Lidovky.cz: Protivládní protesty v Kyjevě přerostly v průběhu dvou měsíců ve skutečnou revoluci. Jejím symbolem se stalo centrální kyjevské náměstí Nezávislosti neboli Majdan. Co pro Ukrajince znamená?
Musíme si uvědomit, že dnešní Ukrajina není právním státem. Speciální policejní složky Berkut překračují své pravomoci a porušují zákony, které definují jejich působnost. Ukrajinské soudy demonstrují pohrdání právními principy a svrchovanosti práva. Advokáti a jejich klienti jsou bezmocní vůči zvůli soudců a prokurátorů. Prezident Janukovyč už od svého nástupu do prezidentské funkce neustále porušuje ústavu, parlament rozhoduje o zákonech bez potřebných rozprav, bez toho, aby se poslanci s navrhovanou legislativou vůbec seznámili. Jen ony tolik diskutované restriktivní zákony, které parlament přijal 16. ledna, podle ukrajinských ústavních právníků porušovaly dvanáct ústavních norem. Asociační dohoda, jež měla být v listopadu podepsána, byla pro Ukrajince nadějí, příslibem budoucích reforem. Když byla tato naděje zmařena a na dodatek brutálně a nesmyslně potlačena klidná demonstrace mladých lidí, došla jim trpělivost a vyšli do ulic.
Lidovky.cz: Od Oranžové revoluce letos uplyne deset let. I tehdy v ulicích protestovaly masy lidí, jenže ve světle současného dění se téměř zdá, že zbytečně...
Ve srovnání s rokem 2004 je tu jeden obrovský rozdíl – tehdy měli lidé jasný cíl a tím bylo opakování voleb. Toho se domohli. Výsledkem byla změna jednoho politika, kterého odmítali přijmout za prezidenta za jiného. Dnes nastoupilo poučení z roku 2004. A protestující se nedomáhají pouze změny personálií. Žádají změnu systému. Majdan odmítá nejenom nynější vládu, on bezvýhradně nedůvěřuje ani představitelům opozice, neboť většina z nich už v parlamentu nebo ve vládě působila a zásadní změny nepřinesla. Obraz, že proti sobě dnes stojí dvě politické síly v podobě Janukovyče a opozice, tedy není přesný. Těch hráčů je tam více. I Majdan představuje jednu z důležitých sil, která funguje po svém. Bohužel jej ignoruje jak prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč, tak i evropští lídři.
Kyjevská ulice Hruševského, centrum protivládních protestů. Barikády demonstrantů vs. policejní kordon.
Lidovky.cz: Nicméně odrazem systému jsou politici. Nenávist vůči Janukovyčovi a tomu, co představuje, se podle všeho rozšířila po celé Ukrajině.
Janukovyč samozřejmě je symbolem, a nikoli neprávem. To, čeho se v posledních dvou letech dopouští, je bezprecedentní, a odpor vůči němu Ukrajinu skutečně sjednocuje. V této souvislosti bych ale ráda upozornila na to, že tuto ukrajinskou revoluci provází brutální informační válka, v rámci které je i snaha přestavovat akcenty, zaměňovat témata, rozeštvávat proti sobě etnika. V důsledku pak nevidíme statisíce klidných demonstrantů, ale všudypřítomné extremisty, banderovce a fašisty. Odvádí se pozornost od dneška a mluví se o historii, samozřejmě s naprostou neznalostí věci. Jde o klasickou technologii, jež manipuluje s veřejným míněním. Když se hovoří o tradičním ukrajinském antisemitismu, zapomíná se uvést například, že útoky na Židy v Ukrajině jsou nesrovnatelně nižší než v západní Evropě. Když se mluví o etnické nesnášenlivosti, tak se zase zapomene uvést, že na Majdanu jsou zastoupena prakticky všechna etnika, jež v zemi žijí – vzpomeňme si, že jednou z prvních obětí protestů byl Armén Serhij Nigojan, k protestům se připojili představitelé židovské obce, krymští Tataři. Tyto technologie zabírají, jak na území Ukrajiny, tak i za jejími hranicemi
Lidovky.cz: Kdo tuto informační válku vede?
Angažují se v ní všechny strany současného konfliktu i ty vnější, manipulací s fakty se snaží ukázat jednu ze stran v lepším světle a dosáhnout výhodnějších vyjednávacích pozic. Ukrajinský informační prostor je již dlouho zaplněn dezinformacemi, falešnými zprávami a skrytou reklamou. Manipulace a zkreslování jsou všudypřítomné. Ani důvěryhodná média nejsou zcela spolehlivá – často je napadají hackeři, a přestože jejich falešné zprávy jsou brzy odstraněny, škodu napáchat stihnou. Jediný způsob, jak s tím bojovat, je být nesmírně opatrný a veškeré informace si ověřovat.
Lidovky.cz: Vraťme se ke vztahu Majdanu a politické opozice. Jaká je šance, že ze strany opozice vzejde skutečné řešení krize?
Na to bohužel nedokážu odpovědět. To, že opozice zatím nevygenerovala nic, co by mohla demonstrantům nabídnout, je neoddiskutovatelný fakt. Na druhou stranu – možná od ní chceme příliš. Je pod velkým tlakem. Stojí mezi Majdanem a ukrajinským prezidentem. Mimochodem, jak Viktor Janukovyč, tak třeba evropští lídři s představiteli Majdanu nejednají. Podle mě si dost dobře neuvědomují možné důsledky takového jednání. Veškerou zodpovědnost nechávají na ukrajinské opozici. Z druhé strany je nutné si uvědomit, že dnešní parlamentní ukrajinská opozice je také součástí stávajícího systému. Téměř všichni její představitelé, jak už jsem říkala, už moc v rukou měli. Výjimku představuje Kličko, ale ani jeho nesmíme vidět jako solitéra, i za nim musí stát nějaký tým. Jsem přesvědčená, že změnu by nepřinesla ani Julija Tymošenková. Jsou to lidé, jimž se přezdívá Kučmovy děti a bývalý americký velvyslanec v Kyjevě je výstižně popsal jako různé odstíny šedé. Očekávat od nich systémový zlom není příliš reálné.
Lidovky.cz: Je dnes na Ukrajině vůbec někdo takový?
Je možné, že někdo vzejde z Majdanu, možná tím člověkem bude tamní velitel Parubij (Andrij Parubij, poslanec Jaceňukovy opoziční strany Vlast, pozn. red.). Ale to jsou všechno jen spekulace, v chaosu, jenž dnes na Ukrajině panuje, není pro zodpovědné prognózy místo. Zuří tam skutečná válka. Opoziční aktivisté jsou unášeni, mučení, někteří z nich už ze země uprchli. Samozřejmě že by bylo dobře, kdyby se objevil zachránce, který by to vzal pevně do rukou, ale obávám se, že to není tak jednoduché.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podobně nesnadné je předvídat i další postup vládní strany. Janukovyč a jeho okruh bojují o vše, mají toho hodně co ztratit a podle toho se budou chovat. Janukovyčova Strana Regionů, doposud velmi monolitní, se pod tlakem nynějších událostí začíná drolit – existují v ní lidé, takzvaní jestřábi, kteří jsou nakloněni silovému scénáři, jiné křídlo násilný zásah zásadně odmítá, a odhadnout, jak daleko nakonec zajdou, se příliš nedá. To samé se týká také rozložení sil v parlamentu – na poslance je vyvíjen obrovský nátlak a je otázkou, čí výhrůžka bude nakonec silnější.
