Šokující teorie vychází z dokumentů komunistické Státní bezpečnosti, které byly doposud historiky považovány za nehodnověrné.
POHNUTÉ OSUDY: Jana Masaryka vysvobodila až smrt. Šlo o sebevraždu nebo vraždu? |
Jan Bydžovský se k podílu na vraždě Jana Masaryka doznal v lednu 1950 poté, co byl pět měsíců vězněn. Doposud se předpokládalo, že toto „doznání“ má stejně malou hodnotu jako „doznání“ dalších obětí politických procesů 50. let. Jandečková ale dokládá, že přestože byl na Bydžovského vykonáván psychický a fyzický nátlak, k vraždě Jana Masaryka se doznal spontánně. Doznání navíc podle dochovaných dokumentů vyšetřovatele překvapilo a stalo se předmětem rok a půl trvajícího státněbezpečnostního prošetřování, v jehož rámci bylo navrženo vyšetřování smrti Jana Masaryka znovu otevřít. K tomu však nakonec nedošlo a režim setrval na tvrzení, že šlo o sebevraždu.
Vyšetřování Jana Bydžovského i následné prošetřování jeho výpovědí provázela podle Jandečkové řada podivných okolností. Ve své výpovědi o provedení vraždy Bydžovský uvedl některé detaily týkající se Masarykova služebního bytu v době jeho smrti, které by nemohl znát, pokud by na místě skutečně nebyl.
Jan Bydžovský - Masarykův vrah?
Bydžovský se podle vlastních slov upsal v roce 1942 ke spolupráci s britskou tajnou službou. Po komunistickém převratu si jej prý zavolal generální sekretář ministerstva Arnošt Heidrich, také agent britské tajné služby, a oznámil mu, že Masaryk má být na její přání odstraněn, protože odmítá odjet do Londýna. Samu vraždu prý Bydžovský spáchal s plukovníkem Františkem Fryčem. Tento bývalý zpravodajec, člen legendárního týmu Františka Moravce, který odletěl těsně před německou okupací do Londýna, byl v té době také ve vazbě StB, s výpovědí Jana Bydžovského však nebyl kupodivu nikdy konfrontován.
Svou výpověď Bydžovský později několikrát měnil a za spolupachatele označoval i jiné osoby. Při vlastním soudním procesu v březnu 1951 nepadlo o Masarykovi ani slovo a Bydžovský byl odsouzen na 18 let jen za vyzvědačství. Když Generální prokuratura v roce 1968 prošetřovala smrt Jana Masaryka, vyslechla i Jana Bydžovského, který svou výpověď z roku 1950 označil za vynucenou.
Záhadná smrt Jana Masaryka se stala před rokem 1989 i po něm předmětem několika oficiálních vyšetřování, aniž by byla objasněna. Kromě mnoha historických studií či vzpomínek je předmětem také více či méně fantasmagorických teorií, z nichž jedna z posledních například tvrdí, že byl zabit jeho dvojník a Masaryk sám dožil v jednom kibucu.
Historici jsou skeptičtí
O tom, že kniha Václavy Jandečkové do tohoto ranku nepatří, svědčí nejen její opatrně formulované závěry, ale také to, že s ní spojili jméno tři renomovaní historici. Igor Lukeš k ní napsal předmluvu a společně s Václavem Veberem ji lektoroval, Milan Drápala se stal jejím odpovědným redaktorem.
Ani jeden z nich však není o teorii Václavy Jandečkové přesvědčen. „Nevyloučil bych, že na jejích teoriích může být mnoho pravdy, a i kdyby nebylo, pak její přístup může ukázat, kterým směrem se v budoucnu vydat,“ opatrně píše v předmluvě Igor Lukeš z Bostonské univerzity.
Skeptický je i Milan Drápala z Ústavu pro soudobé dějiny, který však na druhé straně připomíná i „podivné okolnosti“ kolem Bydžovského – „kromě těch samotných výpovědí a jejich nejasného vysvětlování třeba vysoké vyznamenání pro jeho otce a působení bratra na vysokém ministerském postu v době jeho věznění za špionáž“. Jako naprosto nevěrohodnou označuje teorii Václavy Jandečkové Václav Veber, podle něhož je třeba Bydžovského „doznání“ vykládat v kontextu sovětských příprav na třetí světovou válku, „která musela mít i nějaký mediální ohlas a vražda ministra provedená britskou tajnou službou by se k tomu náramně hodila“.
Teorie udivuje i spoluautora zatím nejrozsáhlejšího životopisu Jana Masaryka Michala Koláře. „Myslím, že britská tajná služba u nás po válce nebyla zase tak moc aktivní, monitorovala situaci a pak byla překvapena jejím rychlým zvratem. Masaryk měl skvělé kontakty s nejvyššími britskými kruhy a jeho smrt vyvolala právě v Británii největší odezvu. Proč by ho chtěli zabít, to mi není vůbec jasné,“ říká Kolář.
Těmto typům námitek čelí Jandečková argumentem, že skutečným osnovatelem vraždy nemusela být britská tajná služba, ale sovětští agenti v ní infiltrovaní. Kromě toho, že sovětští „krtci“ v britských tajných službách tehdy skutečně působili – šlo o proslulou „cambridgeskou pětku“ v čele s Kimem Philbym –, jde však o čirou spekulaci, kterou nepodporuje žádný hodnověrný fakt.
Rozhovor: Byla to vražda v režii zpravodajcůVáclava Jandečková (*1974) zdůrazňuje, že prezentuje jen hypotézu, jež má vyvolat další výzkum. LN Opravdu považujete za možné, že Jana Masaryka zabil Jan Bydžovský na domnělý příkaz britské tajné služby? Skutečně se nedokážu zbavit pocitu, že Jan Bydžovský se buď vraždy v nějaké roli zúčastnil, nebo o způsobu odstranění ministra zahraničních věcí věděl. Pokud to byla vražda, a já jsem o tom přesvědčena, zcela jistě ji neprovedla jedna osoba. Stojím si za tím, že to v tom případě byla důmyslně promyšlená operativní akce zpravodajských důstojníků, kteří využili důvěřivosti a snad i naivity třetích osob z Černínského paláce. Jan Bydžovský tvrdil, že byl vydírán, a také opakovaně vypovídal, že vraždu neprovedl sám; už během druhé světové války pro zpravodajské služby pracoval a cítil se být vojákem. Pokud chtěl ochránit sebe a svou rodinu, mohlo to být tak, že za dané situace prostě neměl na výběr... Tedy alespoň řada indicií tomu nasvědčuje, ale prokázat to nelze. LN Když pomineme „doznání“ Jana Bydžovského, které později popřel, jaký je nejsilnější argument pro vaši hypotézu? Snad nejsilnější argument, který mě v této chvíli napadá, je fakt, že Státní bezpečnost – navzdory ukončení výslechů Jana Bydžovského v souvislosti s jeho výpověďmi o provedení údajné vraždy – odstartovala na jiném útvaru své vlastní tajné přešetřování těchto šokujících informací. To trvalo více než rok a půl! Co bylo ale jistě nečekané, po vypracování nejrůznějších posudků byla tato interní revize ukončena návrhem s uvedením konkrétních kroků pro došetření kauzy Jana Masaryka, včetně provedení rekonstrukce vraždy právě podle „svědectví“ Jana Bydžovského. Návrh však zamířil do ztracena. Pokud by stopy vedly na Západ, a ne na Východ, jistě by celé kauzy bylo využito k propagandistickým účelům. LN Bydžovský podle vás vraždil Masaryka, protože si myslel, že mu to nařídila britská tajná služba. Ale jaký mohla mít SIS zájem v březnu 1948 na fyzickém odstranění politika, který byl znám skvělými osobními vztahy k britskému politickému establishmentu? Kladete otázku způsobem, jako bych čtenáře ve své knize přesvědčovala, že Jan Bydžovský byl spolupachatelem vraždy, ale tak to přece není. Pouze upozorňuji na opomíjené souvislosti, fakta a nabádám k dalšímu výzkumu/vyšetřování. Motiv z britské strany bychom samozřejmě hledali jen těžko. Na poúnorový vývoj v Československu se však nemůžeme dívat dnešníma očima. Všudypřítomný strach, pronásledování, obavy o holý život... Kdo si tohle dnes u nás dokáže jen představit. Já se snažím přemýšlet způsobem, jakým tehdy uvažovali elitní zpravodajští důstojníci (navíc agenti sovětských zvláštních služeb), a pokouším se vžít do role Jana Bydžovského, který ve vazbě Státní bezpečnosti nebyl v záviděníhodné situaci. Po zevrubné analýze mi z toho vychází, že Jan Bydžovský nemusel rozpoznat, kdo ve skutečnosti příkaz vydal, přece jen podle jeho slov za ním přišel jeho nadřízený, muž, kterému všichni důvěřovali a o kterém byl přesvědčen, že je nejvýznačnějším členem britské tajné služby na ministerstvu zahraničí... Už tím, že se o vražedném záměru dozvěděl, mu šlo o život. Dokážu si představit, že přemýšlením nad motivem se asi příliš nezabýval. |
