Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Za Islámský stát může absurdní invaze USA do Iráku, shodují se experti

USA

  6:00
LONDÝN - Za vznik Islámského státu může mizerně naplánovaná invaze do Iráku z roku 2003. Alespoň to tvrdí komise tehdejších poradců Tonyho Blaira. Na světlo světa se má zanedlouho dostat zpráva, dokumentující pozadí invaze, exporadci ale už nyní tvrdí, že válku vedli nekompetentní, naivně uvažující lidé. A strategických chyb prý bylo od začátku nepočítaně.

Válku v Iráku zahájil George W. Bush před osmi lety. Na snímku prezident promlouvá k vojákům na základně Fort Hood v Texasu v lednu 2003. foto: Reuters

Tony Blair byl toho dne prý nachlazený, bledý a vyčerpaný. „Neříkejte mi, že to bude zlé,“ řekl šesti poradcům, které si pozval do své kanceláře v Downing Street. „Řekněte mi, jak moc zlé to bude.“

Šestice „moudrých mužů“ sestávala z expertů na Irák, Střední východ a mezinárodní vztahy. Jejich úkolem bylo představit premiérovi a jeho týmu nejhorší scénáře invaze do Iráku, jejího průběhu a důsledků. Schůze mohla změnit dějiny, Tony Blair byl prý ale dopředu rozhodnut invazi společně se Spojenými státy provést.

Mysleli si, že Iráčané jim budou vděční

„Očekávali rychlý, ostrý a jednoduchý průběh. Mysleli si, že Iráčané jim budou vděční,“ řekl deníku The Independent Toby Dodge, tehdejší profesor na londýnské univerzitě Queen Mary. Blaira však varoval, že se dá očekávat pravý opak: Iráčané budou spíše než za „svobodu“ bojovat za svou zemi proti invazní armádě. A po invazi přijde dlouhá a krutá občanská válka.

„Můj záměr byl předestřít jim všechno, co se může stát. Tak, aby poté nikdo nemohl tvrdit ‚tohle jsme nečekali‘,“ říká Dodge. Podle jeho slov se Blairově kabinetu přezdívalo pohovková vláda. „Byla silně neformální a neměla žádné hloubkové informace. Nezadávala žádné výzkumy a nedokázala odhadnout důsledky svých činů,“ uvádí.

Demonstranti v Londýně protestují proti válce v Iráku. Fotografie z roku 2010.

„Neměli plán, co dělat, až invaze skončí,“ tvrdí George Joffe z univerzity v Cambridge. „Jejich přístup byl: ‚Američané to povedou. Určitě mají plán, my je budeme jenom následovat.’“ To ale podle něj nebylo šťastné řešení. Vládní komise tehdy přes rok připravovala poinvazní strategii, ta ale nakonec nebyla vůbec brána v potaz. „Vymýšleli (Blairova vláda - pozn. red.) strategii jak je to zrovna napadlo. Nikdo nic neplánoval,“ dodává Joffe.

ČTĚTE TAKÉ:

Ale Sadám je zlý, ne?

Jednání s Blairem prý bylo tristní. Joffe se mu pokoušel vysvětlit  organizaci moci v Iráku. Ta podle něj spíše než na Saddámu Husajnovi závisela na rigidních státních strukturách. Tony Blair však po pěti minutách opáčil: „Ale Sadám je přece zlý, ne?“

Steven Simon, tehdejší zástupce ředitele Mezinárodního institutu pro strategická studia, si nemyslí, že důkladnější plánování invaze by přineslo lepší výsledky. Podle něj bylo absurdní očekávat, že válka přinese Iráku demokracii. „Šance byla opravdu, opravdu malá,“ řekl.

Už devátého dubna se socha Saddáma Husajna skácela k zemi. Sám diktátor ale z města stihl uprchnout.

Podle Joffeho spočíval hlavní problém v tom, že invazi dostali na starost lidé, kteří o Blízkém východě nevěděli zhola nic. „V týmu nebyl nikdo, kdo by měl zkušenost s přerodem z autokratického režimu v demokracii za takových podmínek. Měli dětinské představy, že demokracie prostě po válce začne vzkvétat. To je základní neznalost jak regionu, tak toho, jakým způsobem funguje politika,“ pranýřuje vládu Joffe.

Invaze odpálila rozbušku radikálního islámu

Podle něj je Islámský stát přímým důsledkem totální destrukce státní moci Iráku. Původní plán byl jen odstavit staré struktury, jmenovaný guvernér Iráku Paul Bremer ale zašel mnohem dál a vládu i velení armády zcela rozprášil. Rozbuška radikálního islámu, která pod Sadámovým režimem jen doutnala, pak naplno explodovala.

Poprava Saddáma Husajna.

Islamisté se nejprve spojili se zbytky Saddámovy vládní strany Ba’ath, jejíž členové měli stále množství kontaktů a vlivu. V zemi zachvácené chaosem měla navíc Ba’ath pověst organizace schopné přinést pořádek, i když brutálními metodami. Není proto divu, že se sunnitské kmeny, kterým se nově dosazená šíitská vláda nelíbila, přidaly právě k nim.

Strach ze Saddáma a zmatená rozvědka

Michael Clarke, tehdejší profesor na King’s College, uvádí na pravou míru situaci kolem zbraní hromadného ničení. „Saddámovi generálové mu tvrdili, že existují. Báli se mu přiznat, že je Irák nezvládá vyrábět. Každý z nich tajně doufal, že někdo z ostatních generálů někde nějaké má,“ tvrdí. Chemických zbraní prý byl nedostatek a ty, které existovaly, byly v dezolátním stavu.

PSALI JSME:

Tehdejší prohlášení, že když se Saddám Husajn rozhodne, může britské vojáky na Kypru zasypat chemickými zbraněmi během 45 minut, bylo podle něj nesmyslné. Tony Blair podle něj mylně interpretoval informace rozvědky. „Představil to veřejnosti jako nezvratné důkazy. Přitom to byly jen zmatené, směšné a nedůvěryhodné dokumenty.“

Hodně štěstí, pane premiére

Clarke tvrdí, že Američané zkrátka udělali strategickou chybu a Britové je slepě následovali. Hlavním zájmem Tonyho Blaira totiž nebylo nastolení demokracie v Iráku, ale udržení vztahů s USA.

George Bush tleská Tony Blairovi.

Svět nyní očekává zprávu komise Lorda Chilcota, která se situací před invazí zabývá do hloubky. Poradci se shodují, že nebude pro tehdejší vládu lichotivá. „Bude to zdrcující. Chyby v rozhodování byly tak očividné, že je tentokrát nikdo pod koberec nezamete,“ myslí si George Joffe, který je členem Chilcotovy komise.

Michael Clarke přidal ještě osobní dovětek. Když prý po jednání opouštěl místnost, položil Blairovi ruku na rameno a pronesl „Hodně štěstí, pane premiére.“ Blair mu věnoval trpký úsměv.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...