Liberalizace železniční dopravy
je jednoduše boj o to, jak dostat státní peníze do soukromé kapsy. Nějak mi hlava nebere, proč by si za státní peníze na zajištění dopravní obslužnosti měl kdokoli budovat svůj byznys. Železnice je mimořádně nákladný obor s velmi dlouhou a nejistou návratností investice a v této chvíli přichází stát, který by měl prostřednictvím dlouhodobých smluv umožnit financování této investice. Tlak na liberalizaci přichází především od Student Agency a to poté, co Radim Jančura zjistil, že jinak než přes dotace na vlacích nevydělá (viz jeho potvrzení ekonomické situace a stížnosti na tzv. predátorské ceny ČD).
Liberalizovat železniční dopravu v době, kdy ministerstvo dopravy není schopné zorganizovat ani poměrně jednoduchý úkol jednotného registru vozidel je něco podobné, jako na chvíli zhasnout a čekat co z toho vyleze. Na dokreslení nepřehledné a zmatené situace v organizaci železniční dopravy podotýkám, že neexistuje nezávislý regulátor / organizátor a připravuje se nový zákon o železnici. To vše v situaci, kdy máme osmého ministra dopravy za 7 let a ani nevíme, co vlastně od železnice chceme. Srovnejme situaci ve Velké Británii, kdy po liberalizaci železniční dopravy došlo je v posledních 10 ti leteh k více než 50% nárůstu jízdného (
http://www.guardian.co.uk/news/datablog/2013/jan/02/rail-fair-increases-commuter-routes).