„Když docházelo k mezinárodním krizím, byli jsme s kolegy prvními, které si političtí lídři zavolali. Naším úkolem totiž bylo znát, co chtějí a proč se chovají, jak se chovají,“ řekl pro BBC autor knihy Debriefing the President: The Interrogation of Saddam Hussein (“volně přeloženo Analýza pro prezidenta: Vyslýchání Saddáma Husajna“). Jeho úkolem bylo znát slabiny světových lídrů, byl pověřen výslechem iráckého vůdce.
V roce 2003 operoval v Iráku při americké invazi. Když vojáci našli Husajna ukrývajícího se v díře v zemi u jeho rodného města Tikrít, zavolali si Nixona. Zpravodajec, který pro CIA pracoval mezi roky 1998 a 2011, byl prvním, kdo s Husajnem přišel po dopadení do styku. Několik dní jej vyslýchal.
Prvotním úkolem byla diktátorova identifikace, protože byl znám tím, že jej zastupovalo množství dvojníků. „Ve chvíli, kdy jsem jej uviděl. Věděl jsem, že je to ten pravý,“ vzpomínal Nixon. Prozradil je Husajnovy oči, které vídal denně na přebalu knihy, jež mu léta ležela na pracovním stole.
„Museli jsme mu nabídnout vyhlídky, že jeho pohled na věc budou slyšet nejdůležitější světoví lídři,“ řekl v rozhovoru Nixon. Ve způsobech, jak získat informace měl dle vlastních slov volnou ruku. CIA měla především zájem, aby zjistil, jak to bylo se zbraněmi hromadného ničení, z jejichž držení USA obvinily Irák a ospravedlnily jimi invazi.
Podle Bushe selhal
„Učili nás, jak získávat ze zdrojů informace a vytvářet z nich potenciální informátory,“ popisoval Nixon. Tímto způsobem se mu povedlo zjistit, že bývalý irácký vůdce zastavil vojenský nukleární program léta před tím, než Američané zaútočili, a neměl nikdy v plánu je obnovit. K tomuto názoru jej dovedly rozhovory, jak s Husajnem, tak s dalšími jeho poradci.
Z pohledu Bílého domu Nixon ale selhal, protože nezískal důkazy o zbraních hromadného ničení. „To bylo jediné, co je zajímalo,“ vysvětlil bývalý agent. S prezidentem Georgem Bushem se od té doby při osobním brífinku nesetkal. Ale podle vlastních slov o to ani nestál. Jako jeden z mála lidí, kteří si potřásli rukou jak s prezidentem Bushem, tak s diktátorem Husajnem, uvedl, že by čas radši trávil s druhým jmenovaným.
  |
„Myslel jsem si, že co děláme v CIA má smysl a prezident tomu naslouchá. Ale politici na tajné služby nedají,“ řekl svůj názor bývalý zpravodajec s tím, že Bush žil „mimo realitu“ a jeho poradci „jen souhlasně přitakávali“.
Osobně se Nixon stydí za to, co se od svržení Husajna s Irákem stalo. Celý region by podle něj byl v lepším stavu, pokud by zůstal diktátor u moci. Podle knihy bývalého amerického zpravodajce Husajn jej už tehdy varoval, že Američané situaci v Iráku nezvládnou.
Lidštější než v médiích
„Nevyjde vám to a selžete, brzo přijdete na to, že vládnout Iráku není nic lehkého,“ řekl diktátor. Američané podle něj nerozumí irácké mentalitě, neznali jazyk a dokonce neuměli ani předpovídat počasí v Iráku.
Bush hájí invazi do Iráku: Likvidace Saddáma Husajna světu prospěla |
To se i potvrdilo. Režim se sice podařilo svrhnout velmi rychle, ale v zemi vypukly ozbrojené konflikty mezi sunnity a šíity. Docházelo k masivním teroristickým útokům a opakovaně se říkalo, že pro nenávist mezi jednotlivými skupinami hrozil rozpad. Toho nakonec využil Islámský stát.
Podle zkušeností Johna Nixona z výslechů působil Saddám Husajn mnohem lidštěji, než jej popisovala tehdejší americká média. „Byl jedním z nejcharismatičtějších lidí, se kterými jsem se v životě potkal. Uměl být okouzlující, milý, vtipný a slušný,“ popsal svou zkušenost. Zároveň však zakusil i Husajnovu opačnou stránku. Projevoval se mnohdy hrubě, arogantně, protivně a zlomyslně.
Husajn byl také narcista. V podstatě si podle Nixona užíval pozornost, která mu byla věnována. Od počátku však byl i velmi podezřívavý. CIA měla málo co nabídnout na oplátku za Husajnovu spolupráci s vyšetřováním.
