23. února 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Prý kvůli nám umírají lidé. Ale válka vězní celou mou rodinu, říká Saša z Doněcku

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 69Diskuse
„Každý nový den je pro lidi na Donbasu jako další narozeniny. Každý západ... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Každý nový den je pro lidi na Donbasu jako další narozeniny. Každý západ... | foto: Archiv Oleksandry
„Příměří? Kdepak. Jen pár dní klidu. Válka neskončila. A vězní v sobě celou moji rodinu.“ Oleksandra z Doněcku líčí v rozhovoru pro Lidovky.cz realitu života v ostřelovaném východoukrajinském městě. A zoufalství tamních obyvatel, obětí krvavého konfliktu na Donbasu.

Oleksandra (Saša) pochází z východoukrajinského Doněcku. Studuje v Brně. O svůj pohled na dění v rodném městě se podělila otevřeně, ale s prosbou, abychom kvůli bezpečí její rodiny nezveřejňovali její příjmení a obličej. Redakce její přání respektuje.

Lidovky.cz: Doněck je znovu pod palbou. Platilo vůbec kdy minské příměří?
V samotném Doněcku se několik dnů skutečně nestřílelo; na druhou stranu, střelba zdálky byla slyšet pořád. Ale když jsem ve čtvrtek večer mluvila s rodiči, bylo už jasné, že je konec klidu. Popisovali mi, jak se pod palbou otřásá celý náš dům – čtvrť, kde bydlíme, leží poblíž letiště a nádraží, těch deset měsíců bojů je na ní opravdu znát. Místa a domy, které znám celý svůj život, jsou dnes zničené. Není elektřina, nefunguje topení... Nedávno, shodou okolností zrovna na moje narozeniny, prošla střela kousek od mého balkonu. Takže příměří? Kdepak. Jen pár dnů klidu. Válka neskončila. A vězní v sobě celou moji rodinu: maminku, tatínka, babičku, tetu... Jen bratr je teď mimo město: letos maturuje a chceme, aby přijel za mnou do Česka a studoval tady. V Doněcku by po školní reformě složil maturitu DLR (Doněcké lidové republiky - pozn. red.), kterou mu tu nikdo neuzná, proto před časem přestoupil do Slavjansku.

19. února 2015, pátý den příměří podepsaného v Minsku. Doněck je znovu pod palbou.

19. února 2015, pátý den příměří podepsaného v Minsku. Doněck je znovu pod palbou.

„Dárek k narozeninám. Moje ulice. Dům naproti.“

„Dárek k narozeninám. Moje ulice. Dům naproti.“

Lidovky.cz: Život ve válečné zóně je každodenní riziko. Proč neodejde i zbytek vaší rodiny?
Ono to není tak jednoduché. Město je víceméně izolované, nejezdí z něj žádné přímé spoje, nefunguje pošta, banky... V Doněcku jsem naposledy byla vloni v březnu, být tak dlouho pryč od domova je hrozné, tím spíš, když víte, v jaké jsou tam situaci. Nezapomenu na letošní Vánoce, kdy mi od rodičů přišel velký vánoční balíček, to byl skoro zázrak: maminka nechtěla, abych se tu na svátky cítila opuštěná, jenže z Doněcka pošta nechodí, tak poprosila o pomoc známé v Kyjevě, kteří mi všechny ty dárky nakoupili a jménem rodiny poslali.

Vánoční balíček z Ukrajiny.

Opustit Doněck je čím dál těžší, hlavní problém jsou peníze. Ve městě není práce, tatínkovi se sice podařilo udržet naši rodinnou firmu, ale za cenu velkých ztrát. To, co vydělá, musí stačit i pro babičku a tetu, která během toho všeho přišla o manžela. Bojí se, že jinde by stěží vyšli: v létě žili všichni kromě tatínka v Kyjevě a tamní ceny jsou opravdu vysoké, když pětičlennou rodinu živí jediný člověk. Ukrajinské úřady teď navíc pro obyvatele zóny ATO (antiteroristická operace - pozn. red.) zavedly povinné průkazy, které odstěhování ještě víc komplikují.

Lidovky.cz: Jak?
Pokud chcete odejít, bez průkazu to nepůjde. Už dřív bylo k odstěhování, ale i k příchodu do města, zapotřebí povolení, získat ho je ovšem byrokratická noční můra: potřebujete spoustu dokumentů a všechno strašně dlouho trvá. A stojí, protože ty dokumenty se kupují, bohužel je z toho slušný byznys. Pokud chcete odjet rychle, třeba ještě ten samý týden, musíte platit na ruku. A když to povolení a nově i průkaz získáte, pořád nemáte vyhráno: na cestě z města na území kontrolované Kyjevem musíte projít checkpointy, kde vás zkoumají, jestli nejste ve spojení se separatisty, jestli nepřevážíte zbraně, jestli si náhodou nevezete něco, co není na seznamu povolených věcí, jako například počítač... Právě proto hodně lidí odchází do Ruska: ne kvůli tomu, aby tam zůstali, ale aby se oklikou přes jeho území dostali dál na Ukrajinu. Separatistické checkpointy nejsou o nic příjemnější, taky vás tam prohledají a chovají se nepěkně, ale lidé přes ně projdou přece jen snáz.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Co zbývá těm, kteří zůstávají?
Především velká existenční nejistota. Hodně lidí přišlo o práci a musí žít z celoživotních úspor, ale ty už začínají docházet nebo došly. Jiní ještě pracují, pořád jsou v chodu průmyslové závody a továrny, dobře fungují i komunální služby – kolik jejich pracovníků už zemřelo, když se během ostřelování snažili opravit zničené světlo nebo topení? Někteří lidé pracují z domova pro firmy, které přesídlily na mírové území, a dostávají peníze na účet – jenže jak se k nim dostat, když u nás nefungují banky? Můžete jít do směnárny, kde vám peníze z karty vydají, ale vezmou si za to vysokou provizi. Nebo můžete jít hledat obchody, kde se dá platit kartou, pár jich ještě zbylo – jenže taky se vám může stát, že druhý den v nich už kartou nezaplatíte. Nevyplácejí se ani důchody, ani sociální dávky. Takže zbývá humanitární pomoc. A ani s ní to není jednoduché.

Lidovky.cz: Proč?
Potřebným, například seniorům nebo těm, kteří mají malé děti, se to nejdůležitější vydává zdarma. Jenže jsou tam takové fronty, že přijdete v pět ráno a na řadu se dostanete třeba až večer, nebo rovnou vůbec. Nemluvím tu o nějakém luxusním zboží, ale o věcech základní potřeby: dobrovolnické prapory například nedávno zablokovaly humanitární pomoc, která přivážela pitnou vodu – z kohoutků už teče málokde. Lidé si pak pro ni museli chodit s nádobami, daleko od svých domovů, jak za obléhání Leningradu. Jak je možné, že na území, kde se odehrává v podstatě humanitární katastrofa, nepustí pitnou vodu?

K TÉMATU:

Další věc jsou ty proslulé humanitární konvoje z Ruska. Pokaždé, když dorazí, boje zintenzivní, protože mezi tou deklarovanou rýží, olejem atd. se samozřejmě skrývá munice. Navíc, ono té ruské humanitární pomoci zas tolik není. Podobně, bohužel, jako ze strany ukrajinských úřadů. Místní se shodují, že nejvíc pomáhá fond Rinata Achmetova (charitativní organizace doněckého oligarchy Achmetova, před vypuknutím krize nejbohatšího Ukrajice, nyní v kyjevském exilu pod dohledem ukrajinských úřadů - pozn red.). A také český Člověk v tísni – všichni říkají, že je to jedna z mála organizací, jejichž pomoc opravdu pociťují.

Pomoc na území ovládaném separatisty.
Pomoc na území ovládaném separatisty. Celé rodiny s dětmi žijí ve vlhkých sklepech a krytech.
Pomoc na území ovládaném separatisty.
Pomoc na území ovládaném separatisty. Celé rodiny s dětmi žijí ve vlhkých sklepech a krytech.

Pomoc na území ovládaném separatisty. Celé rodiny s dětmi žijí ve vlhkých sklepech a krytech. (Zdroj: Člověk v tísni)

Lidovky.cz: Politika Kyjeva vůči Donbasu vás očividně trápí...
Hodně mě zklamala. Loni, když to všechno začalo, jsem si přála, aby Doněck zůstal ukrajinský. Cítila jsem v sobě silný patriotismus, používala všechny ty ukrajinské symboly, které jsou známé z Majdanu: věnec na hlavě, trojzubec ze státního znaku...

Lidovky.cz: Co ve vás ten patriotismus vzbudilo?
Nespravedlnost. Jsem etnická Ruska a nikdy jsem se za to nestyděla, vždycky jsem se přikláněla k tomu, že moji předkové přišli z Ruska. Ale to, co se stalo minulý rok, to, co ruská vláda spáchala, mi přišlo natolik nespravedlivé, že jsem proti tomu musela postavit. Doněck musel zůstat ukrajinský! Jenže dnes... Jak mám podporovat Porošenkovu politiku? Když vidím, že se na nás vlastně vykašlali? Netěší mě, že to slovo používám, ale nemůžu jinak. Přestat vyplácet důchody a sociální dávky, nezajistit své občany, to je katastrofa. Proč ukrajinská vláda bojuje o Donbas, když nebojuje o srdce jeho obyvatel? I ti, kteří Kyjev vytrvale podporovali, teď už ztrácejí sílu a přiklánějí se k tomu, že je jedno, kdo bude vládnout, hlavně ať už se nestřílí.

ČTĚTE TAKÉ:

Lidovky.cz: Podle separatistů jsou ale občany DLR...
Já za odtržení od Ukrajiny nedemonstrovala, nechtěli ho ani moji přátelé a známí. Nemyslím si, že lidé, kteří dnes zůstávají v Doněcku, podporují nebo chtějí separatisty, jen zkrátka, z důvodů, které jsem už popisovala, nemohou odejít. Obviňují nás, že jsme chtěli pryč z Ukrajiny, že kvůli nám se teď válčí, že na východě umírají kluci ze západní a centrální Ukrajiny, ale my za to přece nemůžeme! To, jak se k nám chovají... například už vůbec nemůžu číst diskuse na internetu. Píšou, že ať se klidně odtrhneme, ať si jdeme, že kvůli nám jen zbytečně umírají lidé, místo Donbas se používá posměšné Downbas (odvozenina z Downova syndromu - pozn. red.)...

Ostřelováním zničený dům ve východoukrajinském Vuhlehirsku.

Ostřelováním zničený dům ve východoukrajinském Vuhlehirsku.

Mezi lidmi vznikla propast a bojím se, že už se nezacelí. Teď se ještě řeší ruská agrese, ještě pořád zaznívá, že za to může Putin, ale co bude dál, po několika letech? Do lidí z východu se vryla obrovská křivda: ve chvíli, kdy jsme vás nejvíc potřebovali, jste nás nechali napospas. Mám strach, že už nikdy nezmizí. A vyústí v nové a nové konflikty.

Lidovky.cz: Často používáte slovo „vina“. Koho obviňujete vy?
Mohly bychom se donekonečna bavit o geopolitice, případně historii. Ale já viním v prvé řadě lidskou hloupost. Netvrdím, že Ukrajina je špatná, ani že Rusko je špatné – byť já osobně o sobě mluvím ne jako o Rusce nebo Ukrajince, ale jako o Dončance, což rozhodně nemá nic společného s DLR! Je to vyjádření určitého městského patriotismu, solidarity s těmi, kteří zůstávají, protože jinak nemohou, a jsou z nich oběti, rukojmí války. Nechci si vybírat, komu to mám vyčítat, chyby vidím na všech stranách. Kde je racionální úvaha, schopnost přemýšlet o následcích? Kolik z těch, kdo vyšli v listopadu 2013 na Majdan, vůbec četlo text té asociační dohody? Rozuměli vůbec, o co se jedná? Že Rusko si něco takového nenechá líbit? A proč se mi v Doněcku těsně před anexí Krymu smáli mí ruští kamarádi: Jen počkej, ještě chvilku a taky budeš mít ruský pas! Tohle je pro mě největší tragédie celé té strašné situace: ne špatné kroky politiků, ale roztříštěné mezilidské vztahy, jejichž střepy už nikdy neslepíme.

  • 69Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz