Zbytečná krutost je film noir z čínské nudlárny

Mezi asijskou a "západní" filmovou scénou existují zajímavé a živé kontakty, které nemonitoruje jen výlučné publikum filmových festivalů. Potvrzuje je třeba i angažmá asijských tvůrců a herců v Hollywoodu nebo remaky korejských či čínských snímků. Výrazně horší přehled má ovšem divák v Evropě a USA o sféře, v níž se nyní prezentuje zkušený čínský režisér Zhang Yimou – totiž o asijských reakcích na "západní" snímky.

Kaligrafická režie

Devětapadesátiletý milovník velkých, barevných pláten a efektní "kaligrafické" režie natočil remake celovečerního debutu amerických nezávislých filmařů Joela a Ethana Coenů Zbytečná krutost. Do českých kin jeho snímek dorazil ve čtvrtek, opatřen nemotorným podtitulem Žena, pistole a obchod s nudlemi.

Yimou – tvůrce rozmáchlých podívaných Hrdina (2002), Klan létajících dýk (2004) a Kletba zlatého květu (2006) – se tu prezentuje v komornější poloze, jež je daná už předlohou. První film bratrů Coenů totiž před sedmadvaceti lety těžil z půdorysu klasického hollywoodského filmu noir, jehož jednoduše, ostře narýsované kontury promítl do stylizované americké reality první poloviny 80. let.

Nová verze, přenesená nečekaně do nespecifikované čínské minulosti, ovšem původní mrazivě groteskní, důvtipný snímek zpočátku vůbec nepřipomíná. Nejdřív se totiž vyprávění odvíjí jako fraškovitá a teatrální hříčka, ve které herci v pestrých kostýmech komicky přehánějí a exteriéry evokují LSD vizi nad starými čínskými tisky.

Prostředí nudlárny na úpatí horské pustiny, zabydlené jen několika výraznými figurkami, se ovšem brzy začne jevit jako výlučný, ale jediný možný prostor, v němž lze rozehrát daný vztahový mnohoúhelník.

Zbrusu nový vražedný vynález

I tady jde o postaršího bohatého muže (šéfa nudlárny Wanga), který se rozhodne nechat zlikvidovat nevěrnou a nespokojenou manželku i jejího mladého milence – kuchaře. Jde ovšem také o Wangův sejf a o zkorumpovaného policistu, nájemného zabijáka, který do rámce nudlářovy pomsty rozhodne lstivě vpašovat vlastní ziskuchtivé plány.

Coenové po sečuánsku Zbytečná krutost Čína 2009 Režie: Zhang Yimou Hrají: Yan Niová, Shen-Yang Xiao, Ni Dahong, Cheng Ye, Mao Maová a další Premiéra 26. 5.

Běží i o dvojici přihlouplých a ustrašených sluhů, kteří umějí skvostně připravovat nudlové těsto, a o zbrusu nový vražedný vynález zvaný pistole. Ten si týraná manželka za účelem vraždy v úvodu zakoupí od kníratého perského obchodníka.

Jakmile se oficiální spravedlnost v podobě hloupého policejního šéfa ukáže být mimo hru, zbývá už jen nechat pracovat důvtipně zkonstruovanou zápletku. Tu postavy vytvoří a rozpohybují svými činy, takže vznikne dokonalý abstraktní mechanismus, který je posléze pohltí. Podobný typ zápletky Joel a Ethan Coenové využili i v jiných svých filmech. V nových kontextech však působí svěže.

Panoptikum hamižníků

Ortodoxním fanouškům americké předlohy nabídne čínská verze zábavnou hru na shody a odlišnosti. Důležitější je ovšem vnitřní posun, jehož Zhang Yimou dosáhl přemístěním příběhu do jiného časoprostoru a postupnou proměnou žánrové polohy. S uplývajícím časem totiž (naštěstí) ubude třeskuté frašky a přibude artovosti i "noirové" vážnosti. Divák posléze v panoptiku všestranně nesympatických, hamižných a slabošských figurek dokonce nachází postavu, s níž může soucítit – Wangovu ženu.

I v tom se čínský remake liší od zábavné, ale morálně chladné předlohy (která v roce 1984 naznačovala problémy, jež mají se svými hrdiny Ethan a Joel Coenové dodnes). Přestože se zdá, že Zhang Yimou se svou hrdinkou jedná způsobem hraničícím s misogynstvím, daří se mu posléze zformovat jejím prostřednictvím citové i morální jádro příběhu.

Pošetilá, zoufalá a směšná žena neschopná činu se posléze stává kýmsi, komu chtě nechtě držíte palce. Jistě se o to nezasloužilo ani tak herecké umění půvabné Yan Niové jako spíš zkušenost režiséra, který si zvykl do svých filmů zasazovat v souladu s asijskou tradicí ženské hrdinky jako nositelky silného emocionálního náboje.

Fraška v nitru vyprávění

Je tedy dokonce možné, že čínská verze Zbytečné krutosti vás strhne víc než americký originál. A pravděpodobně vás osloví i vřeleji než kterákoli ornamentální exhibice samotného Yimoua. Fraška tu totiž není vytěsněna na okraj, ale rafinovaně se přesouvá do nitra vyprávění, odkud nepřestává v divákovi vzbuzovat nepřístojný, dotěrný pocit, že absurdní dění na plátně se ho nějakým způsobem týká.

Mechanismus vražedného a majetnického pinožení, v němž se všichni pokoušejí dosáhnout svého a zahladit stopy, působí jaksi povědomě – jako cosi, co zažíváte ve svém vlastním banálním životě.

Film s neskutečnými hrdiny, nevídanými barvami a fascinujícími přírodními dekoracemi tak může vzbudit i "opravdové" existenciální pocity. To sice není žádná novinka – kdo by ovšem něco takového čekal od frašky z nudlárny?