Štědrá Hajnovka. Vinohradská restaurace, která stojí za návštěvu

Restaurant se nachází v novorenesančním domě na rohu ulic a Italská Vinohradech. Je to podnik s historií sahající do začátku 20. století, pojmenován byl, jak bylo v té době zvykem, podle dnes už zaniklé usedlosti Hajnovka. Pamětníci si vybavují oblíbenou tančírnu, která sem kdysi do přilehlého sálu přitahovala milovníky dechovky z celé Prahy. Restaurace byla také vždy oblíbeným místem pracovníků Československého, dnes Českého rozhlasu, není tedy divu, že v jeho prostorách vznikl nejeden nápad na rozhlasový pořad.

Playlist jako vzor

Dnešní podoba podniku vznikla propojením dřívější restaurace a formanky, která byla přístupná z Italské ulice. Vstupuje se přímo z nároží do výčepu s dominantními mosaznými pivními stolicemi a několika barovými stolky. Napravo se jde do prostorného nekuřáckého křídla, vlevo je křídlo kuřácké, zhruba stejné velikosti, s vestavěnou galerií z kovové konstrukce se zalomeným dřevěným schodištěm. Interiér navozuje dojem moderní pivnice, podlahy jsou v kombinaci dřeva a pálených keramických dlaždic, solidní nábytek z tmavého dřeva. Pod okny lavice, velké stoly a pohodlné židle. Část stěn je obložena tmavým režným cihlovým zdivem. Zachované štukování u stropu a zrcadlové klenby pak připomínají, že se nacházíme ve slušném vinohradském restaurantu.

Osvětlení skýtají v denní dobu velká okna s půlkruhovým nadpražím, večer pak svítidla na meziokenních pilířích a rozměrné kruhové lustry, dávající rozptýlené světlo. Poklidnou a neuspěchanou atmosféru podtrhují kolony aut za okny, líně se plazící Vinohradskou třídou směrem k muzeu, stejně jako příjemná a nevtíravá reprodukovaná hudba. Playlist z Hajnovky by ostatně mohl být dobrým vzorem pro většinu rozhlasových stanic, jak volit hudbu středního proudu, aniž by posluchač propadal zoufalství a touze hudbu umlčet.
 Současný majitel Pavel Provazník vede zrekonstruovaný podnik od léta 2013. Jeho důvod k podnikání v gastronomii byl kuriózní.

Jako dodavatel masa pro řadu pražských podniků se domníval, že své prvotřídní maso ne všude umějí upravit do dokonalého výsledku, a tak se rozhodl, že se o to pokusí ve své vlastní restauraci. Zaměřil se na tradiční českou kuchyni s velmi lehkou mezinárodní inspirací. Byla to trefa do černého. V poledne tu v rámci denní nabídky připravují jídla, která by se dala nazvat retroduchem jídelny. Nabízí se tu polévka a zpravidla pět jídel jako falešná svíčková s křenovou omáčkou a pažitkovými bramborami, holandský řízek s bramborem nebo záhorácký závitek s domácím bramborovým knedlíkem (v ceně 80 až 110 korun).

Stálý lístek má tři předkrmy, dvě polévky, jídla k pivu jako utopence, nakládaný hermelín, tatarský biftek nebo pečená vepřová žebírka, vše podle vlastních receptů. Dále jsou na něm speciality české kuchyně, a to opravdu ty nejosvědčenější – pečená kachna, svíčková na smetaně, hovězí guláš, smažené řízečky a smažený sýr. A najdete tu i těstoviny, noky, převážně grilovaná hlavní jídla a teplé i studené dezerty.

Jako předkrm jsme si dali rozpečený kozí sýr s marinovanou hruškou, rukolou, listy salátu a praženými dýňovými semínky (109 Kč), podávaný s výborným domácím chlebem. Lehké a chuťově bohaté. Z denní nabídky jsme vybrali žampionovou polévku (29 Kč) slušné úrovně a francouzské brambory (79 Kč), nepříliš komplikované, zato s libovým uzeným masem. Přesně typ jídla, které obědového zákazníka uspokojí a vede k rychlé obrátce židle. Ve stálé nabídce nás zaujala pečená kachna na kmínu s houskovým a bramborovým knedlíkem, bílým a červeným dušeným zelím (169 Kč). Úprava nepochybně vycházela z receptu kuchařské učitelky našich babiček Marie Sandtnerové, kůžička nebyla křupavá, ale měkká, maso se skutečně rozplývalo na jazyku. Nejchutnější položkou však byla vepřová líčka v červeném víně, s jemnou bramborovou kaší, restovanou uzenou slaninou, listovým špenátem, sultánkami a cibulkou (209 Kč). Pochoutka a zároveň důkaz, že přípravě masa tu skutečně věnují mimořádnou péči.

Pro účetního i mistra zvuku

V pivní nabídce stojí na prvním místě tankový Pilsner Urquell, který vám tu natočí i jako tuplák, šnyt, hladinku či mlíko. Dále tu dostanete černého velkopopovického kozla a nealkoholický Radegast Birell. Víno zde nabízejí dokonce i sudové – vlašský ryzlink a modrý portugal z vinařství Baloun Velké Pavlovice, v lahvových vínech tady pak mají poměrně bohatý výběr moravských (200–600 Kč) i světových vín (300–800 Kč).

Obsluha je velice pohotová a přesná, neostýchá se přitom zavést zasvěcený rozhovor na téma, které neodbíhá od hlavního tématu, tedy objednávky jídla. Připočteme li k tomu velikost porcí, tak návštěvník, ať už pan účetní, lékárník, řídící učitel, nebo třeba mistr zvuku musí mít pocit, že na Hajnovce mu přejí. Což je přesně to, co má slušný vinohradský restaurant nabízet.