Tak jako se solidní měšťané nestydí sehnat si tzv. kriplkartu za okno svého auta, aby mohli parkovat na místech vyhrazených pro tělesně postižené, nebudou se jistě ostýchat sehnat si potvrzení o sociální potřebnosti, aby mohli výhodně nakupovat v sozialmarktech.
Občané šetří efektivně, stát zpravidla neefektivně. Ale v obou případech jde o defenzivní strategie. Stát se vyrovnává s nevyhnutelným nárůstem výdajů na přežívání (důchody + zdravotnictví). Občan věnuje svůj čas a um na nákup levnějších konzerv.
Příjmy jsou zřejmě dané (ale státu ani tak nestačí, navzdory všem úsporám počítá s dalším zadlužováním). I tak úspěšná ekonomika jako německá uplatňuje defenzivní model: exportní sektor produkuje masivní obchodní přebytky za cenu stagnující životní úrovně. Ať už je kvalifikovanost provedení jakákoli, jde ve všech případech o strategii hnanou obavou z budoucnosti.
Spotřebovávat a přežívat nestačí. Třeba tu někde jsou lidé s vírou v budoucnost a chutí vytvářet hodnoty. Ale jako by se s těmi, kdo myslí na zadní kolečka, neslyšeli.
