16. prosince 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Oběť čihošťského zázraku. Josefa Toufara umučila StB, vrah se vězení vyhnul

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 51Diskuse
Farář Josef Toufar | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Farář Josef Toufar | foto: Archiv Miloše DoležalaMAFRA
PRAHA O Vánocích tomu bude 66 let. Přesně o třetí neděli adventní. Příběh, který se tehdy odehrál v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, vesničku i faráře proslavil. Josefu Toufarovi ale přinesl smrt z rukou estébáckých vyšetřovatelů, českým dějinám pak další nerozluštěnou záhadu.

Základní kostra příběhu je známá. Josef Toufar se narodil 14. července 1902 v Arnolci na Jihlavsku. Katolickým knězem se ale stal až roku 1940. Působil nejprve jako kaplan, později jako farář v Zahrádce u Ledče nad Sázavou. V dubnu 1948 byl přeložen do nedaleké Číhoště.

O rok později se stalo něco, co dodnes budí velké emoce. Při kázání faráře se na hlavním oltáři opakovaně pohnul asi půlmetrový kříž. Respektive všichni přítomní věřící tento pohyb viděli. A považovali jej za zázrak.

„V závěru kázání jsem s posunkem levé ruky směrem ke svatostánku pravil: Zde ve svatostánku je náš spasitel,“ popisoval farář Toufar osudný okamžik. V tu chvíli se zničehonic vychýlil kříž postavený na oltáři. Sám kněz neobvyklý jev nezpozoroval. Všimli si ho jen věřící. „Naklonění bylo tak hluboké, že jsem se bála, že křížek spadne,“ uvedla čtyřicetiletá Růžena Prchalová.

„Pak se kříž vrátil do původní polohy, chvíli tak setrval a potom se vyklonil hluboko na druhou stranu. Jev se opakoval třikrát nebo čtyřikrát,“ upřesnila. Jiný účastník bohoslužby František Černohub řekl: „Ze svého místa jsem viděl faráři až na kolena a považuji za vyloučené, že by prováděl nějaké machinace s křížkem.“

Mučení faráře

Zpráva o „zázraku“ šla od úst k ústům. Do Číhoště se začali sjíždět poutníci z blízké Ledče nad Sázavou i vzdálenějších míst. To se ale velice nelíbilo vedení komunistické strany, které v čele s prezidentem republiky Klementem Gottwaldem a ministrem Alexejem Čepičkou v té době chystalo frontální útok proti katolické církvi. Kauza s hýbajícím se křížem přitom komunistům hrála do not. Proč nevyužít „číhošťského zázraku zinscenovaného Vatikánem“ k zahájení velkého procesu?

Potřebovali akorát přinutit faráře, aby prohlásil, že křížem podvodně pohyboval sám. StB se však obávala už samotného Toufarova zadržení – měla totiž informace, že věřící jsou odhodláni svého faráře bránit. Vyslaní příslušníci StB ho 28. ledna 1950 vylákali před faru, kde stálo auto s běžícím motorem, a donutili ho nasednout do vozu. Farář Toufar byl dopraven do zvláštního oddělení věznice ve Valdicích u Jičína.

Josef Toufar ve svých výpovědích dlouho odmítal, že by byl iniciátorem pohybu křížku. Jeho výslechy ve Valdicích probíhaly téměř každý den. Přiznání účasti na „zázraku“ však jeho výpovědi neobsahovaly.

Vyšetřovatelé StB chtěli kněze týráním donutit k doznání, že v prosinci 1949 zinscenoval zázračný pohyb kříže na oltáři.

Po nelidském mučení podepsal zlomený farář Toufar 22. února 1950 výslechový protokol, který vypovídá o homosexuálním zneužívání dětí ve věku 9 až 12 let. Následující den, 23. února 1950, signoval Toufar dodatek, ve kterém popsal technické provedení zázraku. Znalecká expertiza zpracovaná Kriminalistickým ústavem v roce 1994 (po porovnání s předcházejícími protokoly ze začátku února 1950 jiné formulace a stylistika) však prokázala, že autorem textů těchto dvou výpovědí byl někdo jiný. Zároveň bylo zjištěno, že pomocí zařízení popsaného v protokolu nelze křížkem pohybovat.

Záhada navždycky?

Příčinu pohybu křížku se nepodařilo dodnes objasnit. Podle násilím vynuceného protokolu se chtěl číhošťský farář vypořádat se státem a KSČ – za všechna příkoří prováděné na církvi. Vše mělo vypadat jako zázrak nebo zjevení. V závěru protokolu Toufar litoval svých činů a potvrdil svým podpisem, že s ním „výslechové orgány“ jednaly velmi slušně. Jak slušné jednání probíhalo, ukazuje protokol jednoho svědka v pozdějším vyšetřování – uvedl, že „tak asi vypadal Fučík po výslechu“.

Toufar byl ve značně zbědovaném stavu dovezen do Číhoště, kde s ním mělo být nafilmováno zinscenování zázraku. Již při tzv. rekonstrukci si Josef Toufar stěžoval na velké bolesti v břišní krajině. Filmování se nedokončilo – Toufara dopravili na kazatelnu, tam ale zkolaboval a byl odvezen zpět do Valdic. Jeho zdravotní stav se stále zhoršoval. Pětadvacátého února 1950 konstatoval přivolaný lékař zánět pobřišnice (prasklý dvanáctníkový vřed), stav, kdy o životě či smrti rozhodují minuty. Duchovní byl proto převezen do státního (Borůvkova) sanatoria v Praze, Legerově ulici. Zde se v 18:20 podrobil pod falešnou identitou (Zouhal) operaci.

Lékařský zákrok však přišel pozdě a Josef Toufar krátce po něm ve 20:30 zemřel. Veškerý lékařský personál musel následně podepsat prohlášení o zachování mlčenlivosti v tomto případě. Za asistence StB byla provedena pitva Toufarova těla i tajný pohřeb, 28. února 1950 v hromadném hrobě v Ďáblicích. Toufarovo mrtvé tělo hlídali příslušníci StB, rakev byla zapečetěna. Příbuzným, kteří se zajímali o jeho osud, úřady několik let vůbec neodpovídaly, informace jim poskytly až v roce 1953.

Vyšetřovatel Mácha zklamal...

Co všechno se při výsleších odehrálo, vyšlo najevo až později. Toufarův vyšetřovatel Ladislav Mácha byl v letech okupace účastníkem odboje. Byl zatčen gestapem a za protistátní činnost odsouzen k trestu smrti. V únoru 1945 se mu však podařilo z vězení utéci a do konce války bojoval proti Němcům v partyzánské skupině Smrt fašismu. V roce 1945 se stal nejen členem KSČ, ale vstoupil také do služeb SNB.

V roce 1951 probíhalo na Inspekci ministra vnitra šetření ppor. Máchy ve věci faráře Toufara. Při výslechu 20. června 1951 Mácha uvedl, že „p. Toufar dostal napřed pár pohlavků a potom gumovým obuškem přes zadek a na šlapky“. Vrchní strážmistr Miloš Hrabina byl dále svědkem toho, jak měl po tříhodinovém výslechu Mácha Toufara zavřít do temnice, zakázat podávat mu jídlo a další den mu dát předložit tzv. karlovarskou polévku (horká polévka s abnormálním množstvím soli). Přitom zakázal dát Toufarovi napít. Po třech dnech výslechů byly na faráři jasně zřetelné následky Máchovy procedury.

Dvacátého února 1952 vypovídal k případu Toufara Stanislav Řezníček: „... Pokud se pamatuji, Mácha to asi vyjádřil tak, že mu musíme rozsekat prdel, až se posere.“ Mácha pak opakovaně mlátil Toufara pendrekem po celém těle: „... Dále si pamatuji, že přišel najednou Zikmund nahoru do naší ubytovny a řekl nám, že Mácha dole mlátí Toufara, a to hrozným způsobem, že ho už dole, tzn. Máchu, nemohou udržet... Po příchodu na celu jsem viděl, že Toufar leží na pryčně, a u něho byl Mácha, který měl pendrek v ruce a byl velmi rozčílen. Výslech probíhal asi tak, že se jej Mácha ptal – Toufara –, zda to udělal a zda se přizná, a když Toufar stále zapíral, tak dostal od Máchy ránu... Toufar vypadal velmi zuboženě a byly na něm patrny následky použitého násilí.“

Josef Toufar zemřel 25. února 1950 po krutém mučení vyšetřovateli komunistické Státní bezpečnosti, kteří ho chtěli přinutit k doznání, že v kostele zinscenoval zázračný pohyb kříže na oltáři.
„Pro farníky to je podle mne nesmírně dobré gesto, že se mezi ně vrací otec Toufar. Ani po 65 letech mnohým z nich nevymizel z jejich srdce,“ řekl novinářům kněz Tomáš Fiala, Toufarův nynější nástupce v Číhošti, který sobotní mši vedl.

Opožděná, malá spravedlnost

V roce 1963 byl Mácha za použití násilí v kauze Toufar potrestán stranickou důtkou a odchodem ze služeb ministerstva vnitra. Pracoval na ministerstvu dopravy, v Prago exportu a do října 1968 na ministerstvu lesního a vodního hospodářství. Toto zaměstnání musel na základě skutečností zveřejněných v tisku v roce 1968 opustit.

Veřejnost se tehdy o případ začala živě zajímat. Mácha byl 8. června 1968 vzat do vazby a vyšetřován pro podezření ze spáchání vraždy. Ihned podal stížnost pro porušení zákona a podpořil ji čtyřdenní hladovkou. Dne 24. června 1968 byl z vazby propuštěn – trestní stíhání pokračovalo na svobodě. Vojenský soud v Příbrami jeho stíhání v prosinci zastavil, protože se nepodařilo prokázat vinu na smrti faráře Toufara jako vraždy a trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele a ublížení na zdraví nešlo stíhat: podle platného zákona byly promlčeny.

Přesto se Mácha cítil útoky na svoji osobu v tisku poškozen. Například se dvakrát obrátil na prezidenta Antonína Novotného: „... jako uvědomělý člen strany jsem v zájmu strany a státu před lety (v únoru 1950) splnil rozkaz tehdejšího ministra vnitra s. Noska, kterým jsem byl donucen tvrdě zakročit proti takovému kriminálnímu a protistátnímu zločinci, jako byl farář Toufar, který, počínaje homosexuálním zneužíváním školních dětí a konče provokací proti státu s křížkem v Číhošti, přesvědčivě ukázal, o jakou zrůdu společnosti jde.“

Po revoluci byl případ znovu otevřen a v roce 1998 Obvodní soud pro Prahu 6 odsoudil bývalého příslušníka StB Ladislava Máchu k pěti letům vězení. O rok později byl trest zmírněn na dvouletý. Do vězení ale starý estébák ze zdravotních důvodů nenastoupil.

Libor Budinský, Jan Kalous, Jan Kubita, Bob Fliedr
  • 51Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz