Setkali se na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, jejíž 36. ročník se mimo jiné zaměřuje právě na 90. léta v české kinematografii.
Přestože mají mnozí 90. léta ještě v živé paměti, některé filmy překvapivě nejsou dnes k nalezení a není možné vidět je v televizi ani v kině.
DÁLĚ ČTĚTE: |
"Organizátoři Letní filmové školy podnikli dobrodružnou cestu za hledáním dochovaných kopií, některé z nich se ukrývaly třeba pod postelí střihače a na podobných neuvěřitelných místech," řekl již dříve ČTK umělecký šéf LFŠ Pavel Bednařík.
Divoká devadesátá
Některé produkční společnosti totiž zanikly. Stává se také, že filmaři na své tehdejší filmy zanevřeli a nechtějí, aby se znovu promítaly. To je případ třeba snímku Horké léto, který režíroval Jan Bartoň. "Film se neměl vůbec dostat do distribuce a už vůbec do kategorie českých filmů. Jeho pozici v katalogu českých filmů vnímám doposud jako velký omyl, nicméně stalo se. Důsledky veřejného uvedení byly pro některé z nás velmi skličující," uvedl v dopise pro LFŠ.
Sekce Divoká devadesátá chce ukázat extrémy doby, šíři žánrů, témat, forem zpracování i různých producentských strategií. "Chceme ukázat filmy, které testovaly možnosti doby - ať po umělecké či ekonomické stránce - očima nezatíženýma dobovým kontextem a kritikou," uvedla mluvčí festivalu Lenka Zemánková.
Bez politizace
Vzpomínaná léta neminula ani Hřebejka, který v té době natočil například Šakalí léta, podílel se i na televizním projektu Česká soda. "Hrozně důležité bylo, že všechny chybné kroky nebo urychlené kroky se obešly bez politizace. A to na rozdíl od Slovenska, kde do kinematografie politika velmi zasahovala," zavzpomínal Hřebejk.
"Divoká devadesátá je skutečně velmi výstižný název," uvedl Tyc. Cieslar k těmto letům přidal ještě příznak "ztracená". "Bylo mi 30 let a tato generace byla připravená dělat cokoli bez cenzury. Tím ale, že se ztratila platforma Barrandova ze dne na den a všichni odešli jakoby domů, tak já si pamatuji, že první léta byla ve znamení reklamy," podotkl Cieslar.
Taussig odmítl 90. léta jakkoli pojmenovat. Nelíbí se mu ani název Zlatá 60. léta. "To by muselo být přesně Zlatý 68., protože až po dubnu 68, kdy nastoupil Dubček, mohla jít do výroby řada filmů, jako například Všichni dobří rodáci, Nebeští jezdci, Žert. Do té doby nemohly být tyhle filmy vůbec realizovány," připomněl Taussig.
Aspekty a milníky devadesátých let
V kolekci filmů vybraných dramaturgem Jaroslavem Sedláčkem má LFŠ letos na programu 12 snímků z 90. let, včetně filmů Akumulátor 1, Krvavý román, UŽ, Postel, Mladí muži poznávají svět, Kanárská spojka a Panství.
Na besedách a přednáškách si ale zájemci připomenou i všechny podstatné aspekty a milníky oněch let. Jde například o kritickou finanční situaci státního Filmového studia Barrandov na počátku 90. let, jeho následnou privatizaci, první odvolání Václava Marhoula z funkce barrandovského ředitele, triumfální návrat o pár měsíců později i jeho definitivní odvolání tři roky na to. Dalšími tématy jsou například prolomení státního filmového monopolu, drastický úbytek kin, rozpad federace, přijetí audiovizuálního zákona a mnohaleté marné snahy filmařů o jeho novelizaci, aktivní vstup České televize do produkování českých filmů.
