Pěvecky excelentní Král David z festivalu Aix-en-Provence v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Je určitě dobře, že alespoň někdo u nás vyvažuje hegemonii přenosů z Metropolitní opery. Nelze popřít, že Metropolitní opera patří k těm špičkovým a prestižním scénám a její dnes už desetiletý projekt přímých přenosů, který od ní začali ostatní „opisovat“, má velmi promyšlenou strategii, včetně té marketingové. MET ale není tím jediným a jednoznačně nejlepším operním divadlem. Vynikajících sólistů je v New Yorku stejně jako v Evropě dnes spousta, byť nemusí mít přízvisko hvězdy. A ve škále konvenčního přístupu a nových režijních výkladů oper se MET přiklání spíše k tradici, závislá na vkusu svých donátorů, zatímco evropské scény, které si mohou dovolit ten luxus žít ze státních subvencí, směřují k neotřelým, ba kontroverzním inscenacím. A to je právě případ letošní prázdninové série pěti přenosů operních inscenací z festivalu v jihofrancouzském Aix-en-Provence, který si právě na takovém pojetí zakládá.

Už v případě inscenace Mozartovy opery Così fan tutte nebo Debussyho Pelléa a Mélisandy, ale i Händelovy Alciny, šly inscenace hodně na hranu při zobrazování explicitních sexuálních scén, nerespektování daností libreta a výkladů aplikujících jinou dobu a místo na inscenovaná libreta. A David a Jonatan nezůstal nijak pozadu.

Marc-Antoine Charpentier: David et Jonathas. Dirigent William Christie, režie Andreas Homoki, festival v Aix-en-Provence.

Jde o dílo francouzského barokního skladatele Marca-Antoina Charpentiera (1643-1704). Ve své době byl velmi oceňovaný - také proto, že se dokázal pružně přizpůsobovat vkusu a různým hudebním stylům, mimo jiné i svého současníka a konkurenta Lullyho. David a Jonatan, který bývá označovaný jako biblická tragédie, vznikl v době, kdy se Charpentier nechal jako „hudební mistr“ zaměstnat u Jezuitů. V jezuitských kolejích, jak to ostatně známe i od nás, se často jako součást výuky provozovala divadelní představení na biblická témata. A chlapci z pařížské koleje Louis-le-Grand museli být v roce 1688 hodně zdatní muzikanti i sólisté, když dokázali tuto interpretačně náročnou Charpentierovu pětiaktovou operu zahrát a zapívat jako součást představení, při kterém byla uvedena i latinská hra o králi Saulovi. Odtud ne zcela obvyklá forma opery, v níž převažují árie zaměřené na city postav, protože děj se odehrával v činoherní části. A samostatné uvedení hudebních částí tak neodpovídá dobové praxi. I když měl Charpentierův David a Jonatan ve své době úspěch, stejně jako většina ostatní barokní produkce upadl v zapomenutí. Až v roce 1981 ho znovu připomněla Lyonská opera a od té doby se vrací na pódia, i když častěji koncertní a nahrávací, než ta jevištní.

Král David to má dnes možná ještě složitější
Starozákonní příběh izraelského krále Saula, jeho syna Jonatana a Davida je poměrně rozsáhlý. Charpentier zhudebnil část z 1. knihy Samuelovy z doby, kdy se David už jako uznávaný válečník střetává s izraelským králem Saulem, který se cítí jeho popularitou ohrožený. Oba musí navíc řešit dalším vlně konfliktu mezi Izraelity a Filištíny. David v tomto příběhu přátelství i zášti, loajality i žárlivosti, střetu povinností a cti navíc ztratí svého milovaného přítele Jonatana a Saul spáchá sebevraždu. Novým králem se stane David a je to pro něj trpké setkání s reálnou politikou a mechanismy vládnutí.

I když Davidův příběh o tom, jak porazil obra Goliáše, vešel do obecného povědomí, může mít dnes publikum s pochopením děje opery bez činoherní části potíže. Tím spíš, že ho režisér inscenace v Aix-en-Provence Andreas Homoki přesunul zhruba do let první světové války a až klaustrofobně sevřel do prostoru vymezeného dřevěnými stěnami bez oken, který jen občas zaplní mobiliář židlí a stolů. Saul tu není pojednaný jako král, ale jako otec židovské rodiny a vůdce židovské komunity, která musí čelit nepřátelskému okolí, identifikovanému prostřednictvím fezů a hidžábu k islámským zemím, snad Palestincům. Motiv věštkyně, na kterou se obrací Saul, je transformován do multiplikovaných Saulových přeludů jeho manželky, hospodyně v zástěře, kterou stihla mrtvice, když jednou přistihla Davida a Jonatana při intimní hře. Do toho režisér přetvořil motiv přátelství mezi islámským Davidem a židovským Jonatanem, kteří v inscenaci vystupují i jako děti, do výrazně akcentovaného homosexuálního vztahu.

Celý takový posun zamlžující biblický příběh módními souvislostmi s homosexualitou a islamizací Evropy byl hodně násilný. Naštěstí díky hudebnímu nastudování Williama Christieho a jeho souboru Les Arts Florissants stejně jako díky excelentním pěveckým i hereckým výkonům všech sólistů (včetně těch, kteří zpívali v pro francouzskou operu typické hlasové poloze haute-contre na pomezí tenoru a altu) bylo postupně jedno, kde a jak se příběh odehrává. Charpentierova hudba jasně zvítězila a vyjádření emocí, zejména rozsáhlých lament, bylo strhující.

Určitě lze tuto inscenaci doporučit – záznam je k dispozici na You Tube. V případě Davida a Jonatana totiž šlo ve Francouzském kulturním institutu o připomínku čtyři roky staré produkce. I tak si lze přát, aby Francouzský kulturní institut v přenosech vytrval, zaměřil se spíše na „horké“ novinky a zejména u oper, které jsou v našich podmínkách dramaturgickými objevy, žádoucími, dopřál divákům české, nebo vedle francouzských alespoň ještě anglické titulky.

Inspirace na dny příští

Bedřich Smetana. Dvě vdovy. Dirigent Jan Chalupecký, režie Jana Divišová a Renée Nachtigallová, kostýmy Josef Jelínek, choreografie Kateřina Dedková, sbormistr Pavel Vaněk. Karolina - Jana Sibera, Anežka - Dana Burešová, Lidka - Yukiko Šrejmová Kinjo, Ladislav Podhajský - Aleš Briscein, Mumlal - Luděk Vele, Toník - Martin Šrejma, Myslivecký adjunkt - Jiří Kohout. Orchestr, sbor a balet Národního divadla v Praze. V místech původního přírodního divadla v Šárce, sobota 3. září 2016 14:00 h.

Giacomo Puccini: Tosca. Osoby a obsazení: Floria Tosca (Angela Gheorghiu), Mario Cavaradossi (Jonas Kaufmann), Baron Scarpia (Bryn Terfel), Cesare Angelotti (Ryan Speedo Green), Kostelník (Alfred Šramek), Spoletta (Benedikt Kobel), Sciarrone (Marcus Pelz). Sbor a orchestr Vídeňské státní opery řídí Jésus López Cobos. Záznam představení z 16. 4. 2016. Připravil a uvádí Jindřich Bálek. Český rozhlas Vltava, sobota 3. září 2016 20:00 h.

Dvořákova Praha – festivalový ouvertura. David Mareček – klavír, Ivo Kahánek – klavír. Antonín Dvořák: 1. Slovanská rapsodie; Slovanský tanec č. 8; Valčík A dur č. 1; Můj domov. Koncert je součástí uceleného programu: 11.00 - pietní akt, kladení věnců u sochy A. Dvořáka v Nelahozevsi 11.30 - koncert, Zámek Nelahozeves 12.45 - návštěva Památníku A. Dvořáka s výkladem muzikologa Davida Beveridge. Nelahozeves, neděle 4. září 2016 11:30 h.