14. května 2017 18:20 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Severokorejci jsou šťastní, vězni pracují ve světě běžně, říká český příznivec KLDR

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 174Diskuse
Československá delegace v KLDR s místní průvodkyní. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Československá delegace v KLDR s místní průvodkyní. | foto: Lukáš Vrobel
PRAHA Věčný severokorejský prezident Kim Ir-sen by letos v dubnu oslavil své 105. narozeniny. Při příležitosti tohoto výročí se v KLDR konala mezinárodní konference přátel této země, kde nechyběli ani čeští zástupci. Lukáš Vrobel, jeden z členů delegace, si návštěvu Severní Koreje, jedné z posledních totalitních zemí světa, nemůže v rozhovoru pro Lidovky.cz vynachválit, stejně tak její politiku.

Společnost česko-korejského přátelství Pektusan

Občanské sdružení Společnost česko-korejského přátelství Pektusan vzniklo v roce 1999. Jde o společenství Čechů a Slováků, kteří mají přátelský vztah ke KLDR, jejímu lidu a podporují její politiku. Ti zároveň usilují o navázání vzájemných vztahů ve všech oblastech života společnosti.

Zdroj: Oficiální stránky sdružení

Na týdenní návštěvu spojenou s oslavami Kim Ir-senova jubilea odcestovala do KLDR tříčlenná delegace Společnosti česko-korejského přátelství Pektusan tvořená dvěma Čechy a jedním Slovákem. „Jsme organizací přátel KLDR, kteří usilují o dobré přátelské vztahy s touto zemí a zastávají se její politiky, jak vnitřní, tak mezinárodní,“ přibližuje Vrobel uskupení s tím, že jej tvoří řádově desítky členů, kteří zároveň působí v různých komunistických organizacích.

Lidovky.cz: Jak se v Česku buduje vztah ke KLDR?
Především jde o starší členy, kteří pamatují období ČSSR a spolupracovali tehdy s KLDR, například tak, že se podíleli na výchově korejských dětí a studentů. Ti v 50. letech v době Korejské války byli u nás ve větším počtu. Čeští lidé, kteří s nimi pracovali, pak po roce 1990 založili toto přátelství. Máme také několik mladších členů, kteří se k tomu dostali zpravidla přes komunistické hnutí, zájem o socialismus a mezinárodní politiku.

Lidovky.cz: Když jsou členy přátelství převážně starší lidé, nehrozí vašemu sdružení zánik?
Lákání mladých lidí je velký problém všech politických organizací. Mladá generace zdaleka není tak angažovaná, jako byly generace starší. Máme určitou možnost mladé lidi získat pro naši činnost tím, že KLDR je jednak velice medializovaná, démonizovaná a její propaganda působí radikálně. Mladí lidé mají poměrně rádi radikalismus, a proto pro ně může být podpora KLDR přitažlivá. V naší zemi je rovněž mezi mladými odpor vůči proamerické a prozápadní orientaci a v tomto ohledu by je rovněž mohla KLDR, coby země, která se tvrdě vyhrazuje proti západnímu imperialismu, zaujmout.

Výstava kimirsenií v KLDR.
Speciální druh orchideje - kimirsenie.

Lidovky.cz: Co vás osobně přimělo ke vstupu do sdružení přátel KLDR?
K přátelství s KLDR jsem se dostal přes zájem o socialismus, kdy jsem v osmnácti letech vstoupil do komunistického hnutí. V rámci toho jsem se zajímal o teorii socialismu a jeho fungování v dalších zemích. Zpočátku jsem byl jako mnozí komunisté ke KLDR poměrně kritický. Čím více jsem měl možnost ji teoreticky poznávat z oficiálních zpravodajských kanálů, z informací lidí, co tam byli, a od jejích občanů působících v ČR, začínala se mi politika této země líbit a našel jsem k ní vřelý vztah.

KLDR

KLDR je totalitní diktaturou, v níž dochází k porušování lidských práv, které podle mezinárodních organizací nemá jinde ve světě obdoby. V zemi vládne Korejská strana práce, která usiluje o zachování kultu osobnosti okolo zakladatele Kim Ir-sena a jeho nástupce Kim Čong-ila. Ve vládních kruzích dochází pravidelně k politickým čistkám. Vůdce státu k nim přistupuje, pakliže je někdo k politice KLDR neloajální či ji kritizuje.

Lidovky.cz: KLDR je totalitní zemí, v níž dochází k politickým čistkám a k nedodržování lidských práv. Jak ji vnímáte vy?
V současnosti je to nejpokrokovější země na světě. Je to země, která důsledně uplatňuje linii národní nezávislosti, není vázána hospodářsky ani politicky na západní velmoci, na rozdíl od ČR. Současně je to země, která má velmi vyspělý sociální systém založený na společenském vlastnictví, výrobní prostředky jsou v rukou státu nebo družstev. Domnívám se, že ve vnitřní a mezinárodní politice má KLDR nejpokrokovější politický systém na světě. Že propaganda u nás tvrdí něco jiného, je druhá věc, ale my, přátelé KLDR, se na věc díváme takto.

Pracovní tábory v KLDR

Severní Korea vězní statisíce lidí v koncentračních táborech, jejichž existenci zatím dokládají jen satelitní snímky a svědectví uprchlíků. Severokorejci Shin Dong Hyukovi bylo 14 let, když byl přinucen sledovat popravu matky a bratra v koncentračním táboře v KLDR. Shin se v jednom z nejpřísnějších gulagů narodil, utéct se mu podařilo, když mu bylo 22 let.

"Do bratra vypálili devět kulek, matku pověsili," vypráví Hyuk. Popravili je, protože se pokusili o útěk. "Chtěli utéct, smrt byla cenou, kterou za to přirozeně museli zaplatit," říká mladík bez lítosti. Více čtěte zde.

Lidovky.cz: Svědectví lidí vězněných v pracovních táborech považujete za propagandu? Jak se vůbec k tomuto pohledu na KLDR stavíte?
Nevidím v tom nic zvláštního. Zaráží mě, že poměrně značná část lidí u nás je ochotna této propagandě věřit, ačkoliv není vůbec ničím podložena. Svědectví údajných bývalých politických vězňů, kteří údajně utekli z ostře střeženého tábora a nyní vypráví o tom, jaké prožili hrůzy, jsou úsměvná. Myslím, že taková svědectví nemají váhu. Nelze si představit, že by něco takového mohlo existovat. Je zarážející, že takový údajný svědek - když už uteče v této po zuby ozbrojené zemi, o níž se ví, že je velmi střežená – ujde třeba sto kilometrů na státní hranici, aniž by ho někdo zadržel, pronikne přes ostře střeženou státní hranici, emigruje a pak vykládá, jak trpěl. Propagandu těchto údajných utečenců je potřeba brát s velkou rezervou, stejně jako čísla o údajných počtech vězňů v pracovních táborech.

Lidovky.cz: Takže existenci pracovních táborů nepopíráte?
Každá země mě nějaké věznice. Jestli to nazveme pracovními tábory, to je otázka terminologie. Ve světě je běžné, že vězni pracují, na tom není nic zvláštního. Řekl bych, že donucení a represe v KLDR zdaleka nebudou tak silné, jak je u nás tendence tvrdit. Jelikož je společnost velmi monolitní a silně podporuje politiku svého vedení, nejsou tím pádem rozsáhlé síly, které by bylo třeba trestat. Domnívám se, že většina trestných činů, které se tam dějí, je naprosto nepolitického charakteru. Kriminalita v KLDR není velká, protože společnost je velmi disciplinovaná a uvědomělá. Ne všechny západní státy ale mají vztah ke KLDR tak vyhrocený a nenávistný jako Česko.

Československá delegace v KLDR, Lukáš Vrobel uprostřed.

Československá delegace v KLDR, Lukáš Vrobel uprostřed.

Lidovky.cz: Proč myslíte, že tomu tak je?
Domnívám se, že to je podle hesla „bývalý přítel je největším nepřítelem“. Československo KLDR po celé období existence socialismu velmi pomáhalo, zejména v 50. letech, a potom jsme úplně změnili zahraniční politickou orientaci z Východu na Západ. S tím souvisí, že jsme jako stát velmi tvrdě odhodili bývalé spojence, zejména státy, které si uchovaly v nějaké formě vládu komunistické strany.

Lidovky.cz: Jak se snažíte přesvědčit Čechy, kteří nevnímají KLDR jako vy?
Snažíme se tu nenávist vyvracet vlastními články a překlady článků z médií KLDR, které na ni dávají velmi dobrou odpověď. Materiály z KLDR mimochodem k většině těch takzvaných kauz mlčí. Když byl například ve světě velký povyk, že maršál Kim Čong-un údajně nechal popravit zpěvačku, která byla údajně jeho milenkou, byla v KLDR svolána konference uměleckých pracovníků, kde tato zpěvačka přednesla hlavní referát.

Lidovky.cz: Média v KLDR ale přeci nelze vnímat jako důvěryhodná, natož svobodná.
Záleží, jak pojímáme svobodu médií. Myslím, že média v každé zemi slouží vládnoucí moci země nebo tomu, kdo je financuje. Že by se nějaké prostředky zastávaly KLDR nebo že by polemizovaly s protikorejskou propagandou, se u nás také nedočkáme. V KLDR slouží sdělovací prostředky Korejské straně práce a mají svobodu ve smyslu podpory této politiky.

Internet je v KLDR podle Lukáše Vrobela široce rozšířený.

Internet je v KLDR podle Lukáše Vrobela široce rozšířený.

Lidovky.cz: Takže jsou cenzurovány.
Domnívám se, že nikoliv. Spíše se jedná o uvědomělost, kdy autoři jsou si vědomi, co, proč a jak napsat, aby sloužili věci socialismu, což funguje i u nás. Důležité je vidět, že KLDR obhajuje linii národní nezávislosti a to obhajují i její média, kdežto v Česku je to přesně naopak. Zde obhajuje politická reprezentace a její média naprosté politické závislosti, jak na USA, NATO i EU.

Lidovky.cz: V KLDR jste strávil týden. Jak jste viděl život v tamních ulicích?
Ulice jsou velmi živé, neboť lidé nejezdí osobními automobily, spíše veřejnou dopravou, na kolech, případně chodí pěšky, protože velký počet z nich pracuje v docházkové vzdálenosti svého bydliště. Chodník je široký jako běžná vozovka a proudí na něm davy lidí. V ulicích je i mnoho vlajek KLDR, i když není svátek. Vyjadřuje to národní hrdost, projev vlastenectví, v Česku o státní vlajku vůbec nezavadíme. Stejně tak je v KLDR spousta transparentů a agitačních plakátů podporujících Korejskou stranu práce a Korejskou lidovou armádu. Obrazy velkých vůdců jsou prakticky v každé ulici.

Pchjongjang (hlavní město KLDR, zhruba 3 miliony obyvatel, pozn. red.) je navíc neuvěřitelně čisté město. Neumím si představit, že by tam někdo házel odpadky po ulicích nebo maloval něco na zeď. V Praze neuvidíte žádnou zeď, kde by byl metr prázdného místa, který by nebyl popsán nebo posprejován.

Mangjongde, rodiště věčného prezidenta Kim Ir-sena.

Mangjongde, rodiště věčného prezidenta Kim Ir-sena.

Lidovky.cz: V Praze nedohlížejí na pořádek vojáci.
Vojáků je v ulicích KLDR mnoho, ale především proto, že mezinárodní situace je velmi vypjatá. Ačkoliv je v ulicích i poměrně dost příslušníků policie, především dopravní, neviděli jsme, že by někdo dostal pokutu nebo byl třeba zatýkán za nevhodné chování.

Lidovky.cz: Jací jsou Severokorejci?
Bylo na nich vidět, že působí spokojeně. Nejsou nijak uštvaní, znechucení, neviděli jsme žádné konfliktní situace ani hádky. Společnost je velmi spořádaná, chodí po přechodech a naopak nechodí po trávnících. Pochopitelně mají odstup k cizincům z kapitalistických zemí, protože jejich vedení se ke KLDR chová značně nepřátelsky nebo přinejmenším nekorektně. Korejci dobře vědí, že velká část obyvatelstva západních zemí je ovlivněna západní propagandou a tím pádem nemá ke KLDR příliš vřelý vztah. I přes počáteční odstup jsme měli možnost si s nimi dobře popovídat. Jsou to milí a přátelští lidé, naprosto vzdálení tomu, že by chtěli někoho potlačovat a že by snad chtěli ohrožovat a ničit západní svět.

Lidovky.cz: Navštívili jste i jiné město než jen Pchjongjang, abyste měli srovnání?
Pobývali jsme pouze v Pchjongjangu. Takové krátké časové období nestačilo ani k poznání hlavních pamětihodností Pchjongjangu, nebylo by tak vhodné jezdit někam na venkov či do jiných měst.

Čučche

Čučche je idea, kterou se řídí politika KLDR. Je to myšlenka prezidenta Kim Ir-Sena o absolutní soběstačnosti. Vychází z marxismu a leninismu. Její hlavním principem je teze „člověk vše vede a vše rozhoduje“.

Lidovky.cz: Čeho všeho jste se během vaší návštěvy zúčastnili?
Zúčastnili jsme se tří konferencí ohledně ideologie čučche (viz boxík). Navštívili jsme památníky spjaté s Korejskou revolucí, špičkově vybavenou dětskou nemocnici Okrju nebo výstavu orchidejí, takzvaných kimirsenií, kde jsou vystaveny tisíce těchto rostlin s obrazy prezidenta Kim Ir-sena. Účastnili jsme se také tanečních slavností, což je mimořádný zážitek, kdy se sejde zhruba padesát tisíc lidí, kteří společně tančí. Hlavním bodem programu pak byl Den slunce 15. dubna, kdy jsme se zúčastnili vojenské přehlídky na Kim Ir-senově náměstí. V tomto dni jsme navštívili také Palác slunce Kumsusan, mauzoleum, kde leží v prosklené rakvi prezident Kim Ir-sen a vůdce Kim Čong-il. Pro běžné turisty toto mauzoleum není přístupné. Současně jsme na tribuně během prohlídky viděli Kim Čong-una. Jsme tak jediní, nebo jedni z mála občanů Česka, kteří viděli všechny vůdce.

Lidovky.cz: Co jste prožíval, když jste viděl Kim Čong-una?
Především jsem vnímal tu atmosféru. U nás je tendence říkat, že nadšení korejského lidu pro Kim Čong-una a pro jeho politiku je vynucené, hrané. Když ale člověk viděl na tribunách tisíce lidí a potom na náměstí na manifestaci pracujících možná milion, viděl to obrovské nadšení, když maršál Kim Čong-un obcházel a mával lidem, kteří tleskali a skákali radostí, bylo zřetelné, že to je velmi opravdové.

Lidovky.cz: Není to zkrátka tím, že lidé nemají jinou možnost? Jakýkoliv odpor by byl vzápětí potrestán.
Kdyby někdo o nějaký odpor usiloval, tak by ho prováděl. Není možné, že by v žádném případě nemohl jakýkoliv odpor existovat. Pokud by někdo ozbrojený odpor organizoval, tak by byl stejně jako v každém jiném státě potlačen. Na druhou stranu, pokud by podpora vedení nebyla opravdová a značná část obyvatel chtěla jinou volbu, chtěla by žít jiným způsobem, tak by na manifestace určitě nechodila nadšeně skákat a tleskat. Dejme tomu, že by tam došli z donucení, ale zdaleka by neprojevovali takové nadšení, které lze stěží vynutit násilím.

Lidovky.cz: Zmínil jste, že jste navštívili také výstavu kimirsenií. Můžete tuto rostlinu přiblížit, je něčím specifická?
Kimirsenie je druh orchideje tmavě růžové barvy, který byl vyšlechtěn na počest Kim Ir-sena. Další specifickou rostlinou je kimčongílie, což je begónie pojmenovaná po Kim Čong-ilovi, která mimo jiné získala první cenu na festivalu Flora Bratislava v roce 1991. Není to tedy otázka nějakého kultu, ty květiny jsou uznávány mezinárodně.

Atmosféru na výstavě kimirsenií dotvářejí obrazy prezidenta Kim Ir-sena.

Atmosféru na výstavě kimirsenií dotvářejí obrazy prezidenta Kim Ir-sena.

Lidovky.cz: Dočkal se takové cti už i Kim Čong-un, nebo si ji musí nejprve něčím zasloužit?
V současnosti květina pojmenovaná po maršálu Kim Čong-unovi není, do budoucna ale nelze vyloučit, že nějaká taková bude. Úcta projevovaná ke Kim Čong-unovi není na stejné úrovni jako k zemřelým vůdcům, jimž jsou projevovány větší pocty. Kim Čong-un například není zobrazován na obrazech na budovách nebo v místnostech, vždy jde o obrazy Kim Ir-sena nebo Kim Čong-ila.

Lidovky.cz: Vede podle vás Kim Čong-un KLDR dobře?
U nás panuje představa, že jde o autokratického vůdce, který o všem rozhoduje sám podle toho, jakou má zrovna náladu. Pokud by politika KLDR takto fungovala, nemohla by se tak dlouho udržet. V KLDR funguje kolektivní vedení, v čele státu je Korejská strana práce, což je masová strana. Nejvyšší funkce Kim Čong-una jsou funkcemi volenými.

Lidovky.cz: A pokračuje v diktatuře, kterou nastolili a rozvinuli jeho předchůdci?
Kim Čong-un má velmi dobře zvládnutou otázku propagandy, nejen vnitřně. Možná dokonce lépe než tomu bylo v předchozích letech. Dokáže zaujmout veřejné mínění, žádná země takové malé velikosti není v hledáčku médií tak často. Nemůžu hovořit o tom, že bych viděl nějaké nedostatky. Je to člověk na svém místě a dělá politiku velmi dobře a účinně.

Člen společnosti Pektusan Lukáš Vrobel v KLDR.

Člen společnosti Pektusan Lukáš Vrobel v KLDR.

Lidovky.cz: Co na vás v KLDR zanechalo největší dojem?
Myslím, že to byl především pohled na tu společnost. Vidět šťastné lidi v ulicích a na náměstích, kteří jsou spokojeni a na naše poměry dobře oblečeni, není v Česku zdaleka obvyklé. Je tam vidět obrovská ukázněnost, kolektivismus, nadšení a štěstí. U nás je KLDR líčena jako společnost velmi represivní, jeden velký pracovní tábor, kde jsou lidé nešťastní, ale podle toho, co jsem měl možnost vidět, je tomu jinak. Teze, že se tam pracuje do roztrhání těla, zdaleka nejsou pravdivé. Lidi, kteří chodili do práce, nepůsobili dojmem uštvaných, upracovaných nebo hladových.

Lidovky.cz: Je to tedy dle vás ideální země pro život?
Ideální není z hlediska mezinárodní situace, kdy tam neustále hrozí nebezpečí vojenského konfliktu. Projevují se tam samozřejmě důsledky blokády. Ohledně moderních technologií není dostupné vše tak, jak by mohlo být. Mnoho finančních prostředků se musí věnovat na obranu, tím pádem v některých oblastech rozvoj zaostává.

Lidovky.cz: Chybí Severokorejcům něco?
Když o sobě Korejci tvrdí, že jsou nejšťastnější zemí na světě, myslím, že jsou blízko pravdě. Stát se o ně dobře stará. Je zajištěno bezplatné zdravotnictví a školství, což v západních zemích zdaleka není obvyklé. Je zajištěno velice levné, téměř bezplatné bydlení, kdy jsou přidělovány byty podle místa zaměstnání. Neexistuje nezaměstnanost a bezdomovectví. Příjmy jsou samozřejmě poměrně nízké, úměrné tomu, že nejsou vysoké výdaje. Společnost však není orientovaná tak konzumně, takže tohle není záležitost, která by občanům KLDR vadila. Mají jiné hodnoty než hromadění majetku.

Lidovky.cz: Říkal jste, že občané KLDR jsou vůči cizincům velmi obezřetní. Čekaly vás při příjezdu do země zvláštní bezpečnostní kontroly?
Překvapilo nás, že kontrola na letišti v Pchjongjangu při příletu i odletu byla mnohem méně důkladná než na letišti v čínském Pekingu. O nějakých tvrdých a důkladných kontrolách nemůže být řeč. Šíří se informace, že mobilní telefony a jiné prostředky elektronické komunikace jsou zabavovány, s ničím takovým jsme se nesetkali.

Občané KLDR s mobilními telefony.

Občané KLDR s mobilními telefony.

Lidovky.cz: Turismu ale země příliš otevřená není.
Návštěvu KLDR doporučuji jak ostatním příznivcům, tak i běžným komerčním turistům, kteří přátelé země nejsou. Mohu je ubezpečit, že zde zažijí služby pro turisty na mimořádné úrovni. Musí počítat s tím, že turistika je organizovaná, chodí se ve skupinách s průvodcem. To, že mají průvodce neustále po ruce, je ale věc, za kterou by se v západních zemích nedoplatili.

Lidovky.cz: Plánujete do budoucna, že by zástupci KLDR na oplátku navštívili naší republiku?
Spíše si myslím, že nikoliv. Nemyslím si, že by občané KLDR mohli v naší republice vidět nějakou inspiraci. Myslím, že v zahraničních zemích nemají nic, co by viděli inspirativního. Lepší podmínky pro trávení volného času a svou rekreaci mají uvnitř vlastní země.

Lidovky.cz: A z čeho podle vás můžou čerpat inspiraci Češi?
Především v organizaci společnosti, která je organizovaná na principu kolektivismu, to je zásadní odlišnost. Nám tu od roku 1989 vše funguje v duchu naprostého individualismu, projevuje se tu kariérismus a sobectví. Nelze předpokládat, že bychom něčeho takového tady mohli za kapitalismu dosáhnout.

  • 174Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.