Wagnerová mimo jiné uvedla, že z deseti členů výboru byli pro rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu jen čtyři.
Pokud by se ztotožnil se stanoviskem výboru i Senát jako celek, změna ústavy by nemohla platit. V případě ústavních zákonů totiž Sněmovna nemůže horní komoru přehlasovat.
Ústavní novela je přitom výsledkem kompromisu, který se v dolní komoře parlamentu rodil dlouho. Počítá s tím, že úřad by prověřoval hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má stát nebo územní samosprávné celky alespoň poloviční majetkovou účast. Kontroloři by ale nemohli do společností kotovaných na burze.
Novela ústavy také předpokládá, že se prověrkové pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu rozšíří kromě krajů a obcí také na veřejnoprávní subjekty. Nyní může úřad kontrolovat jen hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.
V případě krajů a obcí by mohl Nejvyšší kontrolní úřad zkoumat jen hospodaření z pohledu zákonnosti, nikoli třeba hospodárnosti.