Většina příběhů o kontaktu lidstva s mimozemskou civilizací sleduje jeden ze dvou scénářů: buď dojde ke krvavému střetu, nebo k zásadnímu technologickému pokroku. Celovečerní debut Neilla Blomkampa se těmhle schématům vyhýbá geniálním obloukem. Ukazuje mimozemšťany jako poměrně tupé bytosti, které uvízly na Zemi a živoří v uprchlickém táboře v jihoafrickém Johannesburgu.
Na této premise letos třicetiletý johannesburský rodák Blomkamp před čtyřmi roky postavil krátký snímek Alive in Joburg. Dokumentárně natočená satira na apartheid vedla nakonec k tomu, že autor dostal od režiséra Pána prstenů Petera Jacksona třicet milionů dolarů na celovečerní verzi.
Ta už by s pouhou metaforou rasismu nevystačila. District 9 proto před kameru přivádí Wikuse Van De Merwe - uťápnutého úředníčka nadnárodní organizace MNU, která má "cizince" na starosti. Wikusovým úkolem je koordinovat jejich přesun z titulního devátého okrsku na jiné místo. MNUse však imigrantům nevěnuje nezištně: má zálusk na jejich vyspělou zbrojní technologii. Ta se však dá ovládat jen s pomocí mimozemské DNA. Právě jí se Wikus nakazí. Stane se štvancem, jenž musí hledat útočiště přímo pod svícnem - v Districtu 9.
Jako by film neměl dost originální námět, oslňuje i nápaditým způsobem, jakým lavíruje mezi žánry. Začíná jako dokument, který divákovi elegantně osvětlí situaci -včetně znepokojivých náznaků jejího vývoje (o Wikusovi se mluví v minulém čase). Poté District 9 téměř nepostřehnutelně přejde do "normálního" hraného dramatu, v závěrečné třetině se změní ve špičkovou akční jízdu a nakonec se bezešvě vrátí opět k dokumentu.
Hodnocení LN5 / 5 |
Výsledný žánrový mišmaš je překvapivě soudržný a dává prostor humoru, napětí, velkým emocím i na akční sci-fipřekvapivě vážným momentům. Mnoho motivů sice působí povědomě (divák si vzpomene například na filmy E. T. - Mimozemšťan či Moucha), původnost však spočívá v jejich kombinaci. District 9 dokáže výmluvně vypíchnout pokrytectví velké korporace, které jde pod rouškou "humanitární" akce jen o zisk, a stejně obratně potom ukáže postupnou fyzickou i psychickou proměnu Wikuse. Toho ztvárnil Sharlto Copley tak skvěle, až se jednomu nechce věřit, že jde o první roli člověka, který hercem ani být nechtěl.
Obdivuhodná je vizuální stránka filmu: District 9 vypadá, jako by měl mnohonásobně vyšší rozpočet. Díky natáčení ve skutečném slumu a digitálním efektům, přes něž je Blomkamp mistr, film působí naprosto realisticky. Na postavy "kreveťáků", jak lidé cizincům přezdívají, či jejich loď visící nad městem si divák okamžitě zvykne a začne je brát jako samozřejmost: efekty tu jsou použity služebně a nestrhávají pozornost samy na sebe.
Chválit by se dalo ještě dlouho, film i recenze však musejí někdy skončit. District 9 si naštěstí nechává otevřené dveře do dalšího dílu. Už aby tu byl: z Blomkampova originálního světa se odchází jen velmi neochotně.
