Pro tuto chvíli nechme stranou ocenění pro další zástupce jeho podporovatelů, jako je režisér slabomyslných komedií Zdeněk Troška nebo „národní poklad“ Helena Vondráčková. Na úplný závěr vyznamenávacího aktu, jako devětatřicátou „osobnost“, si Miloš Zeman ponechal Petra Žantovského. Stal se nositelem Medaile za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství.
Nevím, jestli každý ví, co to je a hlavně bylo za ptáčka. Nechám stranou to, že Petr Žantovský je pravidelným přispěvatelem dezinformačního propagandistického webu Parlamentní listy. Nebudu se vyjadřovat k jeho místy přinejmenším podivuhodnému pedagogickému angažmá.
Troška, Schröder, Foglar a dalších 36 osobností. Kdo dostal státní vyznamenání |
Nebudu si dělat legraci z jeho neúspěšné honby za veřejnými funkcemi, např. v Radě České televize, ve vedení Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře. A je mi vcelku ukradená jeho příchylnost k momentálně mocným, tedy v mládí ke komunistům, pak dlouhá léta k Václavu Klausovi a ODS, dnes pro změnu k Miloši Zemanovi.
Co mi ale ukradené není, to je jeho angažmá v 80. letech, neboť se to týká oboru, v němž sám působím. A v něm, přestože s hudební publicistikou Petr Žantovský začínal, je přes třicet let persona non grata. Je dobré si připomenout proč.
  |
V roce 1984 komunisté rozehnali redakci časopisu Melodie, neboť byla jedním z nemnoha ostrůvků relativně nezávislého myšlení. Vyhodili šéfredaktora Stanislava Titzla a redaktory Františka Horáčka a Čestmíra Klose, spolu s nimi do Melodie přestaly psát největší kapacity oboru, například Jiří Černý, Lubomír a Petr Dorůžkové, Ondřej Konrád nebo Jan Rejžek.
Na šéfredaktorskou židli posadili nomenklaturního komunistu Miroslava Kratochvíla, který nebyl schopen časopis smysluplně vést. Jedním z nových spolupracovníků byl právě Petr Žantovský. Ten v březnové Melodii ročníku 1985 uveřejnil naprosto neuvěřitelný text, který Jiří Černý s odstupem velmi trefně nazval manifestem žurnalistického oportunismu a posrpnového kolaborantství.
V něm publicisty, kteří si zachovali pevnou páteř, označil v podstatě za zbabělce (asi že neměli „odvahu“ se podílet na psaní pochvalných článků o Michalu Davidovi a hvězdách sovětské populární hudby) a prohlásil, že se vždycky najde tucet jiných, kteří tu odvahu mít budou. Ano, pár se jich našlo, a dnešní držitel Zemanovy medaile byl – hrdě – jedním z nich.
V tomto kontextu je pak další Žantovského předrevoluční majstrštyk, kdy v deníku Práce jeden den pochválil vystoupení Joan Baezové jako vrchol festivalu Bratislavská lyra 1989, a den na to hodnocení popřel, neboť písničkářka koncert věnovala Václavu Havlovi a Chartě 77, jen směšná marginálie.
