3. dubna 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Druhý Okamura ve Sněmovně? Chci očistit naše jméno, říká Tomiův bratr Hayato

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 148Diskuse
Hayato je silně věřící křesťan. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hayato je silně věřící křesťan. | foto: MAFRA
PRAHA Stěny jeho bytu zdobí nespočet křesťanských symbolů. Hayato Okamura je silně věřící katolík, pomalu a klidně hovořící člověk, protipól mladšího bratra Tomia, s nímž se delší dobu názorově rozchází. Zatímco předsedu SPD veřejnost zná pro jeho protiuprchlický postoj, Hayato migrantům osobně pomáhal. Nyní v barvách KDU-ČSL kandiduje na post poslance, mimo jiné také proto, aby rodinu ukázal v jiném světle.

Lidovky.cz: Co vás ke kandidatuře přimělo?
Před časem jsem z přesvědčení vstoupil do lidové strany. Už můj dědeček byl na sklonku první republiky lidovec, maminka byla také tichou členkou, jde o rodinnou tradici. Papež František nás zve k politické angažovanosti. Říká, že správná činnost politika má být službou lásky, člověk má vyjít za hranice rodiny a když má sílu a předpoklady, má se pokusit sloužit širší veřejnosti. Děti mi už pomalu odrostly, čtyři jsou již plnoletí, také nejmladší, třináctiletý syn chodí na gymnázium. Uvědomil jsem si, že se možná v mém životě otevírá nová kapitola, tak otáčím list.

Hayato Okamura (50)

  • Narodil se 28. listopadu 1966 v Praze české matce a japonskému otci.
  • Pár měsíců poté se s matkou přestěhoval do Tokia, kde se narodili bratři Tomio (44) a Osamu (43). Do Prahy se sourozenci s matkou vrátili v roce 1976.
  • V Česku vystudoval teologii a religionistiku na Univerzitě Karlově.
  • Živí se jako tlumočník japonštiny a průvodce japonských turistů.
  • Osobně se angažoval v pomoci křesťanským uprchlíkům z Iráku. Zapojil se také do iniciativy Kroměřížská výzva hledající vhodného kandidáta na prezidenta.
  • Jeho manželkou je Rakušanka s česko-ukrajinsko-ruskými kořeny Ludmila. Společně mají pět dětí.
  • Před dvěma lety vstoupil do KDU-ČSL, za kterou bude v Praze kandidovat v podzimních parlamentních volbách.

Lidovky.cz: Jak chcete širší veřejnosti sloužit vy?
Velmi si vážím práce lokálních politiků, ale možnosti své vlastní služby vidím spíše v oblasti mezinárodních vztahů, migrace, ekologie a otázkách rodiny. Dnes je zapotřebí lidí, kteří mají autentickou mezinárodní zkušenost, pro něž není Evropská unie pouze na papíře, ale je pro ně otázkou srdce.

Lidovky.cz: Co tím myslíte?
Lidi, jimž záleží na tom, aby mezinárodní společenství v Evropě drželo pohromadě a pod všemi nápory a tlaky vydrželo. Jsem hluboce přesvědčený, že náš malý desetimilionový národ uprostřed kontinentu musí žít v přijatelném mezinárodním zarámování. Kdyby zanikla Evropská unie, pro Čechy by to nebylo dobré. Dříve nebo později by se stali oběťmi větších, hospodářsky a vojensky silnějších zemí. Zase by je někdo utlačoval, jako tomu bylo opakovaně v minulosti.

Lidovky.cz: S tím jdete do voleb, abyste prosazoval evropskou soudržnost? Jak vidíte své šance?
Jdu do toho s nabídkou své životní historie, vlastní zkušeností migrace a následné integrace v české společnosti, také jako otec pěti dětí a člověk s mezinárodní zkušeností. Jestli toto voliče osloví a bude mé poslání, abych takto sloužil, dojde k tomu. Buď mne lidé přijmou, nebo ne. Na výsledku své kandidatury však nijak nelpím. Vážím si toho, že mě před časem oslovil ministr kultury Daniel Herman, projevil mi důvěru a vyzval mě k užší spolupráci. Chci prospět našim lidem, demokracii, naší společnosti.

Hayato Okamura,
V podzimních parlamentních volbách se Hayato Okamura bude ucházet o post poslance.

Lidovky.cz: Živíte se jako tlumočník a průvodce. Nechal byste této práce v případě úspěchu ve volbách?
Je to krásná práce. Tlumočím různým japonským delegacím a provádím japonské turisty. Od mládí jsem jich „odprováděl“ desítky tisíc. Většinou jsou to senioři, kteří celý život v Japonsku usilovně pracovali a na konci svého života jedinkrát za život přijedou do Prahy. Mým úkolem je, aby měli radost a odnesli si krásnou vzpomínku. Kdybych však byl skutečně zvolen, přijal bych odpovědnost sloužit veřejnosti jako poslanec. Předpokládám, že už bych neměl čas věnovat se něčemu dalšímu.

„Tomio se pohybuje na hraně krajní pravice“

Lidovky.cz: Vnímáte to i tak, že chcete ukázat svou rodinu v jiném světle?
O to se taktně snažíme já i nejmladší bratr Osamu, abychom očistili naše jméno. Leží nám na srdci, aby lidé poznali z naší rodiny i ostatní, nejen Tomia.

Lidovky.cz: Přesto se nejspíš nezbavíte nálepky „bratra, který je Tomiovým opakem“. Nemrzí vás to?
Těžkou hlavu mi to nedělá. Tomio je „mediální hvězda“, mezi lidmi nesmírně známý. I když se politicky lišíme – ostatně i Osamu má jiný názor, je umírněný liberál, většinou hlasoval pro Zelené - zůstáváme bratry a Tomiovi upřímně přeji všechno nejlepší. Teď máme v Japonsku vážně nemocného tatínka, což nás velmi spojuje. Jsme jedna rodina, musíme se vzájemně podporovat a v takové situaci si pomáhat.

Lidovky.cz: Jak na spory mezi vámi a Tomiem nahlíží nejmladší bratr Osamu? Snaží se vás usmířit?
Ano, on má takovou smířlivou povahu. Osamu je úspěšný odborník na poli urbanismu a kultivace veřejného prostoru, založením idealista. Všichni tři jsme dospělí muži. Každý jsme jiný, ale jsme bratři, to nám nikdo neodpáře. Maminka, která před pěti lety zemřela, se modlila za nás všechny tři.

Hayato Okamura.

Lidovky.cz: Scházíte se spolu?
S Osamu se vídám poměrně často. Jako strýc se hezky věnuje mým dětem, je totiž svobodný a nemá svou rodinu, takže na něm mé děti „visí“. Tomio je velmi zaneprázdněný, příliš času nemívá. Zrovna nedávno jsme se na jedné akci setkali a hezky se pozdravili.

Lidovky.cz: Nic víc? O běžných věcech spolu nekomunikujete?
Máme nyní fázi, kdy se tolik nesetkáváme a prakticky spolu nemluvíme. Život ale není na konci.

Lidovky.cz: Jak nahlížíte na jeho mnohdy extremistické postoje?
Svůj názor na Tomiovy politické postoje jsem opakovaně vyjádřil, nemám k tomu co dodat. Já jsem křesťanský demokrat a Tomio se podle mě pohybuje na hraně krajní pravice.

Lidovky.cz: Vedli jste někdy debatu na toto téma? Snažil jste se jej jako starší bratr „usměrnit“?
Dávno jsme dospělí muži. Každý má svou osobní historii, žije vlastní příběh. Jako křesťan se za Tomia modlím.

„Vadí mi, že Zeman nevaruje před dezinformačními weby“

Lidovky.cz: Politicky jste se zapojil i do projektu Kroměřížské výzvy, jež si klade za cíl najít kandidáta, který by v prezidentské volbě porazil Miloše Zemana. Jste se současnou hlavou státu nespokojený?

Ano, a nejsem asi sám. Není pěkné, když malé děti v rozhlasovém vysílání slyší, jak prezident říká vulgarismy, to by nemělo být. Ještě horší je podle mě jeho propojení s pročínskými a proruskými kruhy. Velmi mi také vadí, že prezident Zeman nikdy nevaroval české občany před kremelskými dezinformačními weby. Myšlenka iniciativy, aby se lidé napříč demokratickým politickým spektrem shodli na vhodném nadstranickém kandidátovi, osobnosti, která by se mohla stát prezidentem, mi proto přijde správná.

Lidovky.cz: Myslíte, že iniciativa takovou osobnost může najít?
Zatím nemá dostatek signatářů, asi 11 tisíc, což v tuto chvíli není reálná politická síla. Nezdá se mi tak, že by dokázala postavit vlastního silného kandidáta, to nyní nevypadá. Tuto aktivitu ovšem pokládám za v jádru pozitivní, je opakem úplné pasivity. Taky bych nemusel dělat vůbec nic a říct si, že to nemá cenu.

Lidovky.cz: Koho osobně byste rád v boji o Hrad podpořil?
Máme řadu osobností, které by funkci prezidenta republiky zvládly, problém je, že žádná z nich není všeobecně známá. Velmi si cením Pavla Fischera, bývalého velvyslance ve Francii a vedoucího pracovníka v kanceláři Václava Havla, který má vlastnosti, aby byl dobrým prezidentem. Vážím si také dosluhujícího předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše. Myslím, že i on by mohl být nadstranickou osobností, člověkem kompetentním, vzdělaným a slušným, který by mohl stát v čele našeho státu.

Lidovky.cz: Žijete v Česku, ale dětství jste prožil v Japonsku. K jaké zemi máte blíže?
Mám česko-japonsko-korejské kořeny. Narodil jsem se v Praze, ale v dětství jsem strávil osm let v Japonsku. Přibližně v deseti letech, kdy jsem se přistěhoval zpět z Tokia do Prahy, jsem byl jednoznačně více Japonec než Čech. Chodil jsem tam na základní školu, měl japonské spolužáky a byl jsem „doma“ v japonské mentalitě. Od té doby však uplynulo 40 let, teď jsem určitě více Čechem.

Lidovky.cz: Jak jste prožíval kulturní změnu po návratu do „normalizačního“ Československa?
Byl to kulturní šok. Češtinu jsem díky své pečlivé mamince uměl poměrně dobře. Zvyknout si však na české prostředí a specifickou místní mentalitu, a to ještě v době komunistické normalizace v 70. a 80. letech, pro mě nebylo lehké. Zatímco ostatní tu byli doma, mně trvalo řadu let, než jsem se zorientoval. Musel jsem se podrobně seznámit s českou moderní historií, historickou zkušeností českých lidí, abych porozuměl, proč zaujímají takové postoje, žijí takovým způsobem a reagují, jak reagují. Byla to i velmi obohacující výzva.

Lidovky.cz: Pomohla vám také víra?
Ano, šel jsem na to i přes křesťanství. Jako dospělý jsem studoval teologii a následně religionistiku u profesora Tomáše Halíka. Tyto volby souvisejí s tím, že jsem hledal orientaci a identitu, abych v Česku našel domov. Když člověk studuje křesťanství, pochopí mnoho o evropské a české civilizaci a kultuře. Přestože většina lidí zde dnes v neděli do kostela nechodí, jsou křesťanstvím hluboce zformovaní, aniž si to uvědomují. To pochopí člověk, který se sem přistěhuje právě třeba ze vzdálené japonské kultury. Velmi důležité pro mě bylo i setkání s manželkou Ludmilou, máme v mnohém společný osud.

„Chápu lidi, kteří se běženců bojí. Nezlobím se na ně“

Lidovky.cz: Křesťan z převážně šintoistického a buddhistického Japonska je poněkud raritou.
Moje maminka Helena byla Češka s moravskými kořeny z křesťanské rodiny, vyrostla jako katolička. Na vysoké škole se od víry na čas vzdálila, ale právě v dalekém Japonsku, kde pocítila stesk po domově, začala brzy opět chodit každou neděli do kostela a nás – mě a mé dva mladší bratry Tomia a Osamu - brávala s sebou. Všichni tři jsme v dětství ministrovali.

Lidovky.cz: V čem se katolicismus v Japonsku a Česku liší?
Věřím, že je v jádru stejný, katolíci na celém světě mají to podstatné společné. Když se v cizině sejdete s ostatními v kostele, zpravidla k sobě rychle nacházíte cestu, i s těmi, s nimiž se vidíte poprvé v životě. Slovo katolický znamená všeobecný, tedy opak jakéhokoliv rozdělení na dílčí skupiny. V Japonsku jsou katolíci nepatrnou minoritou, tvoří zhruba jen půl procenta obyvatel, ale zato právě ve svých farnostech drží hodně pohromadě.

V podzimních parlamentních volbách se Hayato Okamura bude ucházet o post poslance.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že se ženou máte podobný osud. Jaký?
Ludmila má také mezinárodní kořeny, konkrétně česko-rusko-ukrajinské. Zatímco můj dědeček byl ekonomický migrant, který před druhou světovou válkou přišel z jižní části Koreje do Japonska, Ludmilini prarodiče byli političtí emigranti z Ruska v době bolševické komunistické revoluce. Ona sama ve třech letech spolu se svými rodiči emigrovala po sovětské invazi v roce 1968 z Československa do sousedního Rakouska a prožila tam pak přibližně polovinu svého života. I proto dnes doma s dětmi mluvíme každodenně jak česky, tak německy.

Lidovky.cz: Ve farnosti v pražských Holešovicích jste byl jedním z těch, kteří nabízeli pomoc křesťanským uprchlíkům z Iráku. Ovlivnila vás v tomto směru právě rodinná zkušenost s migrací?
Snažím se žít jako katolík, což znamená ctít v každém člověku bez jakéhokoliv rozdílu lidskou bytost, která má důstojnost sama o sobě. To je pro mě podstatné. K tomu, abych byl přirozeně otevřený vůči lidem odjinud, mi vlastní mezinárodní zkušenost určitě pomáhá.

Lidovky.cz: A jak se díváte na miliony lidí, kteří se snaží do Evropy dostat během uprchlické krize?
Migrační krize je velkým fenoménem a problémem naší doby. Nyní je poněkud utlumena, ale neskončila a domnívám se, že bude významným tématem i pro naše děti a vnuky. Budeme se muset s touto skutečností dlouhodobě vyrovnávat.

Lidovky.cz: Jak?
Musíme si zachovat lidskost, ale zároveň jednat rozumně. Odpověď není triviální, je nutné se k ní usilovně dopracovávat. Je třeba pomoci skutečně potřebným lidem, ale také přitom bezpodmínečně zajistit bezpečnost. A evropská a česká společnost mají pro přijetí migrantů jistě pouze určitou omezenou kapacitu. Hluboce chápu lidi, kteří se takzvaných běženců obávají, v žádném případě se na ně nezlobím. Skutečnost, že se často nikdy v životě tváří v tvář s takovým člověkem nesetkali, strach velice přiživuje. Nepopírám, že mezi migranty je i hodně těch „ekonomických“, kteří jdou za lepším, ale není jednoduché změřit bídu, která lidi vyhání z jejich domovů a žene je na dalekou a nebezpečnou cestu do Evropy, i když nejsou přímo politicky pronásledováni. Musíme se zde pokoušet odpovědně rozlišovat, jiné cesty není.

  • 148Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz