Plechovou protipožární oponu pro lounské divadlo vytvořil Zdeněk Sýkora společně s přítelem, malířem Vladislavem Mirvaldem. Opona měla obrovské rozměry, téměř 8 x 6 metrů, a nebylo jednoduché ji vyrobit, proto Sýkora požádal o pomoc Mirvalda, který se tehdy, počátkem 60. let, v Lounech staral o divadelní dílny a realizoval se zde i jako scénograf.
Lounské divadlo se postavilo v roce 1950, ale již předtím a také za války zde působily ochotníci. Místní obyvatelé velice toužili po vlastní budově divadla, prakticky celá jedna generace na něj vybírala, na stavbu po válce přispěl i E. F. Burian. Divadlo bylo přejmenováno na Fučíkovo, i když členové dosavadního Spolku Vrchlického divadla protestovali, jméno básníkovo se do názvu vrátilo až v roce 2000.
V roce 1962 bylo rozhodnuto o vyzdobení protipožární plechové opony, o zakázce se však nedochovala žádná dokumentace, archiv divadla z té doby rovněž zmizel. Sýkora navrhl dílo ve stylu geometrické abstrakce, stylu, který měl napříště být pro něj charakteristický. Opona nevznikla podle jediného návrhu, nejspíš se její konečná podoba vyvíjela během práce, o čemž svědčí fotografie původního návrhu, která se dochovala v malířově archivu.
Zřejmě rozstříhána do sběru
V každém případě byla opona monumentální a je skoro vyloučené, že by ji někdo zcizil s vědomím, že se jedná o vzácný sběratelský kus. Její hodnota by dnes byla velice vysoká a Louny by měly unikátní památku. S největší pravděpodobností byla odvezena do sběru a rozstříhána, neboť její nezanedbatelná váha slibovala tupcům, kteří ji ukradli, značný zisk.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jak to tak v tuzemsku bývá, za tento malér nebyl pochopitelně nikdo ani dodatečně pohnán k zodpovědnosti. Je to náhoda a štěstí dohromady, že Mirvald oponu vyfotografoval, a máme tudíž aspoň představu, jak vypadala.
Při malování se zřítil
Vladislav Mirvald před pár lety líčil, jak se na oponě pracovalo. Její horní okraj byl ve velké výšce a malovat se muselo z lešení, které bylo improvizovaně složené ze stolů a nestabilní. Takže se Sýkora jednou zřítil do orchestřiště, ale přežil a maloval dál. Práce zřejmě vůbec byla náročná, vznikala mezi prosincem a lednem a v divadle se zřejmě netopilo, jelikož na dochované fotografii jsou malíři navlečení do tlustých svetrů a kulichů.
Opona pak byla v roce 1965 použita i jako výtvarný prvek dotvářející Mirvaldovu scénu k Věci Makropulos. Zůstala pootevřená o doplňovala se s geometrickými obrazci na horizontu jeviště.
