Dnešní intelektuálové podle něj vesměs soudí, že je možné sloučit demokracii a sociální smír a redukovat spravedlnost na rovnost šancí, protože bez kapitalismu si vývoj nedovedou představit. Hodně k tomu přispěl krach komunismu, uvedl v rozhovoru pro ČTK jeden z předních mužů sametové revoluce.
"Oni uvažují racionálně a chápu, že vlastně došlo k příklonu inteligence k liberalismu zvlášť pod tlakem odstrašujícího příkladu (komunistické) totality a jejích zločinů proti lidskosti, tak kdo by za tím stál," soudí Komárek, který byl zhruba 45 let členem komunistické strany, než se přiklonil k sociální demokracii po jejím obnovení po listopadu 1989.
Valtr KomárekJe český ekonom a politik. Vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. Pražského jara. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a v prosinci se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy. |
Moderní intelektuálové umí využívat konzumní společnosti
Komárek má pochopení pro inteligenci, která se chce podílet na výhodách konzumní společnosti. Zatímco pro klasického levicového intelektuála bylo příznačné společenské poslání a oběť, pro nynějšího se stalo normální brát vysokoškolské vzdělání spíš jako předpoklad k většímu výdělku a lepšímu společenskému postavení, než "aby lkal nad stavem společnosti a sociální nespravedlností za velmi nízký peníz".
Třídní hlediska a antagonismy by podle Komárka pro dnešní společnost nebyly přínosem. Předpoklad Karla Marxe, že s rozvojem kapitalismu a růstem produktivity práce poroste nezaměstnanost, se totiž nepotvrdil. Prostý dělník se naopak "dostal do automobilu, k domu". Intelektuál dnes proto nemá jasný důvod bojovat proti "vyhraněným nespravedlnostem", dodal.
Přesto si ale Komárek myslí, že stojí za diskusi sociálnědemokratický model evropského sociálního státu, ke kterému existuje už předobraz z 30. let minulého století ve Švédsku, a který se dosud udržuje v celé Skandinávii.
Je možné diskutovat o tom, zda to je ještě kapitalismus. Poukázal na to, že jsou různé druhy kapitalismu, od dickensovského s pracujícími dětmi, žebráky či bezdomovci na ulicích až po velmi osvícený současný americký kapitalismus nebo zčásti mafiánský český kapitalismus, ale i částečně socializovaný kapitalismus norský.
Návrat ke komunismu je nereálný
Společenský euroatlantický vývoj jde podle Komárka spíše cestou rozvíjení demokracie při snaze o hospodářskou prosperitu bez velké sociální nerovnosti. Za rozhodně nereálný považuje návrat ke komunismu, naopak za možnou má sociálnědemokratickou cestu. Za nešťastný pokládá Komárek i model politických stran soupeřících o moc. Pozoruje, že intelektuálové od něj utíkají a raději se věnují nějaké činorodé práci. Výzvou je diskuse o dalším rozvoji demokracie, dodal. Obrovská výzva se podle Komárka rodí s ekonomickou krizí. Je jí asociální chování velkých bankéřů a manažerů, kteří si myslí, že už jsou tak bohatí, že si můžou dělat, co chtějí, bezostyšně okrádají a ožebračují miliony lidí, a nechají za to pykat společnost, zatímco sami vydělávají miliardy.
Svět je v takovém kvasu a diferenciaci forem, že dělení na kapitalismus a socialismu ztrácí aktuálnost a odchází do historie, míní Komárek. Výzvami, které zajímají inteligenci, jsou spíše krize hospodářské prosperity a společenského blahobytu, protože inteligence chce mít na konzumní společnosti svůj podíl.
Komárek nevyloučil ani retardační tendence. Vést by k nim mohl růst moci velkých celosvětových korporací, které nemusejí respektovat parlamenty a mohou si koupit politiky. Roli by v tom mohly sehrát státně-kapitalisticko-komunističtí giganti, například Čína. Podotkl, že některé prognózy předpovídají přerozdělení moci ve prospěch Číny, kdy bude Evropa zatlačena do pozice outsidera, až po atomovou válku mezi USA a Čínou uprostřed 21. století. Svět bude v takovém pohybu a kvasu, že je otázkou, jakou úlohu v něm sehraje inteligence, uzavřel.