V pokojích připomínajících zámecké komnaty, v nichž visela plátna spisovatelova otce Alfonse Muchy, přebývala v době vrcholící normalizace zvláštní komunita umělců a mladých dívek. To vše, včetně legendárních večírků, řídila přísnou rukou mimořádná žena – za všech okolností inteligentní a sžíravá Marta Kadlečíková.
Jiří MuchaSyn slavného představitele secesního dekorativismu Alfonse Muchy. V 50. letech jej komunisté zavřeli, po svém propuštění podepsal spolupráci se Státní bezpečnosti - tajná policie ho úkolovala jako agenta svůdce, který měl kompromitovat partnerky západních diplomatů. Řada umělců o jeho spolupráci věděla, avšak měla zato, že nikoho neudával. |
„Bylo jí tenkrát 35 let. Hovořila a hovořila, jako vodopád, zároveň ale své publikum neustále kousavě napadala a provokovala, snad aby náhodou nebyla nuda. Často se jí dařily opravdu vtipné slovní obraty a nečekané urážky. Zároveň ovšem byla i Jirkovou sekretářkou se znalostí několika jazyků,“ vzpomíná modelka a výtvarnice Venuše Samešová na svou první návštěvu v magickém Muchově bytě.
Jiří Mucha ji i jejího přítele přivítal po boku své další milenky, mladičké Marušky, která se tak ráda pocházela po bytě nahá, jen na vysoké bílé podkolenky nenechala nikoho sáhnout. „Jirka nás pozval k zapálenému krbu v prostorném obývacím pokoji, kde stálo i pověstné harmonium jeho otce, na něž v Paříži občas brnkal Paul Gauguin, oblečený jen v podvlíkačkách, což Alfons Mucha v roce 1895 vyfotografoval.
  |
Trochu mě udivovalo, že si Jirka, Marta i Vratislav vykají. Ty manýry z minulého století, vykat si s přáteli, jsem do té doby neznala a docela to na mě udělalo dojem. Zvlášť v ústech Marty, která ráda používala obratu jako ´vy jste ale hovado, prosím vás, co to zase melete za hovadiny´ a podobně.“
Venuše Samešová vzpomíná na legendární večírky, o nichž se dodnes tolik píše. „Prošli jsme celým bytem i prostornou koupelnou s jemným osvětlením, doménou Marty, když se mel konat večírek. Nahnala dívky do koupelny a začalo to švitořivé převlékání do pánských, ale i zdobnějších dámských košilek. Košile kolovaly v rukou nahých dívek váhavě dokola, protože každá košilka byla trochu jiná a já jsem pobaveně čekala, která na mě zbude.“
Právě líčení z Muchova domu patří mezi nejzajímavější části knihy, kterou napsala žena, tehdy dívka, kterou si vybral Karel Kachyňa, aby ztvárnila malou, ale nezapomenutelnou roli Černé princezny ve filmové pohádce Malá mořská víla. Venuše ještě v osmdesátých letech emigrovala do Západního Berlína a se svou domovinou přerušila takřka všechny styky. Po letech se vrací se svou knihou.
Venuši Samešovou znal v sedmdesátých a osmdesátých letech každý.
