vracím klíče od dveří svých. Byli jsme dlouho sousedy, nyní nadešel můj den a lampa, která osvětlovala můj kout, dohořela. A jestli jsem někomu ublížil, prosím, odpusťte, protože není na světě člověka, který by se nedopustil chyby. Tak rád jsem byl mezi vámi...“ Takto emotivně začala svou smuteční řeč paní Vlasta Havlásková, bývalá ředitelka základní školy v sousední Tvarožné, jejímž žákem byl také pozdější jezdec Kaláb. A pršelo bez přestání.

Pivo se bez kamaráda pije špatně

„Plakalo i nebe,“ vzpomínal na ten den Pavel Daněk, Kalábův nejlepší kamarád, který s ním absolvoval mateřskou i základní školu a přátelili se až do posledních chvil. „Byl to fantastický člověk s obrovským srdcem. pro každého by se rozdal. V Blažovicích už nějaký čas nebydlím, ale jezdím tam za maminkou a nevynechám ani návštěvu Zdeňkovy rodiny. Jenže teď už tam, bohužel, Zdeňka nezastihnu, i pivo se mi bez něj v tamní hospodě pije špatně,“ říkal Daněk tichým hlasem.

„Pršelo o sto šest, všichni jsme byli mokří na kůži, ale čert to vem,“ vybavil si Kalábův bratr Karel. „Brácha byl perfektní a strašně šikovný chlap, ohromný poctivec a velký kliďas, kterému to strašně pomáhalo i při práci s koňmi. Vždycky byl ochotný pomoci. Starostlivý táta a hospodář, pečoval o barák a kus polnosti. A ještě si našel zálibu v koních, tedy koníčka, který ho vlastně zabil. Měl smůlu, nebo při něm nestálo štěstí? Takové otázky si kladu pořád,“ přemítal.

Láska ke koním začala v JZD

S partou hrával Zdeněk Kaláb v Blažovicích fotbal, jako všichni venkovští kluci. „Ale taky jsme asi v deseti objevili koně a v tehdejším JZD jsme na nich začali jezdit,“ líčil kamarád Daněk. „Od té doby bylo jeho snem mít doma koně. Za komunistů to bylo složité, ale později už ta možnost byla. Dělal pro to všechno, a když se mu to splnilo, byl šťastný,“ pokyvoval hlavou.

Prvního koně, Viktona, získal Kaláb od jedné blažovické rodiny v roce 1999. Udělal si amatérskou licenci a za dvě sezony s ním stihl několik dostihů. Ve zmíněném roce mu ale bylo pětatřicet. Není to pozdní věk na dostihové začátky? „Ale láska nezná hranice, tudíž ani věkové. A on koně miloval,“ měla jasno Kalábova sestra Miroslava Daňková. „A nezapomeňte, že jezdil odmalička. Dcery a koně, pro to Zdenda žil.“

Viktona přenechal kamarádovi a místo ve stáji zaujal Satén. „To byl tátův miláček, však na něm za tři roky jel patnáct dostihů a získal tři vítězství,“ pokyvovala hlavou Kristýna Kalábová, jedna z jeho tří dcer. „Satén u nás byl v pronájmu – taťka se staral a majitelé platili krmivo,“ popisovala.

Baterky si dobíjel v sedle

Třetí v řadě, když Saténa předal Ladislavu Filipovi, majiteli stájí v Koválovicích, byla Talina Rheinberg, kterou dostal od kamaráda Miroslava Zoubka z Vysočiny. „Odjel na ní ale jediný dostih a musel ji vrátit – šla do chovu, narodilo se jí hříbátko a potom byla kvůli nemoci páteře utracena,“ měla situaci zmapovanou dcera Kristýna.

„To všechno byla velká oběť, protože sehnat koně, starat se o ně a jezdit s nimi, protože potřebují každodenní pohyb, a stíhat další povinnosti, to se jinak nazvat nedá,“ myslel si Kalábův bratr Karel. „Víte, já si to uvědomila až po taťkově odchodu – jak to všechno stíhal? Vůbec to nechápu. Přijít z práce a zvládat pole, dům, koně, věnovat se nám... A přitom byl tak úžasně klidný!“ kroutila hlavou dcera Kristýna.

„Starosti přitom určitě nějaké mít musel, ale nikdo to na něm nepoznal. Prostě superchlap, jako by měl nekonečné baterky. On ale říkal, že si baterky dobíjí v sedle. Taťka neměl chybu.“

Mnozí se divili, jak to, že si stále drží ideální váhu pro jezdce, kolem pětapadesáti kilogramů. „Mám to bez práce, je to tím, jak se u těch pecí pořád potím,“ smál se věčně dobře naladěný chlapík, který pracoval v Brně jako slévač.

„Zdeněk měl smysl pro legraci, ale bylo to jinak,“ upřesňoval jeho bratr Karel. „Často běhal kolem Blažovic. I v době, kdy ostatní chodili v tričku, supěl strašně navlečený, jen aby si udržel váhu. To byla taky oběť, i v tom byl výjimečný.“ Od roku 2006 už Kalábovi koně doma neměli.

„Bylo to náročné na čas i na peníze a měl fůru povinností,“ vysvětloval Karel Kaláb. Za koňmi však amatérský jezdec mířil pořád – většinou do stájí již zmíněného Ladislava Filipa v Koválovicích, kde o víkendech usedal do sedla.

Smutné finále

V letech 2007 a 2008 už dostihy nejezdil. „Projížděl se jen rekreačně. Pak si ale umínil, že to ještě zkusí. Říkali jsme mu, ať neblbne, vždyť měl roky, ale nedal si říct a obnovil si amatérskou licenci,“ krčil rameny kamarád Pavel Daněk. V roce 2009 absolvoval Zdeněk Kaláb osmnáct dostihů a všichni věřili, že se vrátil do formy. Jeho osud se naplnil v úvodu května roku 2010. Ve Dvorskách se měl postavit na start čtyřikrát, napoprvé skončil na druhém místě. V dalším z dostihů patřil s tříletým běloušem Richiem k favoritům.

Dostihové odpoledne v Brně, při kterém se smrtelně zranil žokej Zdeněk Kaláb.

Dostihové odpoledne v Brně, při kterém se smrtelně zranil žokej Zdeněk Kaláb.

„V poslední zatáčce ale jeho kůň podklouzl, sesunul se k zemi a Zdeňka přilehl,“ vzpomínal šéf závodiště a tehdejší majitel Richieho Josef Vymazal. Na pět stovek diváků v hrůze zmlklo, jezdec se nezvedal. „Kůň se vlastně přes Zdeňka převalil. Pak přes ně přepadl ještě jeden kůň,“ smutnil Kalábův kamarád Pavel Daněk, který drama sledoval s dcerou jezdce Kristýnou.

„Byla to nešťastná náhoda, Zdeněk žádnou jezdeckou chybu neudělal.“ Po převozu do brněnské nemocnice lékaři určili diagnózu: vážná poranění hlavy, jater a ledvin, rozsáhlé vnitřní krvácení. „Stalo se to kolem čtvrté hodiny. Zdeňka odvezla sanitka a já jsem později vezl Zdeňkovu ženu do nemocnice,“ líčil Kalábův švagr Jiří Daněk. „Asi v půl osmé večer nám řekli, že operace se protáhne, a krátce před půlnocí Zdeněk odešel navždy,“ povídal tiše.

Váňa: Jen se modlíte

Dalo se tragédii zabránit? Může jezdec při rovinovém dostihu ovlivnit, kam spadne? „Kdepak, to je věc náhody nebo štěstí. Když kůň uklouzne, tak se jen modlíte, aby vás nezalehl, protože se někam valí. Nebo aby vás nekopl kůň, který běží za vámi. Zní to krutě, ale Zdeněk Kaláb měl smůlu, taková věc se stane jednou za deset nebo i víc let,“ říkala dostihová legenda Josef Váňa.

„Pádů v rovinových dostizích je podstatně míň než v překážkových, ale jsou asi nebezpečnější. Kůň, který podklouzne, si nemůže vybrat, kam spadne. Stejně jako jezdec v jeho sedle,“ mínila Eva Chaloupková z českého Jockey Clubu. Bělouš Richie poté trénoval ve Zhoři na Ždársku.

„Mrzí mě, že Zdeněk neprožil život úplně podle svých představ. Na to, jak dřel, se měl k dostihům dostat dřív. K tomu potřebujete šanci, ale jemu se naskytla až v pětatřiceti,“ chmuřil se Libor Hála, další z Kalábových kamarádů z dětství. Jezdcův miláček Satén byl při pohřbu, přivezli jej z Koválovic, kde trávil důchod. „Nevím, jestli něco tušil, ale museli ho nadopovat, aby zůstal klidný a někomu neublížil,“ vyprávěl Karel Kaláb.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Jste ve městě nová a nikoho neznáte?
Jste ve městě nová a nikoho neznáte?

Na eMimino.cz najdete maminky, které jsou na tom podobně.

Najdete na Lidovky.cz