Některé výroky, kterých se dopustili vysocí vládní činovníci, mohou v některých občanech vyvolávat pocit, že se vláda pokouší tlačit na policii.
Doufáme, že tomu tak není a nešťastná slova jsou jen zhmotněním jistého druhu úzkosti či pocitu ohrožení.
Pokud by vládní strany plynule navázaly na rétoriku opozice (najmě ČSSD), která vždy a programově zpochybňuje práci policie, pokud tato polapí jejich soudruha, jsme jako republika v bryndě (ne-li ještě dál).
Politické tlaky na policii jsou to poslední, co všichni potřebujeme. I když si to možná političtí předáci nemyslí, tak pokud budou svou proti policejní rétoriku stupňovat, lze v občanech pouze posílit předsudek, že kradou úplně všichni.
Nebo že by si politici představovali, když do zblbnutí opakovali: Padni komu padni, něco úplně jiného?
ZVĚŘINA: Opatrně s tou policií
Když si přišli pro Ratha, bylo ticho, jen šustot z toho, jak si vládní parta (terminus technicus pana premiéra) mnula ruce, bylo slyšet. Ve chvíli, kdy se policie opovážila požádat o vydání ministryně Parkanové, ozvaly se zvuky onačejší brizance.
Policie, ilustrační foto foto: Vojtěch Šereda, Lidovky.cz