Neděle 5. května 2024, svátek má Klaudie
130 let

Lidovky.cz

Zmatek ve vystrašené Paříži: Mysleli si, že jsem terorista, líčí reportér LN

Svět

  20:48aktualizováno  16. listopadu 11:29
PAŘÍŽ - Bylo 18:30 a po dopsání reportáže pro papírové LN z víkendové Paříže jsem vyrazil zpět do hotelu, který se nachází poblíž Bastily. Šel jsem po bulváru Richarda Lenoira, kde se nachází hudební klub Bataclan, v němž v pátek teroristé zabili 89 lidí. Najednou slyším křik a vidím, jak se proti mně valí zhruba stohlavý dav vytřeštěných lidí. Mávali rukama a řvali, že „se tam střílí“ a ať všichni utíkají.

Policisté hlídkují na Place de la Republique. foto: AP Photo/Kamil ZihniogluČTK

Dal jsem se tedy do běhu taky. Běžel jsem zhruba 200 metrů do ulice směrem k Náměstí Republiky (tj. náměstí, kde se například po teroru Charlie Hebdo srotily statisíce Francouzů, aby uctily památky zemřelých). Najednou vidím, že proti mně odtamtud běží ještě daleko větší shluk lidí – odhadem tak 200. A všichni křičeli to samé: „střílí se tam“. ̈

V tom nastala panika, nejen na chodnících, ale i na silnici, kde se najednou na čtyřproudém bulváru začala auta různě otáčet a měnit směry. Jelikož nebylo kam běžet, s asi dvaceti lidmi jsme zaběhli do nejbližší restaurace a schovali se v kuchyni. Lidé byli hysteričtí, nikdo nevěděl, co se děje. Po deseti minutách jsme hospodu opustili. Lidé stále zmateně pobíhali po široké ulici.

Lekli jsme se, že je v autě bomba

Uviděl jsem taxík u přechodu a naskočil na přední sedadlo. Taxikář si myslel, že jsem terorista. Vzadu seděl pár francouzských seniorů, paní se zděšením rozbrečela. Až když se podařilo vytáhnout novinářskou kartičku, všichni se uklidnili. Zajeli jsme do nejbližší ulice. Zhruba v půlce byla zatarasená, uprostřed stál starý volkswagen, ve kterém nikdo neseděl. Lekli jsme se, že je v něm bomba. Za námi stálo zhruba deset aut. Taxikář vylezl a všechny oběhl, aby rychle vycouvala zpátky na hlavní. Nešlo si nevybavit film Taxi taxi, jedno jestli silnice nebo chodník, hlavně pryč.

V zápětí jsme zajeli do další užší ulice, která byla opět zatarasená opuštěným autem. Měl jsem v tu chvíli pocit, že prostor kolem Náměstí Republiky je obklíčený automobily nacpanými bombami. Po ulicích stále zmateně pobíhali lidé. Taxikář opět zachoval klid a běžel nazpět k nedalekým policistům, aby je na opuštěný automobil upozornil. Když se vrátil, znechuceně řekl, že policisté (pochůzkáři) se bojí stejně jako ostatní lidé a pouze mu sdělili, že „je to divné.“

Zarostlý muž se zbraní

Taxikář opět provedl zkušený manévr a s dokonalou znalostí pařížských ulic se vymotal pomocí nenápadných uliček mimo oblast Náměstí Republiky a bulváru Richarda Lenoira. V rádiu posléze přestali hlásit, že se střílelo, ale že šlo pouze o petardy a dělbuchy.

Přestože celá situace byla nakonec nedorozuměním a planým poplachem, krystalicky ukázala, pod jak šíleným stresem a tlakem Pařížané od pátečního masakru jsou. Taxikář se jmenoval Joel Sanchéz. Pro mě byl hrdinou okamžiku. Klid, dokonalou znalost pařížských ulic a cit pro volant nakonec doplnil ještě jedním poznáním.

Lidé se scházejí k pietě.
Lidé se scházejí k pietě.

Když jsme totiž projížděli přes jiné pařížské náměstí, na semaforech říká: „Buďte klidný, všude jsou policajti.“ Žádného jsem neviděl. „Jsou maskovaní, často vypadají jako ‚oni‘ (míněni islamističtí teroristi),“ říká. Namítl jsem, jak to pozná. „Byl jsem jedním z nich. Jsou to agenti,“ povídá a ukazuje na přechodu na muže. A skutečně, za opaskem zarostlého tmavšího muže s plnovousem byla vidět zbraň.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!