V zásadě s Vámi souhlasím, ale
a) není tak docela pravda, že těžba břidlicového plynu ohrožuje spodní vody. Ty se nacházejí v hloubce cca 300m pod povrchem; stadardní vodárenské vrty je zasahují přímo, těžba sorbovaného metanu v uhlí metodou frackingu (ve stejné hloubce) se u nás v devadesátých letech (neúspěšně) zkoušela, aniž by došlo k jakékoliv kontaminaci spodní vody, "klasická" těžba, která někdy bývá také spojena s rozrušováním horniny (výjimkou jsou plynové čepice nad ložisky ropy) se odehrává v hloubce okolo jednoho kilometru a břidlicový plyn se nachází až v hloubkách okolo tří kilometrů pod vrstvou geologicky málo propustnou, tedy v porovnání s těžbou ropy a plynu na Hodonínsku je nepoměrně bezpečnější pro podzemní vody. Tento argument proti těžbě břidlicového plynu je bohužel častý, leč mylný;b) problém hydrátů metanu , respektive nebezpečí samovolného odpařování do ovzduší je záležitostí šelfových částí moře. Reálnější ohrožení je v oblasti Arktidy, a to v souvislosti s táním polárního ledu. Rázové katastrofické události typu zemětřesení by na výrony metanu - který je opravdu výrazným zástupcem skleníkových plynů - neměly mít podstatný vliv.c) podle posledních propočtů se celkové zásoby metanu na planetě odhadují až na jeden trilion metrů krychlových (nebojte, nepopletl jsem si americké množstevní předpony). Přání "vytěžit jej co nejrychleji" má tedy časový horizont okolo 300 let.d) ačkoliv jsem přesvědčen, že těžba břidlicového plynu je ekologicky bezpečná, nemyslím si, že by bylo nezbytné začít jej těžit i u nás. Úroveň naší spotřeby a dostupnost zdrojů plynu nás k takovému kroku nenutí. Domnívám se ale, že bychom měli vědět, zda jsou odhady potenciálních zásob reálné, takže průzkum ano, těžba ne. Ostatně: každý pořádný hospodář si něco ve stodole vždycky nechá pro příště.e) Nevím přesně proč, ale vzpomněl jsem si na jednoho váženého britského aristokrata, jenž koncem 18. století považoval za zcela šílenou myšlenku stavět pod ulicemi Londýna plynovody, když je plyn tak silná třaskavina...