V nitru Llewyna Davise (r. Ethan a Joel Coenovi, premiéra 20. 2.)
Ethan a Joel Coenovi se stali filmařskými klasiky, přesto ale pořád dovedou překvapovat. Jejich patnáctý celovečerní projekt, který loni získal Velkou cenu poroty na MFF v Cannes, není žádná barvitá ujetina typu populární komedie Big Lebowski. V nitru Llewyna Davise je nostalgický, úsporný, krutý a nádherný film, pokud hořké vyprávění o „neseriózním“ muži, který si svůj nešťastný osud plně zaslouží.
Celá recenze zde: |
Fair Play (r. Andrea Sedláčková, premiéra 6. 3.)
Film režisérky Andrey Sedláčkové se vrací do osmdesátých let, kdy byli mnozí vystaveni pokušení zaprodat komunistickému režimu duši – a někdy i tělo. Snímek nabízí poctivý ponor do přízračné situace doby, kdy odolat pokušení a zachovat si čisté svědomí bylo možná svým způsobem obtížnější než kdy jindy. Snímek vyslala ČFTA do bojů o Oscara, do užšího výběru však nepostoupil.
Recenze |
Přežijí jen milenci (Jim Jarmusch, premiéra 27. 3.)
Upírský film pojatý jako úvaha o krizi světa, jenž se v touze po omlazení vzdal souvislostí, hodnot i paměti. Romace o dvou nemrtvých milencích ve stylu klasika amerického nezávislého filmu Jima Jarmusche nepostrádá humor, nabízí ale především nostalgickou podívanou povýšenou na filmovou meditaci. Upírský film pojatý jako úvaha o krizi světa, jenž se v touze po omlazení vzdal souvislostí, hodnot i paměti.
Recenze |
Cesta ven (Petr Václav, premiéra 20.5.)
Poctivý film o problematickém soužití Čechů s Romy natočil po patnáctileté odmlce ve Francii žijící Petr Václav, který jím pozvedl hlas, který v českém filmu už dlouho nezazněl. Obrací se v něm k několikerému publiku - Romům chce poskytnout obraz jejich komunity, s nímž by se mohli ztotožnit, ostatním se pokouší nabídnout vhled do situace člověka odsouvaného na okraj, a světu předkládá znepokojivý klinický obraz české společnosti jako celku.
Rozhovor s režisérem: |
Ida (Paweł Pawlikowský, premiéra 17. 7.)
Film v Británii žijícího Poláka Pawła Pawlikowského se filmařsky vrací do 60. let a historicky k traumatům, která sahají ještě hlouběji. Příběh osmnáctileté novicky Anny, která se před složením řeholních slibů setká se svojí neznámou tetou Wandou a postupně objevuje krvavá tajemství své rodinné i národní historie, získal cenu Evropské filmové akademie za nejlepší film, za režii a scénář.
Rozhovor s režisérem: |
Chlapectví (Richard Linklater, premiéra 14. 8.)
Film natáčel americký nezávislý režisér s přestávkami celých dvanáct let. Sleduje v něm proměnu svého hrdiny (a jeho představitele Ellara Coltranea) od raného dětství do dospělosti. Film postrádá nejen klasický příběh, ale i dramatické zvraty, přesto je fascinující jedinečným způsobem, jakým ukazuje pomíjivost a neúprosné plynutí času.
Recenze: |
Zmizelá (David Fincher, premiéra 2. 10.)
Snímek režiséra Finchera blancuje mezi temným krimithrillerem a cynickou komedií o vztazích. Drama o zmilezé manželce a jejím podezřelém manželovi drží diváky mistrně v šachu, vyprávění ale nabízí i sociálně kritický tón.
Recenze |
Interstellar (Christopher Nolan, premiéra 6. 11.)
Jeden z nejočekávanějších snímků roku sice některé příznivce režiséra úspěšné batmanovské trilogie zklamal, přesto stojí za zhlédnutí. Nolanovi se v této sci-fi podařilo stvořit obrazově a prostorově fascinující svět, odkazující mim ojiné ke slavné Kubrickově Vesmérné odysey a podle některých kritiků snese srovnání i s díly Terence Malicka či Andreje Tarkovského.
Leviatan (Andrej Zvjagincev, premiéra 13. 11.)
Film režiséra Andreje Zvjaginceva podává sugestivní obraz novodobého ruského absolutismu. Moralita o právech jedince a jeho konfliktu s všeobjímající mocí je vystavěna na příběhu automechanika Kolji, žijícího u severoruského městečka u Barentsova moře a nuceného střetnout se s místní autoritou v boji o svou existenci. Leviatan ve svém příběhu svébytně zrcadlí i celou pohnutou ruskou historii, od samoděržaví přes bolševický teror až po současnou fascinaci státní mocí pokrytecky podepřenou náboženským patosem.
Recenze: |
Příběh Marie (Jean-Pierre Améris, režie 11. 12.)
Jak se dorozumět s člověkem, který od narození neslyší ani nevidí? O tom, jak se to ve Francii na konci 19. století povedlo mladé jeptišce, vypráví film režiséra J.-P. Amérise. Kromě jiného přináší poselství o tom, že autenticky prožívaná víra v Boží prozřetelnost nemusí stát v cestě lidským citům ani pokroku, ba naopak může být hnací silou rozvoje.
Recenze: |